V pátek 29. října 1999 zemřel v Praze ve věku 84 let, čestný občan Rakovníka, Zdeněk Tomáš.

Poprvé jsme se s ním setkala v Tylově divadle 10. října 1990. Byl to jeho šťastný den nejenom proto, že stál po třiceti letech opět na prknech rakovnického Tylova divadla, ale také proto, že se mu toho dne vrátil ze zahraničí po dlouhých dvaceti dvou letech, syn. S ochotou mi vyprávěl o svém bohatém životě a pro mne bylo těch pár chvil, strávených s rakovnickou legendou, velkým štěstím.

Zdeněk Tomáš se narodil 15. října 1915 v Jičíně. Zpočátku se učil u svého otce zpěvu, hře na klavír a na varhany. Následně absolvoval pražskou konzervatoř, zpěv a sbormistrovství a byl to právě jeden z jeho profesorů, který ho doporučil ing. Františku Ottovi do Rakovníka na místo ředitele hudební školy. To byl rok 1939. Netrvalo dlouho a zapálený sbormistr a učitel soustředil kolem sebe všechny rakovnické pěvecké talenty. “Mezi žáky se mi objevila paní Marie Špačková, Jiří Heinz, Kamil Vlk, Josef Valášek a další a mě bylo jasné, že z toho musím něco udělat, že těch talentů musím využít. A když se k nim pak přidali další operní fanatici, založil jsem operu,” Tak jednoduché a logické důvody vedly Zdeňka Tomáše k založení rakovnického fantastického fenoménu, ojedinělému v republice. Díky “hnací síle”, díky “nezmaru a mistru jak z ničeho vydupat vše”, jak se o Zdeňku Tomášovi vyjádřil Hanuš Theim, šéf opery Národního divadla v Praze, pak existovala Rakovnická opera dvacet let.

Za životem našeho čestného občana Zdeňka Tomáše spadla definitivně opona, ale k jeho jménu se bude Rakovník vždy hrdě a vděčně hlásit.