Ve stručném úvodu ministr Kužvart konstatoval, že životní prostředí v ČR má již několik let zlepšující tendenci a to pouze díky obrovskému úsilí prvních ministrů životního prostředí (Josef Vavroušek, Ivan Dejmal – pozn. red.) let 1990-1992, kdy byl přijat zákon na ochranu ovzduší. Klausovy vlády zaujímaly k problematice životního prostředí pozici mrtvého brouka.

Z programového prohlášení vlády ČR má kapitola životního prostředí splněno ze čtrnácti úkolů sedm, zbývají v oblasti komunální ekologie, kde jde hlavně o budování čistíren odpadních vod. Je to ovšem záležitost peněz. Podle ministra Kužvarta je nutné posílit státní podíl, který financuje komunální ekologii, při čemž počítá i se zdroji ze zahraničí. “To, co je nyní před námi, je úprava naši legislativy v ochraně životního prostředí do takové podoby, aby odpovídala požadavkům EU, aby byl posílen vliv občanů na rozhodování o životním prostředí obce, tak jak je obvyklá praxe v zemích EU.

Otázky občanů se týkaly především aktuální situace v Šumavském národním parku, kde na celou zapeklitost problému zadělali vlastně již Švarcenberkové před sto lety tím, že zde vysázeli smrkové monokultury, přičemž na bavorské straně je les s docela jiným rostlinným společenstvím. Nelze tedy zásahy v našem lese a bavorském srovnávat. Ministr prosadil diferencované sanační zásahy. Další problematika byla místní, týkala se devastace cest při těžbě dřeva, hospodaření s plasty, kompetence rozhodování pracovníků samosprávy v oblasti zásahů do životního prostředí, alergizujících účinků nekvalitních porostů a silničního obchvatu. Každý problém bude stát za to, abychom se mu věnovali samostatně.