|
Střelba, sníh i sliz o desátých narozeninách Zimmermannovy party Velkolepé oslavy Hradního dua RAKOVNÍK. Sobotní koncert k deseti letům Hradního dua by se měl zapsat do kroniky města nějakým zvláště pěkným a výrazným písmem. Osobně nepamatuji v Rakovníku propracovanější pořad, ani větší nával v kulturním centru, a to jak co do počtu diváků, tak účinkujících. Jenom scénář večera obsahoval devětatřicet vstupů a gagů. Počet účinkujících se přiblížil stovce. K vidění byly i z domova donesené stoličky, ale nebylo je kam postavit.
Po přestávce se objevuje Hradní duo převlečené do legračního svátečního (motýlky formátu Rudého práva) a je tady dlouho očekávaný křest CD Decennium. Kmotrovského úkolu se chopí písničkář Pepa Fousek a zvukový mistr Pavel Rohlík Brom. Fousek sděluje občanům Rakovníka, aby byli rádi, že mají Zimmermanna, a radí: „Mějte se rádi a nebuďte na sebe kurvy.“ Záhadnou postavou celého večera je Richard Dykoš Oháňka (údržbář hradu Křivoklát). V převlečení za vesnickou bábu Květu (z odvážně rozepjaté halenky vykukuje korzet, z pod sukně tepláky a gumáky, na hlavě šátek), pobíhá sálem a nabízí ručně pletené ponožky. Pointa přichází při skladbě Vesnický bál, kdy Bob Redl jakoby z obecního rozhlasu hlásí, že před budovu obecního úřadu se dostaví pojízdná prodejna s pracovními oděvy a pomůckami. Když vyjmenuje sortiment, uzavírá výčet větou: „Květo, ty ponožky maj taky“ (viz závěrečná píseň křtěného CD). V tu chvíli se rozrazí dveře a do sálu KC napochoduje Brass Band (celý večer hrál v divadelním baru a čekal na svých 32 taktů) vymóděný za dechovku Joudovanku a dohrává s kapelou pochodový motiv. Hradní duo se vytrácí z podia (je po půlnoci), Saskia zve na vystoupení berounských Ponožek, a pak se pouští před zraky publika do bramborového salátu a kapra. Ivo Brůžek jí škodolibě staví před ústa stojan s mikrofonem a kameraman zabírá zblízka plný talíř. A za deset let prý zase nashledanou. Pavel Sklenička |
O fantastické zahájení se postaral čtyřicetičlenný folklórní
soubor Čtyřlístek, který v plné sestavě odehrál Rakovnickou vánoční hru. Hlavní
aktéři příběhu se tísnili na jevišti mezi nástroji, zbytek se v podstatě tlačil
mezi diváky. Přesto Strašečtí odehráli příběh o narození Ježíška přenádherně. A
pak už se poprvé rozzářily reflektory a k televiznímu stolku usedla Marcela
Škábová jako Saskia Burešová. Její tvář je zároveň přenášena na obrovské plátno,
takže dojem televize je naprosto dokonalý. Nadregionální význam akce má
podtrhnout účast mimozemšťana (Milan Jakubský), který po chvíli přichází a
slizem obšťastňuje první řadu i reportéra (byl to naštěstí jen škrob s vodou,
takže z oblečení i z pleše šel dobře dolů, pozn. red.). Od této chvíle publikum
nemá šanci vyjít z úžasu. V podstatě v každé písničce se na jevišti objevují
jako hosté bývalí členové kapely i muzikanti, kteří kdy hostovali na některé z
desek. Pod jevištěm se v provedení herců divadelního spolku Tyl přehrává děj
jednotlivých skladeb. Krojovaná dvojice nechává kolovat sálem dvě lahve
slivovice (píseň Anděl), z balkonu KC sněží (koleda Na Štědrej den jsem koukal),
Jirka Suk (režisér pořadu) jako pošťák s cyklistickým ráfkem ve tvaru osmy
roznáší lístky Volte svou kapelu s logem Forte (Pošťácká koleda).
Z hostů se vedle Hanky Kloubové a Jindry Matušky dočkává
největšího aplausu houslista Luboš Lisner. Má s sebou elektrofonické housle s
kytarovým „kvákadlem“ a v sóle skladby Odkaz přichází malý jam session s Milanem
Zimmermannem. Lisner se rozkročí a rozhýbá smyčec k neuvěřitelné jízdě. Publikum
tleská uprostřed skladby a ozývá se výkřik: „Lisner do hudebky.“ Překrásná je i
prezentace Písně pro Natašu. Dan Parobek a Ondřej Lechnýř přicházejí v
puškinovských kostýmech, Marcela coby Nataša i sekundant. Pánové půl písně míří
pistolemi a pak se ozývá opravdový výstřel ze skutečné perkusní zbraně a oba
střelci padají. Váňa pak přináší nosítka a diváci z prvních řad jsou nuceni
bezvládná těla odnést ze sálu.