“Absolvovali jsme všechny stupně soudů, které bylo možné v této zemi absolvovat včetně soudu ústavního. Vždy s negativním výsledkem, ale vždy s jiným zdůvodněním toho negativního rozhodnutí. Bylo kuriózní, že vždy ten vyšší stupeň soudu nám dal za pravdu, čímž popřel výrok soudu nižšího, ale stejně rozhodl v náš neprospěch, protože si našel zase něco jiného.

Na počátku roku 1997 jsme prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. A. Pejchala podali podnět k Evropskému soudu pro lidská práva na nezákonný postup Ústavního soudu ČR, který 9. října 1996 dospěl k závěru, že došlo k “legálnímu znárodnění firmy Otta”, a tak definitivně rozhodl v náš neprospěch. Postup u evropského soudu, kde má i naše republika svého soudce, byl následující. Nejdříve soud ustanovil komisi pro lidská práva, která posoudila, zdali naše žádost má své oprávnění, či nemá. V březnu 1998 jsme zveřejnili její výrok. Komise pro lidská práva dospěla k závěru, že Ústavní soud ČR dospěl k chybnému závěru a porušil tak práva potomků firmy František Otta. V první etapě jednání komise zvolila smírnou cestu, když vyzvala českou vládu k předložení stanoviska k této kauze. Vláda reagovala ve smyslu, že se necítí být vina a pan exministr Ježek na Nově prohlásil, že “nějaký soud ve Strasburku nás nemusí zajímat, pro nás je důležité rozhodnutí Ústavního soudu.” Jednání postoupilo do dalšího stupně, který byl ukončen v letošním dubnu. Spočívá v tom, že zasedl Strasburský soud pro lidská práva, znovu případ posoudil a vydal rozsudek ve prospěch Ottů, kterým dal plně za pravdu a vyzval naši vládu, aby se s námi dohodla na výši kopenzace. Lhůta k tomu vypršela koncem června. Vláda (nebo spíše jen úředník na ministerstvu spravedlnosti) se vyjádřila sice v termínu, ale způsobem, který vyvolává rozpaky a nevyužila tedy možnost smírného řešení. Bude tedy následovat nový rozsudek evropského soudu, závěrečný, neodvolatelný, který způsob kompenzace neodvratně a nekompromisně určí.”