Zaposloucháte se a slyšíte Freddyho. I ve vzdálenosti deseti metrů ho Slovák Peter Paul Pačut skutečně připomíná.

Do Rakovníka přijeli po návratu z Barcelony a Dubaje

Mercury jako živý zpíval stovce lidí

RAKOVNÍK. Další z revivalových kapel, které se čas od času objevují v sále KC, byla česko – slovenská skupina s jednoznačným názvem Quennmania. Po kladenských „broucích“, s nimiž jsme se vrátili do let padesátých, šlo tentokrát o návrat do sedmdesátek.

Do časového směřování dobře zapadl i support večera skupina Sonic Temple, kde hrají i dva rakovničtí muzikanti. Bubeník Zoltán Kilaczko a kytarista Michal Novák. Kapela otevřela večer velmi svižně. V jejich zhruba hodinu a půl trvajícím vystoupení nechyběly písně od Nirvany, The Cult, zazněl Starway to Heaven od Led Zepelin, i klasika Smoke on the Water od Deep Purple. Na závěr přidal rozpohybovaný zpěvák kapely Martin Templ i několik skladeb z vlastní dílny a ukázal tak, že nemá problém zazpívat i česky.

I když byla kapela Sonic Temple důstojným předskokanem, zvedla ze židlí jen hrstku posluchačů. Změna však nastala, jakmile se objevila Queenmania. „Dvacet let jsem zpíval v různých kapelách a v repertoáru jsme měli i písničky Freddyho Mercuryho. V roce 1991 mi přátelé řekli, že mám podobný hlas a že bych s tím měl něco dělat. Máma mi ušila kostým a já začal zpívat na half playback. Revival jsme založili až na návrh našeho kytaristy, který se vrátil z Kanady, a říkal, že venku jsou revivaly běžné. Na prvním vystoupení mě však chtěl jeden člověk zbít, že jsem si dovolil příliš,“ objasnil vznik kapely slovenský Freddy Peter Paul Pačut.

A pak už to jelo, mikrofon se čas od času ocital nad hlavami tančících posluchačů, jejichž ruce vytleskávaly rytmus či se vlnily nad hlavami. A Kind of Magic, Radio Ga Ga, I want to break free, Somebody to love, We will rock you – zkrátka pecky, které zná asi každý. Jedinou pauzu koncertu vyplnil basák skvělým kytarovým sólem. Po něm se objevil „Freddy“ v dlouhém bílém vlajícím plášti, který v závěru vyměnil za plášť červený s královskou korunou.

Na příští rok, kdy kapela oslaví dvacet let trvání a současně uplyne dvacet let od doby, kdy zemřel Freddy Mercury, chystá tato čtyřka sérii koncertů. „V Čechách a na Slovensku nehrajeme příliš často. Nedávno jsme byli v Dubaji, předevčírem jsme se vrátili z Barcelony,“ prozradil Peter Paul a jel dál naplno koncertem, mapujícím poslední dvě vystoupení Queenů ve Wembley a v Budapešti, protože ty prý nejvíc utkvěly lidem v paměti.

Do finále spěla Queenmania i nadšené publikum se skladbou We are the champions. Mohutný potlesk, hvízdot a jek přecházející v hromové: „Ještě jednu!“ přilákal kapelu zpět. „Tohle jsem po dvaceti letech skutečně nečekal...,“ neodpustil si slovenský Freddy a přidal I was born to love you. Ani jeho ahoj a těším se na příští setkání, nebylo konečné. „Ještě jednou!“ znělo možná ještě naléhavěji než poprvé, takže samotný závěr patřil písni The show must go on.

Lenka Pelcová