LUŽNÁ. Zcela na rovinu přiznám, že tři páteční hodiny, které jsem strávil v bývalé Osvětové besedě v Lužné, se mnou pořádně zacloumaly. Na “místo činu” jsem se vrátil po téměř dvaceti letech. Zde jsme totiž mívali coby žáci 1. stupně místní ZŠ školní projekce přírodovědně naučných filmů, sovětských heroických dojáků či besedy s “esenbáky”. Ani po jednom ani stopy. Naopak zde dominovala jiná “osvěta”, proti které se tehdy všeobecně tak brojívalo. Pivo a rocková zábava.

Osvětová beseda na Masarykově náměstí prošla dočasnou transformací na Club Slamník již podruhé. Premiéru si odbyla v září při koncertu rakovnického Dhepa a stochovských Erosion of Sanity. Vše má s týmem pěti lidí “na svědomí” pořadatel Petr Šutera. “Jelikož v Lužné chybí jakákoli bigbítová zábava, rozhodl jsem se s tím něco udělat. I když se to příliš nevyplácí, protože vždycky nula od nuly pojde. Ani obci se to příliš nelíbí, ale je to povolené. Aspoň se tu něco děje…,” komentuje zákulisí akce Šutera. Ten si našel své oblíbence Alkehol přes internet. Slovo dalo slovo (spíš mail dal mail) a populární “pivní” sdružení tak dorazilo za mohutného poplácávání po ramenech přítomnými fanoušky.

A právě fanoušci jsou zdrojem prvních dvou překvapení. Za prvé, sešly se jich zde neuvěřitelné čtyři stovky. A to v dobách, kdy předvídatelnost návštěvnosti kulturních akcí připomíná spolehlivost předpovědi počasí podle pohybu rosničky ve sklenici. Navíc, vstupné činilo poměrně vysokou částku – 120 korun v předprodeji, o dvacku víc na místě. Za druhé, nikdy bych nevěřil, jak silná ekipa archaických otrhaných “džísek” s metalovými “plachtami” na zádech ještě existuje. A nejen džísek, ale i křiváků pobitých pyramidami a “plackami”. Suma sumárum, cítil jsem se jako o patnáct let nazpátek na vyprodané pražské Barče. Sakra, chybí už jen “hroziči” pod pódiem, brumlal jsem si pod vousy. Ale i v tomto jsem byl vyslyšen (viz níže).

Dhepo stojí za zdrojem čtvrtého překvapení. Vystoupilo s novou krátkovlasou image a jen ve čtyřech. Zpěváka Roberta Vargu jsem zastihl sedícího v přítmí sálu. “Začal jsem být příliš vytížen, zkoušky jsem časově nestíhal. U piva jsme se proto s klukama dohodli na rozchodu. Mrzelo mě to a mrzí mě to i teď, když je vidím na pódiu a já tu jen tak vysedávám,” vysvětil příčinu redukce sestavy před pouhými třemi týdny. O pěvecké party se podělili především oba kytaristé, Aleš Duba a Martin Lukeš. I když to, zvláště vzhledem k nastíněným okolnostem, nebylo nejhorší, potvrdila se letitá bolest souborů okresních rozměrů, a sice slabší vokál. Intonací, nikoli intenzitou. Jinak nástrojově i zvukově v pohodě. Budu se opakovat větou, že se Dhepo lepší. Leč nemohu jinak. Zvláště dvě nové věci, jedna bezejmenná, vzniklá doslova před pár dny, a pak pomalá píseň Louže, dokazují jednoznačný kvalitativní vzestup. Při nejasné roli údajně se reinkarnujících EKG a ráně osudu pro Caphilerii se Dhepo stalo asi nejlepší čistě metalovou kapelou a největší hudební nadějí okresu.

Pátým překvapením jsou ve “fotbalistickém” stylu skandující diváci. Nejoblíbenějšími slogany se zdály “Alkehol – Alkehol” či “Nananana – nananana – héj héj – Alkehol”. Zcela z míry ovšem mne vyvedl hromadný pokřik “Rozhodčí je píča”, který předznamenal vstup hvězdy večera. Když subtilní frontman Ota Hereš, který si později s publikem dělal opravdu co chce, poprvé promluvil k sálu, nadšení neznalo mezí a vše předešlé utonulo v řece zapomnění. Dav se přimáčkl k těsně k idolům, ochranka měla opravdu co řešit. Zvedají se paže, konečně ti “hroziči” jak z učebnice. Alkehol, jenž poprvé po osmi letech nevydává tento rok novou desku (až 26. března 2001 vyjde The Best of), ze sebe sypal jeden “power” hit za druhým, namátkou předělávku Buráky, Železná Sparta, Travička či Ochlasta, které si podpódiové hadí klubko odzpívalo s kapelou zpaměti. Vám, co Alkehol neznáte, stačí právě čtveřice jmenovaných skladeb, aby vám ozřejmily “ideovou náplň” produkce. Zvuk kapely s nepoměrně dokonalejším vybavením výrazně poskočil nahoru, i díky citlivému přístupu Elsy a spol., který se se sálem s příšernou akustikou popral důstojně. Všechny tyto elementy přispěly k vyvrcholení příjemného večera, na který se v Lužné bude dlouho vzpomínat.

Po dvou cca hodinových setech se šlo na kutě, ať už půlnočním flamendrem z Prahy či taxíkem. Spokojenost na všech stranách – divácká, pořadatelská či výčepní (i když na pivo jste otravně čekali řádově desítky minut). Jak jinak akci hodnotit, než veskrze kladně. Mladí kluci si “po letech” konečně mohli někde zahrát a přišedší viděli po letech kapelu, kterou milují. Jak se Petr Šutera vyjádřil, v nejbližším plánu má uspořádat vystoupení Brutusu a Mňágy a Žďorp. O případných termínech vás budeme včas informovat.