Milan Kotál: “Vynaložené
prostředky nepovažuji za vyhozené peníze!”
Proč stojí divadlo 64, a ne 36 miliónů?
RAKOVNÍK. V minulém čísle jsme přinesli informaci, že rozpočet rekonstrukce Tylova divadla se vyšplhal z původních 36 na 64 miliónů Kč. Zeptali jsme se vedoucího odboru výstavby a investic Městského úřadu Rakovník Milana Kotála, jak k takovému nárůstu mohlo dojít.
Proč byl vybrán k realizaci rekonstrukce divadla právě Technoart Brno?
Je potřeba se vrátit až na začátek k výběrovému řízení. Tehdy se nepodařilo utajit, s kolika penězi město na rekonstrukci počítá. Na veřejnost proniklo, že město získalo příslib státní dotace 36 miliónů na 1. etapu stavby. Bylo osloveno několik firem a z výběrového řízení vzešel vítěz - firma Technoart Brno, který ocenil stavbu na 36 miliónů. Ostatní nabídky se pohybovaly okolo 38 - 40 miliónů korun. To bylo v roce 1997. Technoart cenu zdůvodnil tak, že jako generální dodavatel divadel je schopen všechno udělat v nižších cenách než třeba MAO nebo BICK-SALK. Řekl, že stavbu provede “na klíč” včetně zpracování realizačního projektu na základě projektu ing. arch. Horové. My jsme si udělali sondáž a byli jsme ubezpečeni, že Technoart je seriózní firma. Nebyl tedy důvod pochybovat o tom, že udělá 1. etapu opravdu za 36 miliónů.
Je pravda, že projekt byl zpracován nedostatečně?
Ukázalo se, že projekt ke stavebnímu povolení nebyl zpracován zodpovědně do detailu. Je fakt, že když se dělá rekonstrukce, dá se očekávat, že v objektu bude něco, co se nedá podchytit a co nás při realizaci překvapí. Myslím ale, že když projektant vypracovával plán rekonstrukce Tylova divadla, očekával, že akce nebude nikdy realizovaná. Proto se jím nezabýval do detailů.
Kdy a proč se dostal Technoart do problémů?
Po půl roce stavby vyšlo najevo, že má Technoart nějaké finanční problémy. Udělali jsme opatření, že faktury byly spláceny hotovostním způsobem tak, aby nedošlo k tomu, že firmy nedostanou od Technoartu zaplaceno. Zavedli jsme nestandardní systém, který se osvědčil.
Při jednání v Brně s představiteli Technoartu jsem se dozvěděl, že ten se dostal v Uzbekistánu do stamiliónových problémů. Přestal platit našim firmám a ty pro něho nechtěly dále pracovat. Završením celé situace byla výzva správce konkursní podstaty, že jde Technoart do konkursu.
Jak jste vzniklou situaci řešili?
Stavba byla rozestavěná a před námi stálo rozhodnutí, co s ní. Mohli jsme jít sice do soudních sporů, ale ty by se táhly nekonečně dlouho. Proto jsme vyzvali rakovnické sdružení BICK-SALK, zda by bylo schopno okamžitě rekonstrukci Tylova divadla převzít. Zdůrazňuji slovíčko okamžitě, protože správce konkursní podstaty byl pod obrovským tlakem a mohlo se stát, že by sem přišel nějaký dodavatel, kterého bychom neznali a neměli záruku zdárného dokončení. BICK-SALK dával záruku kvality. Smlouva musela být podepsána rychle, než do “hry” vstoupí rada věřitelů Technoartu. Proto nebyl čas některé věci příliš zvažovat. Na nás bylo nasmlouvat subdodavatele. To jsme museli udělat, aniž bychom znali jejich požadavky. Hrálo se o čas. Tady se projevila nekvalita projektu. Technoart, který měl se stavbou divadel zkušenosti, ho nepotřeboval tak detailní, jako firmy, které divadlo nikdy nestavěly. A tak jsme museli nechat dodatečně dělat dílčí projekty třeba na elektroinstalaci, vzduchotechniku a podobně. A ty pak konkrétní oslovené firmy ocenily a už nastávaly rozdíly oproti původnímu rozpočtu. Přiznávám, že jsme hráli pod časovým presem určitý vabank.
Jak to bylo s interiérem divadla?
Další navýšení přišlo na řadu, když došlo k realizaci interiéru, který nebyl projekčně zpracován. Technoart totiž od začátku tvrdil, že zpracování projektu interiéru zajistí sám. Když od stavby odstoupil, byli jsme nuceni oslovit znovu ing. arch. Horovou, aby projekt interiéru dodělala. Původně byla na interiér rozpočtována částka 5 - 7 miliónů, skutečnost ale byla jiná. Smlouva na interiér zněla skoro na 11 miliónů, tedy řeknu-li to lidově, “ulítly” další 4 milióny. Když jsem později mluvil s některými pracovníky Technoartu, kteří od něho odešli, přiznali, že ve skutečnosti nikdy s částkou 5 - 7 miliónů na interiér nepočítali, stejně tak, že firma úmyslně “podsekla” nabídku ve výběrovém řízení, aby zakázku dostala.
Objevily se nějaké vícepráce?
Původní částka 36 miliónů byla počítána pro 1. etapu rekonstrukce divadla, ale při její realizaci muselo být “sáhnuto” i do 2. etapy, která vůbec ještě nebyla rozpočtována. Jednalo se např. o rozvody tepla, o vzduchotechniku, posílení příkonu energie atd. Byly tedy provedeny práce, které už zasahovaly do 2. etapy rekonstrukce. Samozřejmě se jako při každé rekonstrukci objevily i další vícepráce. Z divadla zbyly v podstatě obvodové zdi a ostatní je vše nové. Byly použity kvalitnější materiály, kvalitnější technologie, modernější technické zařízení (např. promítačky, videotechnika atd.). A tam všude naskakovaly částky. Tak jsme se postupně dostali na oněch 64 miliónů.
Co říci na závěr?
Velkým nepřítelem byl časový tlak, protože už od léta se začalo říkat, že k otevření dojde 20. prosince. Nebyl čas se zdržovat výběrem nejlevnějších subdodavatelů a nejlevnějších postupů. Museli jsme se rozhodovat okamžitě, aby nedošlo k časovému skluzu. Neexistovalo zastavit práce a rozvažovat, co je nejvhodnější. Stavbě ani nepomohlo, že se zpolitizovala a stala se prestižní otázkou. Možná 700 - 800 tisíc lze nazvat škodou, která vznikla při předávání prací. Něco jsme museli nechat předělat, něco bylo rozkradeno. Přes tohle všechno si ale myslím, že investované peníze nebyly vyhozené a zrekonstruované divadlo obohatí občany města i okresu o nové kulturní zážitky.
Zaznamenal Tomáš Bednařík