V lomu Marta jsme zastihli Jindřicha Víta ze Hvozda při skrývce zeminy se strojem UDS.

„Budeme poslední šachtou v Čechách,“ říká šéf Rako lupků

V revíru Marta se těží povrchově

LUBNÁ/KRČELÁK. Vydáte-li se na procházku mezi Krčelák a Senec, překvapí vás uprostřed pole obrovská vybagrovaná jáma. Na první pohled by se mohlo zdát, že se připravují základy pro nějakou velikou stavbu, ale není to pravda. Před nedávnem zde společnost Rako – lupky zahájila lomovou činnost.

„Při důlní těžbě lupku jsme narazili na problém, že část ložiska vystupuje k povrchu a nezbývá, než jej těžit vrchem,“ uvádí nás do problému majitel společnosti Ing. Ivan Černý. „V praxi to znamená, že na poli v revíru Marta, kde nyní těžba probíhá, musela být skryta ornice, vyvezena část zeminy nad ložiskem (takzvaný odkliz), která je takových dvacet až třicet metrů pod úrovní země, a vznikla jáma o rozloze asi 2000 metrů čtverečních. Ta se už nebude zvětšovat, ale bude se přesouvat podle ložiska. Vytěžená část se pak bude souběžně s těžbou zavážet skrytou zeminou a dále rekultivovat.“

Lupek, žáruvzdorná surovina, která tvoří základ šamotových cihel, dlaždic a kameninových rour, se v okolí Lubné odedávna těžil převážně důlní těžbou. K povrchové těžbě se přistoupilo i z finančních důvodů. „Náklady na tunu vytěženého lupku v dole se pohybují okolo 750 korun, při povrchové těžbě je to o polovinu levnější, i když k tomu připočítáme rekultivaci. Otevřením lomu tedy dočasně nahrazujeme důlní těžbu, které se v žádném případě nechceme zbavit, i když jak to tak vypadá, brzy budeme poslední šachtou v Čechách. Pokud to však firma myslí rozumně, část těžby provádí dolem a část povrchem,“ pokračuje šéf podniku.

Současné tempo roční těžby ve společnosti Rako – lupky se pohybuje okolo 20 tisíc tun lupku, přičemž dolem se vytěží asi 6 tisíc tun. „Dnes zaměstnáváme 60 lidí a počítáme s tím, že v budoucnu budeme stavy pracovníků rozšiřovat. Podle zásob lupku a dnešního tempa těžby tady můžeme fungovat ještě dobrých patnáct dvacet let a o to je hlavní smysl našeho počínání,“ uzavírá Ivan Černý.

Sláva Vaic