Marie Procházková navždy v tiráži
Na své první setkání s Marií Procházkovou nikdy nezapomenu. Byl
revoluční listopad 1989, když se objevila ve dveřích redakce tehdejšího Rozvoje
promoklá na kost a ve fotokomoře si na leštičce nechala usušit ponožky. Jako
jedna ze zakládajících členů místního Občanského fóra přišla pomoci se
zajištěním svobody slova v novinách, které tehdy vydával Okresní národní výbor
pod dohledem komunistické strany. Když jsem pak o dva roky později ze státních
novin odešel a spolu se Slávou Vaicem jsme založili Raport, objevila se velice
brzy i v naší redakci. První článek jí vyšel v červnu 1993. Byl to rozhovor s
Františkem Ottou. O 14 dnů později přinesla vynikající investigativní materiál o
hromadném hrobu z druhé světové války. Pak se jméno Marie Procházkové zapsalo do
tiráže už nastálo. Se železnou pravidelností plnila roli zemědělského zpravodaje
a komentátora. Byla přesně tím typem publicisty, který přijde oknem, když za ním
zabouchnete dveře. Využívala přitom šarmu své osobnosti a kontaktů středoškolské
kantorky. Navíc neustále přicházela s vlastními promyšlenými projekty. První byl
cyklus Lidé kolem T. G. M., kde Marie pátrala po personálu lánského zámku
a sbírala historky spojené nejprve s osobou prvního československého prezidenta
a pak i všech jeho pokračovatelů. Dalším vydařeným počinem byl seriál Ve znamení
Slunce, kde porovnávala papírové předpoklady jednotlivých znamení se skutečnými
vlastnostmi okresních celebrit. Jejím posledním a dosud stále otevřeným
projektem byl seriálek o talentovaných dětech Uslyšíme o nich?
Jak tak listuji zažloutlými stránkami našeho archivu, musím dodatečně smeknout nad objemem Mariiny práce, nad myšlenkovou bohatostí, důsledností i kreativitou. Když teď stojím nad osiřelým psacím stolem, uvědomuji si, s jakou lehkostí Marie navzdory svému věku zvládala veškerou techniku. Počítač včetně internetu, digitální fotoaparát, diktafon, mobilní telefon. Ten jsme jí ostatně darovali až k sedmdesátým narozeninám...
Dodatečně se dozvídám, že Marie byla novinářka vlastně odjakživa. Narodila se 31. 10. 1931 v Králíkách na Kuthohorsku a po vystudování vysoké školy zemědělské pracovala nejprve jako redaktorka chebských novin. Teprve později se stala středoškolskou kantorkou a učila na „zemědělkách“ v Kadani a Rakovníku. S důchodem se k novinařině vrátila a vydržela u ní dalších deset let. Svůj poslední článek odevzdala 2. září. Pod titulkem Budoucnost mají v rukou mladí psala o začínajících chovatelích. Pak nastoupila do nemocnice. V pátek 31. října v ranních hodinách, tedy v době uzávěrky „její“ stránky novin, se uzavřel i pestrý život Marie Procházkové. Byla osobností, na které se nezapomíná, proto i její jméno zůstane navždycky v pomyslné tiráži našich novin.
Kdo jste se s Marií, stejně jako my, nestačili rozloučit, máte opravdu poslední možnost 6. listopadu od 11 hodin v rakovnické obřadní síni.
Pavel Sklenička