Když se setkáte s Mgr. Miloslavem Mánkem v provozu kolešovické firmy Rakochmel s.r.o., marně se vám vybaví jeho vítězná účast na závodu s kolečkem obtěžkaným sudem piva na trase Krušovice-Rakovník, kterého se zúčastnil ve funkci rakovnického starosty. Teď to má ovšem jednodušší. Neboť, aby využil přebytečnou energii a elán stačí, že od časného rána do večera funguje jako zástupce ředitele zemědělského podniku, který právě zahájil žně. O čilý pohyb tak má vrchovatě postaráno a je tak říkajíc ve svém živlu.

Budoucnost soukromé zemědělské firmy je také v tom, zdali má, nebo nemá mladého nástupce. Firma Rakochmel s.r.o. to štěstí pravděpodobně, má.

Zčásti souhlasím, ale nejsem si jistý, jestli právě se mnou firma získala. Jsem tady krátce a na hodně věcí se dívám trošku jinak, než obecná většina zemědělců.

Možná je to dobře.

Možná ano, možná ne. Ale i přes současné problémy bych naši situaci neviděl tak tragicky, Kdybych nevěřil, že se udržím, že situace bude jednou k životu, atak bych to nedělal. Rozhodně bych nedělal věci, o kterých nejsem přesvědčený, že jsou životné, protože pak bych mrhal prací a energií zbytečně.

Do jaké míry vidíte svou nedostatečnost v odborném vzdělání?

Samozřejmě to je handicap, odbornost by byla jistě výhodou, ale mám kolem sebe lidi, kteří se vyznají a můžu se na ně spolehnout. Ono zemědělství je podmíněno odborností jenom částečně, dneska je to především obchod a snaha dobře prodat, zpeněžit. Je to spousta organizační práce a v tom směru si myslím že tady mohu být platný.

Z toho snímku přímo čiší spokojenost s vaším novým údělem, Živočišná výroba je vám blízká?

Je mi blízká díky současné problematice s mlékem. Kromě toho je naše živočišná výroba jedna z největších na okrese a chceme ji v takovém rozsahu udržet za každou cenu. A jednou se ukáže, že to bylo dobře.

Jak je vidět styl práce zemědělce prvovýrobce vám vyhovuje.

Vyhovuje, je to pro mne velká úleva proti minulosti. Nejsem už na očích veřejnosti, nikdo vás z ničeho nepodezírá, nemusíte neustále čelit nesmyslným útokům a je to obrovská úleva. Takže psychicky je moje situace jednodušší. Dělám si své a na sebe.

Úspěšnost vedoucího pracovníka závisí na umění spolupracovat s podřízenými, nenastala potřeba někoho z nich vyměnit?

‚Žádné lidi jsem neměnil, protože v zemědělství je specifická situace a vy si musíte moc dobře rozmyslet, jestli někoho vyměníte, jelikož většinou není za koho. Lidi se do zemědělství nehrnou. Mám z toho i osobní zkušenost, konkrétně v Řevničově. Pracovní síly se těžko shánějí a mladé síly se zodpovědným vztahem k práci obzvlášť. Tady ve vesnici je naopak spousta lidí v důchodu a ti pořád chodí firmě pomáhat, když je potřeba. A toho si velmi cením. Jednoznačně vyvstává v zemědělství generačním problém. Nejsou nástupci-nejsou pokračovatelé.

Vy už se tedy za takového nástupce považujete a v zemědělství vidíte svou perspektivu?

Jednoznačně. Já už jsem těch zaměstnání vystřídal několik a jisté zkušenosti mám. Je to pro mě určitá výzva, vždycky mě spíš zajímalo dělat na projektech, kde to zrovna příliš neklape, kde jsou problémy. Pokud to začne fungovat a nejsou problémy, tak už práce přestává být zajímavá.

Tak bezproblémová a nezajímavá práce se v zemědělské prvovýrobě asi nedožijete.

Nepočítám, že bych se toho dožil. Provozní problémy budou pořád, ale já si myslím, že nám zemědělcům chybí jedna věc. Potřebovali bychom, aby bylo jasně řečeno, co se po nás chce. V tomhle rozsahu se výroba sice neudrží, ale každý z nás by přijal, kdyby bylo řečeno: chceme od tebe to a to a v takovém množství. Měla by být politická vůle a odvaha k takovému kroku, ale když se podíváte na politický život v republice, tak lze těžko očekávat, že tohle někdo na sebe vezme.