BRÁNA POPÁTÉ OTEVŘENA SLAVNOSTMI
RAKOVNÍK. Okresní muzeum ve spolupráci s Městem Rakovník již popáté zpestřilo rutinní akt zpřístupnění Vysoké brány veřejnosti. Pod prostinkým názvem “Vysoká brána 2001” se ukrýval obří dvoudenní mumraj s historickou tématikou.
Když se něco koná popáté, lze hovořit o tradici. Tu si otevírání vyhlídkové věže turistům nepochybně vybudovalo. Ovšem lze rovněž spekulovat o oslavě jubilea. “Takto jsme k letošnímu ročníku v žádném případě nepřistupovali. Naším hlavním cílem je čistě jen tradice,” míní nejdůležitější persóna projektu, ředitel muzea Mgr. František Povolný. Průběh akce však nespočívá jen na jeho bedrech. S přípravami a průběhem vždy ochotně pomůže Společnost pro hrad Týřov i muzejní pracovníci. Mohlo by se zdát, že všechno běží jaksi samospádem. Ale to máte tuhle pokladní, tuhle dozor na ochozu brány (i letos se našli výtečníci, kteří házeli kusy břidlice z výšky), tuhle tuhle prodej zboží ve vlastním stánku, dozor na střelnici v bráně, tuhle musí někdo zůstat v muzeu… Zkrátka bez osobního nasazení nehledě na volný čas by to zkrátka nešlo. Vstříc však vyšli i jiní. “Domov” pro vysoký počet vystupujících umělců poskytla Rabasova galerie, Gymnázium a 1. ZŠ.
Finančně akci zaštítil jednak grant města ve výši 45.000 korun. Výdaje rozpočtu látá i výtěžek ze vstupného na bránu, jenž letos vyšplhal do úctyhodné výše 10.000 korun, a na rytířský turnaj na sokolovně. Zbytek musejí uhradit sponzoři. Celkové náklady převyšují částku 70.000 korun. Ideální stav, který by nenutil pořadatele zoufale (a mnohdy potupně) shánět sponzory a umožnil by jim bohatost programu ještě zvýšit, je minimálně sto tisíc. Je totiž třeba si uvědomit, že vystoupení historických skupin něco stojí. Často sice ze vstřícnosti či ze známosti s organizátory dojde ke stlačení ceny na minimum, ale to nejde dělat donekonečna. Kultura, podobně jako školství či zdravotnictví, prostě něco stojí. To si musí uvědomit jak město, tak neplatící diváci.
Ohlasem veřejnosti otevírání Vysoké brány zcela zastínilo ostatní historicky laděné akce pořádané v Rakovníku. Při několikahodinových pobytech v dějišti jsem několikrát zaslechl, patrně od “nerakovnických” návštěvníků, doušku o jakýchsi Rakovnických slavnostech. Možná by neškodilo, začít novou “pětiletku” s tímto podtitulem. Nemělo by však zůstat jen u něho. Doufejme, že kompetentní úředníci pochopí význam akce a příští rok ji podpoří přímo z rozpočtu, nikoli z grantového řízení.
Marek Bradáč