Vystoupil bez honoráře, a ještě přidal 2000 korun na zatopené Zbečno
Na zabijačku do Janova přijel Donutil
JANOV. Den poté, co již poněkolikáté obdržel herec a oblíbený bavič Miroslav Donutil cenu v anketě TýTý, přijel povyprávět janovským obyvatelům a chalupářům na jakési sousedské posezení do zdejšího společenského sálu. Akci uspořádali místní divadelní ochotníci z Madisu a na závěr vystoupení čekaly na herce zabijačkové hody.
Miroslav Donutil přijel do malé vesničky se stovkou stálých obyvatel díky přátelství s Jiřím Raisem, janovským chalupářem, který je zároveň členem zdejšího ochotnického spolku. „Jirka Rais pracuje jako rekvizitář v Národním divadle, odtud se spolu znají. Vyprávěl mu, co tu všechno děláme za akce a aby se taky někdy přijel podívat. Původně měl pan Donutil přijet jen na zabijačku, nakonec ale souhlasil, že když už tu bude, mohl by se uspořádat nějaký program i pro ostatní lidi a nejen si povídat s námi,“ vysvětluje ředitel Madisu Hynek Dörner.
Miroslav Donutil tedy stanovil termín, kdy má volno, a ochotníci obstarali organizační věci sousedského posezení a v neděli dopoledne uspořádali zabijačku. Té se měl herec původně také zúčastnit, avšak kvůli profesním povinnostem mohl přijet až odpoledne. „Zabijačka není žádný honorář, ale samozřejmě panu Donutilovi, který jakýkoli honorář odmítl, zabalíme domů nějakou výslužku. Lidé za vstupenky sice platili, ale my si nic z toho nenecháme. Celý výtěžek věnujeme na účet nějaké obce tohoto okresu postižené loňskými povodněmi. Loňský výtěžek z místní sbírky byl prý věnován Zbečnu, takže peníze za vstupenky pravděpodobně budou směřovat opět do Zbečna,“ říká Hynek Dörner.
Povídání s Miroslavem Donutilem mělo začít ve dvě hodiny, herec se však zdržel na rozhlasovém vysílání, jehož konec se sice plánoval na pravé poledne, ale nakonec se o hodinu a půl protáhl. Diváky však dlouhé čekání neodradilo a trpělivě vyčkávali na bavičův příjezd v místním hostinci, jenž se sálem sousedí. Kolem třetí hodiny už populární bavič zaujal své místo u stolku na podiu.
„Myslím, že mnohem lepší, než abych vám tu něco sám od sebe vykládal, bude, když se mě budete ptát na to, co vás zajímá. Podle zkušenosti vím, že první otázka je vždy problém, tak co kdybychom začali hned tou druhou?“ ujasnil v úvodu Miroslav Donutil. Janovské publikum bylo nakonec zdravě zvídavé a klást otázky se nestydělo. Během svého povídání herec nezapomněl několikrát poškádlit i rekvizitáře Jiřího Raise, který ho do Janova pozval. „Zatím mi bohužel nevyšlo, abych se sem přijel podívat na divadlo, určitě to ale brzy napravím. Ochotníky obdivuju. Musí být hodně náročné chodit do práce a pak ještě na zkoušky na divadlo. U Jirky je to jasný, ten spíš dělá divadlo, a pak teprve svoji práci,“ dobírá si svého přítele Miroslav Donutil a o několik minut se k němu opět vrací: „Jirka je výborný rekvizitář, ale pudink dělat neumí. Ve hře Sluha svou pánů nesu na scénu pudink, ještě nikdy se mi ho ale nepodařilo donést celý, vždycky se předčasně rozpadne. Při chůzi by se měl pudink vlnit, stejně jako Jirka, a být takový hezky naducaný, jako Jirka, podle sebe se ale ještě pudink pořád vařit nenaučil.“ Během více jak hodinového povídání bavič vtipnými příhodami připomněl některé ze svých filmových rolí, spolupráci se svéráznou režisérkou Věrou Chytilovou, zodpověděl spoustu dotazů ohledně své profese a svého civilního života, zavzpomínal na několikaleté působení v brněnském divadle Husa na provázku a vzhledem k venkovskému prostředí přidal k dobru i několik příhod z venkova, například přiblížil, jak mohou pobavit obyčejná hlášení obecního rozhlasu. „Kdysi jsme ty nejlepší s Pavlem Zedníčkem sbírali. Výborné bylo například hlášení: Občané, kdo si eště nevyzved brambory, ať sa dostavi k JZD, bude mu nakopané do pytla.“ Při svlažování vyprahlého hrdla si Miroslav Donutil také vzpomněl na příhodu, kdy omylem vypil místo sklenice vody vázičku. „Nikdy nevíte, co vám pořadatelé přichystají, a tak jsem se domníval, že je to sklenice s vodou. Nějaký umělec z ní totiž kytku odnesl. Voda sice byla hnusná, ale protože jsem se domníval, že je to nějaká místní smradlavka, nechtěl jsem pořadatele urazit, a tak jsem ji vypil až do dna. Po skončení programu jsem to taky málem nestih…“
Po hodinovém přátelském povídání už na Miroslava Donutila čekalo skutečné sousedské posezení nad zabijačkovým gulášem, jitrnicemi, tlačenkou a dalšími zabijačkovými pochoutkami. Před svým odjezdem ještě ochotníkům k výtěžku určenému na povodně herec přidal další dva tisíce korun.
Markéta Polívková