Při loučení prezidenta Havla s obcí Lány se připíjelo slivovicí
AHOJ, PANE PREZIDENTE!
LÁNY. Bylo pondělí, 28. ledna 2003,13 hodin a 15 minut. Obecní úřad v Lánech byl na pár minutách obklíčen hradbou limuzín, ze kterých vystoupili manželé Havlovi, vedoucí pracovníci Kanceláře prezidenta republiky, ochranka a patnáct novinářů. Pan prezident Václav Havel se přijel s Lánskými rozloučit. Tomu předcházel pietní akt položení kytice na rozloučenou u hrobu TGM na lánském hřbitově.
„Musím přiznat, že tak oficiální prezidentskou návštěvu naše radnice ještě nezažila,“ říká starosta Loskot. „Původní představa byla, že manžele Havlovy přijmeme v důstojně zařízené kanceláři obecního úřadu spíše jen tak soukromě. Že přijedou v takovém počtu, jsme se dozvěděli tentýž den v 11 hodin. Pohotovým řešením byla obřadní síň.“
„Ve vestibulu obecního úřadu jsem hosty přivítal,“ pokračuje starosta „a sympatické paní Havlové jsem předal kytici.“ V předsálí obřadní síně, kam se nahrnuli i novináři, se paní Dagmar zajímala o využití síně, na počet obřadů s ohledem na množství obyvatel. Následoval přípitek dobrou moravskou slivovicí hlavně na zdraví pana prezidenta.“ Starosta pohovořil o výstavbě rodinných domků v obci (k ní se prezident vyslovil kriticky), zmínil se, že Lány získaly pobytem prezidenta Havla věhlas i v zahraničí. Václav Havel jako jeden z mála prezidentů pobýval v Lánech dosti často. „Berte to tak,“ doplnil prezident, „že já jsem si jezdil na Lány odpočinout od oficialit, abych se zase mohl vrátit ke své práci“. Následovalo vystrnadění novinářů a celá společnost, do které se ještě dostavil Pavel Tigrid, usedla v prostoru vlastní obřadní síně.
Téma rozhovoru se v krátké době stočilo na Portugalsko, ke kterému měly obě strany blízký vztah. Konstatovaly, že jen málo chybělo, aby se před třemi lety delegace starosty Lán a Havlovi, sešli na českém velvyslanectví v Lisabonu, u velvyslance Hubingera. Delegace z Lán tam byla na družební návštěvě městečka Ponte de Sor a manželé Havlovi v souvislosti s pobytem na pobřeží Algarve. Hned bylo o čem hovořit. O historii družebního vztahu, o tom jak Portugalsku prospívá členství v Evropské unii a zejména o prospěšnosti pobytu pana prezidenta ve zdravém klimatu ovlivněném Atlantickým oceánem. Václav Havel se svěřil, jak se těší, až tam bude moci jezdit a opravdu v klidu využívat blahodárného prostředí.
„Pane prezidente, už budeme muset jet,“ zavelel diktát protokolu a Václav Havel poslušně vstal. Před úřadem ho pozdravilo mimo jiné několik desítek lánských dětí. Ty mu pak mávaly a volaly: „Ahoj, pane prezidente!“
Marie Procházková