Glosa
NEJVĚTŠÍ PARKOVIŠTĚ V RAKOVNÍKU

Každý druhý čtvrtek se moje mysl přibližuje peklu. Totiž - může mě vzít čert, když se dostavím na Husovo náměstí v Rakovníku a pokouším se zaparkovat svůj samohyb. Můžete namítnout, že na náměstí se s výjimkou placeného pupku nesmí parkovat, a budete mít pravdu. Ale věřte mi, že člověk, který pospíchá, zaparkuje i na místech, které mu vyhláška zapovídá. Rád bych si vedle vjezdu zaplatil i pupeční parkovné, ale není mi to umožněno. Největší černé parkoviště v Rakovníku je každý druhý čtvrtek naprosto přeplněno. V hrudi se mi zdvihá vlna xenofobismu, když vidím desítky aut z cizích okresů, jak porušují vyhlášku. Jako rakovnický patriot hledám městské policisty s pověstnými botičkami a spatřuji je honit majitele psíků a jejich sekretů. Chvíli pozoruji okno pana starosty, kterému se tohle všechno děje přímo pod nosem a mám chuť zakřičet: “Já mám při porušování vyhlášky přednost!!! Já jsem z Rakovníka!!!” Pak raději zaparkuji za gymnáziem, kde prý jsou pokuty udělovány naprosto promptně. Během průjezdu sleduji stánkovou soldatesku, jak zabírá parkovací místa jiným porušovatelům antiparkovací vyhlášky – rakovnickým obchodníkům a jejich dodavatelům. Místy mezi nimi a stánkaři probíhají bojůvky o kousek místa na největším parkovišti okresního města a najednou je mi všechno jasné. Tolik botiček nemají ani všichni městští strážníci v celé republice. A tak si dovolím parafrázovat jeden výrok slavného Zikmunda Wintra: “Vyhláška zůstane vyhláškou a botička botičkou.” Čest práci!

Jan Švácha

[ Zpět na domovskou stránku ]