Koudelníka syn chodící do kasín zpěvačku odboural

Jazzová víla v dixielandovém vlaku

RAKOVNÍK. Pokud byl letošní první jazzový večer zamýšlen jako zahřívací, dá se bez přehánění říci, že se dramaturgii vytrhly otěže z rukou. Volbou kvartetu zpěvačky Petry Ernyeiové (coby hlavního hosta) a Brass Bandu bylo zaděláno na večer plný překvapení a (nejen hudebních) kontrastů. V diváckém hodnocení se koncert rovnal náloži ekrazitu.

Subtilní jazzová víla Petra Ernyeiová neplula v rakovnických hudebních vodách poprvé. „S Petrou jsme v šatně pátrali, kdy u nás vystoupila naposledy. S jistotou jsme identifikovali pouze první a současně poslední jazzový bál s Pražským swingovým orchestrem Jana Matouška někdy v devadesátých letech,“ připomněl v úvodu moderátor večera Sláva Vaic. Od té doby se zpěvačka stačila vdát, zplodit dva potomky, natočit film Paralelní světy (s Karlem Rodenem) a před rokem dala dohromady kvartet, o který se pořadatelé doslova perou. Důvodů je několik. V první řadě se Petra obklopila špičkovými muzikanty. Jaroslav Šindler a Marek Rejhon – kytary, Jan Greifoner – kontrabas. I když by se mohlo zdát, že z hlediska nástrojového obsazení se jedná o handicap, absence byť jediného dechového nástroje a především bicích nechává vyniknout převážně jemnému vokálu. V neposlední řadě vesměs konzervativní rakovnické publikum ocenilo, že se kvartet přísně drží mainstreamové polohy a, řečeno cimrmanovskou terminologií, nepouští se do větších projektů.

Právě vzpomenutá vlídná komorní rovina měla být kontrastem k dixielandu následujícího Brass Bandu. O přestávku se spekulovalo, zda si zpěvačka„strčí“ pár kousků s Rakovnickými, což se naplnilo hned po úvodní skladbě. „Jsme rádi, že naši nabídku Petra neodmítla, ba dokonce souhlasila i s našimi tóninami,“ vyzdvihl kapelník Brass Bandu, který si pro páteční večer připravil ještě překvapení v podobě zaskakujícího tubisty Zdeňka Vlasatého z Old Timers Jazz Bandu Slaný.

Petra Ernyeiová naskočila do dixielandového vlaku, jako když s ním jezdí odedávna. V poslední společné skladbě I Can´t Give You... zazněla kromě anglického textu i česká slova Já jsem z Kutné Hory v podání Slávy Vaice. Hlasový i obsahový kontrast dostal na kolena nejen diváky, ale i samotnou zpěvačku a přihlížející kolegy z kvartetu. Ani po zpěvaččině vstupu nedala kapela divákům vydechnout. Naopak. Zapojila je do vystoupení tím, že museli skladby Brass Bandu sami vybírat ze seznamů umístěných na stolech. Zazněly tak pecky jako Počkej Zajíci, Hanči, pluž nebo Pletený džíny. Podle ohlasů se dá odhadnout, že tato praxe se na jazzových večerech stane tradicí. A třeba hned 13. listopadu, kdy se můžeme těšit na koncert legendárního Jiřího Stivína.

Pavel Sklenička