Sociální politika je příliš sociální
Rakovník má zatím procento nezaměstnanosti v republikovém průměru, ale výhled je nevalný, jak potvrdil rozhovor s ředitelem Úřadu práce v Rakovníku Alexandrem Zajícem.Jak hodnotíte křivku vývoje nezaměstnanosti v Rakovníku?
Vývoj začínal v roce devadesát od 1,5 % a 2,3 %, v roce 1992 byla nejvyšší celostátní nezaměstnanost, zhruba kolem 5%, na kterou jsme se dostali my taky. Pak se začala nezaměstnanost snižovat díky opatřením v aktivní politice, to znamená, že začal úřad práce dotovat nově vytvářená místa u zaměstnavatelů, to co začínali podnikat dostávali dotace, takže do aktivní politiky teklo dost finančních prostředků a díky tomu se nezaměstnanost začala snižovat. Procento nezaměstnanosti kleslo na 2,7 % a bylo příznačné, že šlo spíše o nezaměstnanost sozonní. Zvrat nastal v období 1996-97.
Jaká je situace nyní?
Nezaměstnanost 7,7 % kopíruje republikový průměr. Jsou tady podniky, které lidi přijímají, pouštění se do nových výrobních programů, ale jsou i ty, které signalizují ukončení činnosti. Poměr těchto podniků s odlišnou perspektivou je zhruba vyvážený i v množství lidí. Je fakt, že očekáváme zvýšení nezaměstnanosti na konci roku na 9,5 %, protože se nám vrátí lidi z letních aktivit, a pak se v září objeví určitě větší množství absolventů. Zatím se ten příliv nekonal, zřejmě se ji celá řada přihlásila na pokračování ve studiu, část si užívá prázdniny.
Převažující názor pedagogické veřejnosti je, že dávat podporu čerstvým absolventům škol není správné. Jaký je Váš názor?
Ono je to složité. Pro někoho je to obrovská výhoda, skončí školu, dostává jakési kapesné, rodina ho živí a teď vlastně dostane ještě příspěvek od Úřadu práce. Je to částku zhruba 1.700 Kč, což je polovina životního minima na první tři měsíce, pak se to sníží na další tři měsíce na 40 %. Rodina absolventa dále živí a šatí, spousta volného času svádí k toulání s kamarády a nicnedělání. Je snaha, aby tato doba podpory by co nejkratší, aby se zapojovali do různých aktivit a my se je snažíme zapojit do různých kurzů tak, aby měli nějaké povinnosti. Ale na to jsou potřeba finanční prostředky a těch není nikdy dostatek. Bylo by třeba, aby se tady toho ujaly některé soukromé firmy, my bychom tyto aktivity rádi zčásti třeba zaplatili. Mohlo by to výt nějaké doškolování, které nemusí souviset s rekvalifikací.
Reakce z ciziny je taková, že jsme asi bohatý stát, když si můžeme dovolit absolventy podporovat.
Třeba na Slovensku to mají, myslím udělané docela dobře, kdy vlastně hmotné zabezpečení se odvozuje od délky pojištění. Jak člověk přispíval do fondu, tak je potom zabezpečen jednak výškou podpory i délkou, po kterou ji bere. Ta doba vy nemusela být půl riku, mohla by být třeba jen dva nebo tři měsíce. U nás je doba půl roku pro všechny stejná. Ať platil 30 let, nebo neplatil vůbec. V tom je to nespravedlivé. Ať tedy absolvent dostane nějaké finanční zabezpečení, protože situace rodin není dobrá, ale na kratší dobu.