Country muzika se dá poslouchat ve všech polohách. A návštěvníci slabecké DUC si ji umí skutečně vychutnat.

Na louce ve Slabcích se letos sešlo 1500 milovníků country

DUC = pohoda, kamarádi a muzika

SLABCE. Přesně tři minuty před tím, než začal šestnáctý ročník Dobře utajené country, vysvitlo sluníčko a pěkné počasí vydrželo až do večera. Díky tomu si sedící, ležící i procházející se účastníci festivalu užili pestrou směs muziky.

Letos se zde představily skupiny Tuláci, Schovanky, dva rakovničtí zástupci Žížeň band a Rakovnickej potok, Zlatý orel, Jindra Kejak, Náplava, Nezmaři s Mikim Rivolou, Pavel Bobek s Pavlem Malinou, Pavlína Jíšová, Pacifik, Honza Nedvěd, Jitka Vrbová a Standa Chmelík. Tento sled zpěváků a skupin uzavřel tradičně Petr Kocman a jeho PK band.

Jako první naladila své nástroje skupina Tuláci, která se nezaměřuje pouze na trampskou muziku, ale hraje i moderní country. Nebojí se ani vlastní tvorby a dokonce se ráda zatoulá i do jiných žánrů. Letos v listopadu oslaví pětadvacáté narozeniny a k tomuto výročí se chystá vydat své páté CD.

Mezi posluchači na louce u slabeckého zámku se najdou manželské páry, celé rodiny či skupiny přátel. Pochopitelně sem přijíždějí i samotáři. Jedním z nich byl letos i Pražák, kterému říkají Tulák jižan: „Jsem tu poprvé. O DUC jsem se dozvěděl podobně jako o všem možném i nemožném přes internet a zatím jsem tu spokojený.“

Od dob, kdy byla Dobře utajená country skutečně ještě utajená, sem každý rok přijíždí i další Pražák Jarda Laštovka: „Tehdy jsem se o ní dozvěděl od kamaráda, který tu má rodiče. Od té doby se vracím každý rok. Líbí se mi, jaké to tu je příjemně domácké.“

Krásné prostředí a setkávání se s kamarády z celé republiky je dostatečným důvodem k návštěvě DUC i pro Oťase Hrabáka ze Zbiroha: „Vracím se každý rok, přivádí mě sem pochopitelně příjemná atmosféra, bezvadní lidé a muzika. Jsem tu vždy od začátku do konce, spím ve spacáku pod stromy a ráno pak jdu po Slabeckém potoce na Berounku a po ní domů. Letos tu mám dokonce i syna s vnoučaty ze Slovenska. Zatím se jim tu líbí, ale jsou to masňáci, museli si postavit stany. Byl jsem tu i vloni na dvoudenní akci, ale ta pro mě byla strašně náročná. Jeden den je pro staršího člověka finančně i kondičně přiměřenější. Ale je fakt, že ta ranní chůze po potoce člověka povznese a rozebere. Tam nepotkáte za celý den človíčka a málokdo to tam zná, už je to tam neprůchodné.“

Muzika a dobří lidé lákají k návštěvě DUC i Honzu Rychtu z Rakovníka: „Často tu potkám lidi, které jsem rok neviděl. Jezdím sem už třináct let a téměř každý rok by mohlo být lepší počasí, většinou tu prší, ale to už beru jako takový standard a jsem připravený.“

Lenka Pelcová