Nostalgie i úleva. Poslední chvíle Jiřiny Kinkalové v ředitelně ZUŠ. Za dlouholetou pedagogickou činnost dostala od vedení města Nové Strašecí poděkování a květiny.

Rozhovor s ředitelkou ZUŠ Nové Strašecí Jiřinou Kinkalovou

Chci odejít na vrcholu, než začnu dělat chyby

I když je vlaková souprava dobře rozjetá, součástky promazány a posádka ví, co má dělat, strojvedoucí musí po letech najít sílu říct dost a „od příště pojedete s jiným“. Umění včas odejít si v těchto dnech na vlastní kůži zkouší ředitelka novostrašecké ZUŠ Jiřina Kinkalová. Absolventka PedF UK stojí v čele školy úctyhodných 28 let. Nyní si řekla, že nastal čas předat vedení „zušky“ někomu dalšímu.

Dá se úspěšné vedení umělecké školy měřit množstvím absolventů? Dokázala byste jmenovat některé, kterým se umění stalo profesí?

Pokud žáci ukončují studium absolutoriem a neodcházejí během studia, lze to považovat za velký úspěch pro ně, pro jejich rodiče i pro učitele. Studium je dobrovolné a pro všechny musí mít nějaký smysl, jinak by to nemohlo fungovat. Máme úspěšné absolventy: Michal Isteník, Marek Šindelka, Jakub Sýkora, Daniela Šteruská, Bára Tetaurová a jistě jsem na mnoho dalších nevzpomněla. Ale mnohem víc si vážím toho, jak žáci a bývalí žáci ovlivňují prostor v našem městě. Je tu několik kapel, ženský sbor, divadelní spolek, tanečnice a muzikanti ve Čtyřlístku, výtvarné počiny… Třeba nefungují konstantně, prolínají se časem, vznikají a zanikají, ale pořád jsou tu cítit. Také několik učitelů naší školy tu bylo dříve žáky – například já, Zdeněk Frolík a Mirek Thuma jsme spolu hráli v orchestru Františka Zázvorky. Patří sem i Lenka Stránská, Zuzka Eržiaková, Eva Rybáčková, Ondřej Kinkal, Martina Černá, Honza Raich, Lucka Andrášková.

Kde u vás dozrávalo vědomí, že se chcete uměním zabývat a lásku k němu přenášet na jiné?

Asi někde na střední a pak vysoké škole, když jsem si sama na sobě vyzkoušela, jaký zdroj energie pro mě umění může mít. Ať už jsem něco tvořila nebo jsem byla s uměním v kontaktu na výstavě, na koncertě, v divadle. Prostě když mě něco opravdu oslovilo, byla jsem nabitá energií třeba několik dní jen při vzpomínce na ten zážitek. A pak jsem si uvědomila, kolik lidí si tohle třeba za celý svůj život neuvědomí. Nevyzkouší si, že mohou mít k dispozici celý další prostor, ze kterého mohou čerpat pro sebe. A to jenom proto, že jim nikdo neporadil, nenaučil je, jak se mají dívat na obrazy, jak poslouchat hudbu, co mohou objevit, jak tomu mohou porozumět – že je tu pro nás ještě další svět.

Zkuste vzpomenout, jak vypadala novostrašecká ZUŠ v době vašeho nástupu? A v jaké kondici ji nyní opouštíte?

Osmadvacet let je dlouhá doba. Snažila jsem se využít možnosti v souvislosti s tím, jaké osobnosti mě obklopovaly. Kolem roku 2000 se nám podařilo díky tehdejšímu starostovi Mílovi Pelcovi a jeho velké podpoře získat prostory bývalé Tesly a město nám je upravilo pro potřeby školy. Tehdy jsme získali nový taneční sál, tři učebny pro výtvarný obor, fotokomoru pro černobílou fotografii, prostory pro divadelníky a hudebníky. Následně mohl vzniknout menší koncertní Modrý sál a pak díky neúnavnému nadšení Honzy Raicha získala škola k dispozici nahrávací studio. Později se rozšířila ještě o další dvě odhlučněné učebny v Tesle. Přesto již několik let čekáme na úpravu dalších prostor pro hudební obor. Když jsem nastoupila jako ředitelka, navštěvovalo školu asi 450 žáků. Dnes jich máme skoro 600, a přesto musíme stále odmítat uchazeče, kteří projdou velmi náročnými talentovými zkouškami. Je to opravdu tvrdé vysvětlovat šestiletým dětem a jejich rodičům, že jsou sice moc šikovné, ale vzít je nemůžeme, protože nemáme dost míst a prostor, ve kterých by se mohly učit. Tohle se mi ani po několika letech nepodařilo. Město jako vlastník budovy, kterému platíme nájem, má prostě jiné priority.

O zájem uchazečů školy usilují veřejnými prezentacemi. Které z nich považujete za nejzdařilejší?

Škola připravuje každoročně cca 90 akcí pro veřejnost. Spolupracujeme při nich s naší úžasnou knihovnou, s NKC, se základní školou i školkami, často nás někdo osloví a vyzve ke spolupráci. Tradiční velké akce jsou třeba Peřiny, kdy jsme několik let organizovali krojovaný průvod obcí na hrad Křivoklát a ve Strašecí. Masopustní průvod jsme ve městě pořádali 20 let. Dále jarní koncerty, koncerty v kapli CČSH, Stříbrná sobota, společné koncerty s francouzskými dětmi u nás i v Nancy, a moje srdeční záležitost – Novostrašecký dvorek. Založili jsme jej v plenkách mého ředitelování. Trvá dva týdny, vystupují tam všechny obory, má skvělou diváckou odezvu. Mezi diváky dnes vítáme ty, kteří na něm vystupovali v začátcích – a to je právě to kouzlo, ta propojenost naší ZUŠky s lidmi, kteří tu žijí.

Na škole je dnes obor hudební, literárně dramatický, výtvarný a taneční. O který je největší zájem?

Tradičně máme nadpoloviční většinu muzikantů, tak kolem 350. Myslím, že je to dáno jednak historicky a zároveň si udržujeme vysokou úroveň. Učí u nás skvělé osobnosti, a to ve všech oborech. Jsem pyšná na to, jaký kolektiv skvělých pedagogů se mi podařilo za mého působení vybudovat.

Jak vnímáte současný zájem žáků – potažmo rodičů – o novostrašeckou ZUŠ?

Myslím, že zájem o naší ZUŠ je velký a stále se zvyšuje. Máme prestižní školu. Několikrát se mi podařilo navýšit její kapacitu, a stále to nestačí. Je to opravdu neobvyklé, že ve městě s 6000 obyvateli má ZUŠ 600 žáků a stále je to málo. Jen pro srovnání: Rakovník má 15600 obyvatel a ZUŠ má 970 žáků, Kladno má téměř 70000 obyvatel a v ZUŠ studuje 1400 žáků.

Prozraďte nám, jak v pedagogovi na vedoucí pozici uzraje myšlenka, že je čas odejít?

Chci odejít na vrcholu, než začnu dělat chyby. Škola mi poskytla prostor pro seberealizaci a naplnění života, já jsem za tuhle příležitost vděčná a nechci ji vystavit tomu, že pojedu jen ze setrvačnosti. A taky nechci ve škole umřít, jak se to stalo v mém okolí paní ředitelce, která byla už asi 10 let v důchodu. To mě trochu vyděsilo. Jsem ve věku, kdy čas je moje nejcennější komodita a chtěla bych ho ještě využít i jinak, než prací s obrovskou odpovědností. Mým velkým koníčkem je modelování z hlíny. A chci si taky užít svůj osobní život.

Znáte již jméno svého nástupce – nástupkyně?

Novou paní ředitelkou byla na základě konkurzu jmenována současná učitelka sólového a sborového zpěvu Eva Rybáčková. Do funkce nastupuje od 1. srpna. Mám z toho velkou radost a přeji jí, aby toho nikdy nelitovala.

Sláva Vaic