Je situace na rakovnických základních školách opravdu tak vážná?

Situace samozřejmě vážná je, ale nijak se neliší od stavu v jiných městech. Problematika drog se kdysi dávno podcenila a nyní za to sklízíme daň. V některém ohledu se ovšem dá naopak říci, že na tom nejsme až zase tak špatně. Uživatelé opravdu tvrdých drog, mezi které počítáme třeba heroin, z Rakovníka odcházejí. Nemohou se tady totiž skrýt do větších komunit. Přes tradiční přestupovou stanici Stochov se pak stahují do Kladna a Prahy. U nás je tedy “jedničkou” pervitin, který je bohužel k dostání kdekoli a navíc je i velmi laciný. Smutným faktem rovněž zůstává marihuana. Žáci všech základních škol ji totiž zkouší poměrně v hojné míře.

Kauza propukla díky přistižení žáků 3. ZŠ. Podniklo vámi řízené K – centrum nějaké kroky k jejímu vyřešení?

Kolem 3. ZŠ existovala parta chlapců, z nichž tři už jsou v klientské péči K – centra. Překvapivé je, že se s nimi dá dobře spolupracovat. Nechci teď, aby to působilo jako nějaký happy end, protože problémový případ určitě vyvstane v dohledné době bohužel zase někde jinde. Ale mohu prohlásit, že hlavní parta, která to na “trojce” táhla, už skončila. Podle slov jejich “šéfa” je to už nebaví. Toluen je na ústupu a oni snad i díky nám pochopili, jaká nebezpečí jeho čichání skýtá. Přesvědčit je se podařilo docela zajímavým způsobem. Onen duchovní šéf pochopil, že je svým chováním zodpovědný za zbytek party. Jemu se tato nová role “leadra” zalíbila a má tendenci ostatní kluky hlídat.

Jak se vám zamlouvá přístup městských úředníků?

Kupříkladu starosta Hrčka, to je takový nadšenec. Dokud se s narkomany osobně nesetkal, příliš si tento problém nepřipouštěl. Ovšem v okamžiku, kdy je spatřil na veřejném prostranství, se do toho vložil s plnou vervou. V současné době sám v autě projíždí známé “feťácké” lokality. On z nich narkomany svou fyzickou přítomností vytlačuje. V Trávnické ulici už nejsou, v Čermákových sadech též ne. Je jasné, že se ukryli jinam a problém se tím úplně nevyřešil. Ale alespoň jsou pryč z veřejných prostranství. Ohledně pomoci města ze strany ekonomické, není bohužel stále žádná. Nedostali jsme ani korunu. A okresních měst, které se z toho, jak se říká, úplně vyvlékly, příliš není. Přitom se dá říci, že jsme hodně levné zařízení. Srovnáme – li naše provozní náklady s ostatními kontaktními centry, fungujeme za extrémně laciný peníz. Naopak, my vycházíme vstříc městu. Na základě kauzy 3. ZŠ jsme iniciovali schůzku s příslušníky Městské policie. Domlouvali jsme na společném postupu, z vlastních prostředků jsme je vybavili dezinfekčními prostředky, rukavicemi a kontejnerem na stříkačky. Nyní, když kolem školy najdou stříkačky či jiné feťácké propriety, zavolají Městskou policii. Ta přijede a my vše biologicky zlikvidujeme.

V anketě z minulého čísla na otázku “Setkalo se vaše dítě s dealerem drog?”, vyzněla většina odpovědí poměrně jednoznačně…

Musím říci, že jsem se nad tím pousmál. Tragédií je, že generace rodičů dnešních drogami ohrožených dětí je totálně neinformována. Většina o nich neví vůbec nic. Pro děti ani není partnerem k diskusi. Jestli jim doma řeknou: “Drogy jsou zlé a jestli je budeš brát, tak uvidíš!”, dětem to jde jedním uchem tam a druhým ven. Samy o tom vědí daleko víc, a proto s rodiči nebudou diskutovat. Navíc právě rodiny s tvrdou disciplínou, které jsou o “čistotě” svých dětí skálopevně přesvědčené, jsou mnohdy překvapené, že jejich potomek v tom “jede” i čtyři roky.

Nebylo by proto lepší místo přednášek pro děti uspořádávat přednášky pro rodiče?

To není špatný nápad, určitě by to šlo. Ale já se obávám, že ty nejrizikovější rodiny by o ně nejevily zájem. Rodiče, které to opravdu zajímá, si informace seženou kdekoli. Jsou také zvláštní rodiny, kterým je to úplně jedno. Zde je pak každá nabízená pomoc marná. Nicméně malá města typu Rakovníka mají jednu výhodu. Když je něco v nepořádku, rodiče se to dozvědí zpravidla brzy. A když mají zájem, mohou ve věci úspěšně intervenovat.