Kulturní veřejnost
se rozloučila s Eduardem Pergnerem
ODEŠLA LEGENDA ČESKÝCH TEXTAŘU
RAKOVNÍK. V páteční chladné a “uplakané” dopoledne přišly do rakovnické smuteční síně desítky lidí, aby se naposledy rozloučily s jednou z legend české textařské školy Eduardem Pergnerem. Ten se stal pod pseudonymem Boris Janíček nedílnou součástí pop-kultury druhé poloviny 20. století. Mezi smutečními hosty jsme mohli vedle manželky Jany, dcer Terezy, Kateřiny a syna Borise spatřit i ministra kultury České republiky Pavla Dostála, zpěváky Jitku Zelenkovou a Michala Davida, herce Rudolfa Hrušínského nejml., písničkáře Josefa Fouska, kapelníka a producenta Františka Janečka a mnohé další. S Eduardem Pergnerem se přišlo rozloučit také hodně občanů z Lužné, kde měl rodinný domek a kde trávil mnoho času. Za všechny jmenujme alespoň starostu Františka Staňka.
Eduard Pergner zemřel v pátek 30. března 2001 ve věku nedožitých 66 let, krátce poté, kdy se mu při natáčení televizního pořadu udělalo nevolno a byl převezen s mozkovou příhodou do nemocnice. “Eda natáčel televizní pořad a před kamerou se mu udělalo nevolno. Zavolali lékaře a ukázalo se, že se jedná o mrtvici. Bylo toho na něj moc,” komentovala Pergnerův odchod Jitka Zelenková, zpěvačka, pro niž napsal snad nejvíc svých textů.
Rodák ze Sobotky (* 19. 12. 1935) absolvoval Vyšší školu uměleckoprůmyslovou v Praze a stal se sochařem. Na začátku šedesátých let byl spoluzakladatelem divadla Quo vadis v Kladně a později šéfoval Miniaturnímu kabaretu Luxor v Praze. V něm uvedl své první hry Milenecká, Pejsánkové, Přijme se bílá paní atd. Jak už to tak na začátku 70. let chodilo v avantgardních uměleckých kruzích, ani Eduard Pergner neušel pozornosti “normalizační ruky”. Jeho jméno zmizelo “ze světa”, aby se na poli pop-music objevil “neznámý” textař Boris Janíček. Jeho talent a smysl pro poetiku si brzy našly místo na špici české populární hudby. Janíčkovy (Pergnerovy) texty obsahuje např. LP Blue Effectu Nová syntéza II, nebo skvělé dvojalbum Petra Spáleného Podoby. Od roku 1975 se stal “dvorním” textařem zpěvačky Jitky Zelenkové, se kterou spolupracoval na albech V tuto chvíli, Máme si co říct nebo Bez lásky láska není. Mnoho textů napsal Eduard Pergner pro tvůrčí tým kolem skupiny Kroky Františka Janečka, pro Karla Černocha, Milušku Voborníkovou i pro Karla Gotta. V osmdesátých letech ho začaly lákat filmové scénáře a texty k filmovým písničkám. Podle jeho knihy Děti s cedulkou (spoluautor Z. K. Slabý) natočil režisér Antonín Moskalyk úspěšný film Kukačka v temném lese. Podílel se na scénáři k filmům Discopříběh, Strašidlo z vikýře atd. Jeho texty zazněly ve filmech Láska z pasáže a Vítr v kapse. “Byl textařem, který se dokázal nadchnout pro náročnější záměr, ale i přizpůsobit komerčnímu požadavku,” zhodnotil Pergnerům vklad české kultuře hudební publicista Aleš Opekar. Není tajemstvím, že Eduard Pergner měl také značný podíl na vzestupu dcery Terezy. On jí vštěpoval profesionální návyky a usměrňoval nenápadně její umělecké kroky. V interview pro Raport to před časem Tereza sama přiznala. Životní filosofii a uměleckou pouť Eduarda Pergnera krátce připomněl smutečním hostům jeho kamarád a spoluzakladatel divadla Quo vadis Vítek Fiala.
Mimořádně hezký vztah měl Eduard Pergner k městu Rakovník a k obci Lužná. Všude říkal, že tady se cítí snad nejlépe ze všech míst na světě. “Rakovník miluji. Mám v sobě pro tohle malebné město geny. A Rakovník mi to oplácí genama, které jsou zase v něm,” napsal vloni do knihy Václava Upíra Krejčího a Josefa Říhy Rakovník je... A tak už to zůstane navždy.
Tomáš Bednařík