Tříletá úmorná práce členů DS Tyl vyvrcholila sobotní premiérou
R A K O V N Í K. Tříletá práce členů rakovnického divadelního spolku Tyl konečně přinesla své ovoce. Slunce vřelého diváckého přijetí se s prvním letním dnem rozlilo nad premiérou 675. inscenací souboru, titulovanou Princ a chuďas.
Hra Princ a chuďas čerpá z klasického námětu záměny muže urozeného a prostého rodu pouhou změnou jejich ošacení. Mark Twain ji vklínil mezi prostředí londýnské čtvrti Soho a královský dvůr. Korunní princ Edvard dobrovolně okusí drsný život městské chudiny, v němž nepanuje autorita majestátu, ale jen hbité prsty a mezilidská solidarita. V kontrastu s divokými, ale rovnými životními mantinely čtvrti Soho je divák konfrontován s přetvářkou a intrikami dvora a lačností jeho příslušníků po moci.
Jako v každém pohádkovém příběhu je dobro vystaveno různým příkořím, ale nakonec odchází z klání vítězně. Tak po několikanásobné děkovačce beznadějně vyprodaného hlediště Tylova divadla odcházeli i rakovničtí herci. Zaslouženě. Příběh jejich tříleté úmorné kolektivní i individuální práce se na spravedlivý boj Prince a chuďase s úspěšným vyústěním dokonce dá přiléhavě napasovat.
A jejich boj vskutku nebyl jednoduchý. Vzhledem k charakteru hry velela logika metodiky hereckého obsazování opakovat masivní účast „Tyláků“ na „Modroočkovi“. Přes martýrium složitých personálních výměn představitelů jednotlivých úloh se na pódiu v rámci PaCHa (tak členové hru familiérně nazývají) představila takřka třicítka herců. Jak přiznává režisérka Alena Mutinská, své sehrálo i kritérium angažovat do aktuálního hraní co největší počet členů spolku.
Veliký kredit si v sobotu vysloužili opravdu všichni zúčastnění. Počínaje šičkami kostýmů, osvětlovači či scénografku, přes muzikanty ukrytými v šeru inteligentní a vkusné scény s variabilním využitím a každičkého příslušníka chudiny až po představitele rolí, které si vlivem na chod inscenace koledují o přívlastek „hlavní“.
Zde je třeba na jedné straně vyzdvihnout herecký pokrok mladého Dana Parobka (princ) a Ondřeje Lechnýře (chuďas), kteří po průpravě v rakovnické ZUŠ ustáli premiéru na „velké scéně“ se ctí, a Marka Pavlíka (halapartník) a především skvělé Libuše Švarcové (vůdkyně chudiny Bess), pro které byl PaCH vůbec prvním hereckým počinem v životě.
Stejný obdiv ovšem patří „stálicím“ sboru, kteří se zhostili menších rolí. Aniž by tím byl setřen výkon a přístup všech herců, nejhlubší poklona směřuje režisérce Aleně Mutinské. Odpusťte strohost této reportáže; k premiéře PaCHa se vrátíme obšírněji v jednom z nejbližších čísel Raportu.