RAKOVNÍK. Při pohledu ze dvora získala městská radnice novou dominantu. Do životopisu stavby, který začíná v roce 1557 a pokračuje zásadní přestavbou v letech 1734 až 1738, se zapíše také letopočet 2000. Zda to bude rok požehnaný, či nikoliv, to zřejmě objektivně zhodnotí až další generace. V současné době se názory na symbiózu historické budovy s moderními architektonickými prvky poněkud různí.

Mezi řadovými občany (redakci Raportu nevyjímaje) způsobil prosklenný vestibul a zejména pak k němu přilepený spojovací krček se schodištěm přinejmenším smíšené reakce. Naproti tomu odborná veřejnost je s přístavbou nadmíru spokojena. Památkář Václav Macák z referátu regionálního rozvoje okresního úřadu je doslova nadšen. “Nová přístavba a historická část radnice na mě působí uceleným dojmem. Řekl bych, že je to velmi elegantní a při tom střídmé řešení. Autorem projektu je renomovaný architekt Zuska z Českých Budějovic. V Rakovníku dělal také přístavbu tělocvičny na Masarykově obchodní akademii. Mně se přístavba jeví jako velice zdařilé dílo. Z hlediska památkové péče byly splněny všechny podmínky. Rozhodnutí o schválení stavby bylo vydáno na základě odborného vyjádření architektky Evy Volfové z Památkového ústavu středních Čech,” vysvětluje Václav Macák. Pochvalně se k přístavbě vyjadřuje také akademický malíř Václav Zoubek. “Stavba se mi velice líbí. Řekl bych, že je to za posledních deset let architektonicky nejzdařilejší dílo v Rakovníku. Otázka zásahů do historických budov je vždycky choulostivá. Nejlepší je do takových objektů nezasahovat vůbec. Pokud je to ale nezbytné, je lepší udělat to echt moderně, než zkoušet nějaká polovičatá řešení nebo kompromisy. A to se v případě rakovnické radnice povedlo,” míní Zoubek. Jedinou výhradu by měl k volbě materiálů ve spodní části stavby, kde byly zřejmě z úsporných důvodů použity levnější varianty namísto kamene. Jinak hodnotí přístavbu jednoznačně kladně.

V řadách zastupitelstva se názory různí. Pozitivně hodnotí stavbu např. Jaroslav Kodeš. “Líbí se mi. Prosklenné propojení přístavby se starou pseudobarokní radnicí se podařilo. Cítím v tom pohyb, působí to na mě pozitivně,” popisuje své pocity při pohledu na skleněný masiv Jaroslav Kodeš. Naproti tomu Miroslav Beneš neskrývá své znechucení. “Mně se přístavba vůbec nelíbí. Od začátku jsme proti této investiční akci vystupovali, protože ji považujeme za zbytečnou. Město si na jedné straně bere úvěr, a na straně druhé budujeme nadstandardní kancelářské prostory. Přitom nám unikají naprosto zásadní věci. Na Průhoně není do dnešního dne zaveden plyn, většina silnic a chodníků je stále v dezolátním stavu, a my budujeme prosklenné dominanty pro pár úředníků,” kritizuje stavbu Miroslav Beneš. Z hlediska architektonického ji považuje za zbytečně honosnou.