Představujeme nové tváře na rakovnické radnici: Druhým novinář, ochotnický herec a rocker Jan Švácha
Měním image, ale rozhodně se neostříhám!
Jan Švácha se narodil 10. října 1965 v Rakovníku. V rodném městě chodil do školky, pak na 3: ZŠ, která byla tehdy ještě v budově GZW. Ve stejné budově zůstal až do maturity, pak absolvoval textařskou konzervatoř a také střední pedagogickou školu v Praze. Po druhé maturitě učil na Základní škole v Křivoklátě, kde působil necelý rok do nástupu na vojenskou základní službu. Po vojně učil na základní škole v Šanově a poté byl přijat na pedagogickou fakultu v Plzni. Studium však nedokončil a v roce 1991 nastoupil do týdeníku Raport, kde pracoval až do svého zvolení místostarostou. Mezitím se stačil oženit. S manželkou Janou, která je učitelkou ZŠ, má dvě dcery, osmiletou Terezku a tříletou Madlenku. Je členem divadelního spolku Tyl, lídrem, skladatelem a textařem skupin Zdavu a Prošlá lhůta. Donedávna oblékal také fotbalový dres Sokola Janov.
- Kdy a proč vlastně jsi vstoupil do komunální politiky?
Do politiky jsem vstoupil až těsně před letošními volbami. Když člověk pracuje v novinách, za čas získá pocit, že je sice hezké o tom všem psát, ale stejně jako novinář nemůže nic moc ovlivnit. Tak jsem si řekl, že by bylo fajn zkusit s tím něco udělat. Najednou jsme měl pocit, že bych mohl něco změnit.
- Jaký to bylo jít poprvé na radnici jako do zaměstnání?
Zvláštní. Já bych to přirovnal k tomu jít na vojnu. Mám pocit, že i tady člověk může přijít o všechny známé, o kontakty, prostě se najednou stěhuje jakoby někam jinam. Měl jsem úplně stejný pocit, jako když jsem rukoval. A špatně se mi odcházelo z Raportu. I slzičku jsem uronil.
- Co tvoje image rockera?
Vezme za své. Rozhodně se ale neostříhám. Asi bych byl schopen chodit, tak jsem byl zvyklý, ale čím dál víc se setkávám ve svém okolí, i mezi lidmi, kteří mě volili, že chtějí, abych začal vystupovat jako seriózní politik a tím měl větší možnosti jednat. Takže měním image, jedu nakupovat oblečení, které dosud v mém šatníku chybělo.
- V jakých resortech se hodláš uplatnit?
Měla by to být kultura, sociální věci, možná trochu informatika a zřejmě i další věci. Tady je takové práce.
- Má místostarosta nějakého nadřízeného? Nebo jak jste si definovali své pozice?
Nikdo mě nekontroluje. Ale protože starosta je tady déle a ví o hodně víc o chodu úřadu, chodím za ním každé ráno a radím se s ním.
- Do čeho se vrháš jako první?
Zatím studuji zákon o obcích, organizační řád úřadu, kdo je komu nadřízený a podřízený, vyjednával jsem si různé formality, podíval jsem se do kauz, které mě nejvíce zajímaly. Nikdo mi nic nezamlčel, mohl jsem se podívat do všeho, a to je myslím velmi dobře. Zatím sem chodím v půl osmé ráno a odcházím v půl šesté večer.
- Jaká je po volbách na radnici atmosféra?
Čekal jsem, díky tomu, jak dopadly volby, že na mě budou koukat divně, ale myslím, že je to lepší, než jsem čekal.
- Jak to bude s tvými koníčky? Co divadlo, kapely? Přijdeš ještě někdy jen tak s kytarou do hospody?
Když budu jako místostarosta hrát roli tajemníka krále Edvarda v Princi a chuďasovi, kterému se říká Náfuka, to je docela paradox. Ale nemůžu odejít z divadla, které je rozjeté. Nemůžu nechat ve štychu čtyřicet lidí. Stejně se budu snažit hrát i s kapelou. Myslím, že ani není důvod, abych s tím končil. Nechtěl bych příliš měnit styl života, i když zřejmě trochu budu muset.
- Jak to přijala rodina a okolí?
Manželka je z toho zatím taková přepadlá, ale asi má radost. Pro všechny je to úspěch. Pár lidí z mého okolí mě přivítalo slovy, tak už i ty jsi úřednická krysa, pár lidí mi řeklo, že konečně mohou poslat do háje i místostarostu, několik lidí, a to jsou ti míň známí, mi začalo vykat. A já doufám, že ti dobří známí vydrží ať se děje co se děje a že mě to moc nesemele.
- Bývá dobrým zvykem na začátku volebního období zmapovat majetkové poměry politiků, abychom pak viděli, jak si za čtyři roky pomohli. Takže jak si na tom?
Žiju ve starším rodinném domku, který obýváme společně s rodinou mé sestry. Jsem majitelem vozu Opel Kadet r. v. 1986 a nehodlám ho měnit, protože je to skvělé auto. Teď momentálně jsem bez foťáku, který jsem musel odevzdat bývalému zaměstnavateli.
- Jen těžko si tě dokážu představit na postu úředníka. Jak ty sám se s touto rolí vyrovnáváš?
Mně ta pozice nepřijde až tak úřednická. Není vůbec jednotvárná a je to spíše manažerská pozice. Je tu spousta možností, jak rozvíjet intelekt. Leccos se musí vymyslet.
- Jak budeš vnímat, až se do tebe Raport pustí, tak jako do tvých předchůdců?
Já vím, že Raportu nikdy nejde o nic špatného. Když ukáže na naše chyby, tak vlastně budu rád. Když se ukáže, jak něco řešit líp. kéž by. Dobrých nápadů není nikdy dost.
Pavel Sklenička