Foto

Iva Špačková a Pavla Štruncová na 4. ročníku Letní Duo výstavy.

 

I z domácího mazlíčka může být při dobré péči šampion výstavy

Od prvního morčete k vlastní chovatelské stanici

RAKOVNÍK. Letos se v areálu rakovnických chovatelů uskutečnil 4. ročník Letní Duo výstavy morčat. Za zdařilou akcí stojí dvě organizátorky Pavla Štruncová z Amálie a Iva Špačková z Kolešovic. Obě jsou to samozřejmě chovatelkami morčat a ve svých chovech mají několik šampionů . Povídali jsme si s nimi o tom, co vlastně chov morčat, a to jak mazlíčků, tak výstavních jedinců, obnáší.

Jak jste se vůbec k morčatům dostaly? Jaké bylo vaše první morčátko?

Iva: Moje první morčátko byla Terezka. Byla jsem ještě dítě, když mi ji rodiče koupili. Měla jsem ji šest let. A to byl takový můj začátek s morčaty. Nejprve jsem je chovala pouze jako domácí mazlíčky, a když jsme se pak před lety odstěhovali k babičce do Kolešovic, získala jsem prostory a začala přemýšlet o založení chovné stanice.

Pavla: Svoje první morče jsem dostala za vysvědčení, když mi bylo asi 11 let. Byl to Sammy Sunny. K tomu jsem si pořídila dalšího samečka, aby nebyl sám. Ten byl taková směs krátkosrstého a dlouhosrstého morčete a mně se ty dlouhé chlupy tehdy strašně zalíbily. Tak jsem začala přemýšlet o tom, že bych si pořídila „papírová“ morčata a začala s nimi jezdit na výstavy. A díky tomuto morčátku padla volba právě na dlouhosrsté.

Co obnáší mít chovnou stanici?

Pavla: Musí se zaregistrovat, být vedena pod klubem chovatelů (V ČR jsou dva kluby, pozn. red.) A hlavně mít dobrá zvířata. Dá práci sehnat morčata, která nejsou příbuzná, mají dobrou stavbu těla, tvar hlavy a příslušnou barvu. Není to tak, že když se mi líbí morče, tak ho zařadím do chovu. Každé zvířátko se pečlivě vybírá. Někdy je dovážíme i ze zahraničí.

Z jakých zemí nejčastěji?

Iva: Ze Slovenska, Polska, Nizozemska…

Jezdíte si pro ně samy?

Pavla: Většinou si je necháváme přivézt a předávají se na výstavách. Vždy se najde někdo, kdo na výstavu z dané země jede a morčátko přiveze. Takhle to mezi námi chodí. Málokdo si objednává dopravu, protože je to hrozně finančně nákladné.

Je chov morčat v Česku rozšířen?

Iva: Řekla bych, že v posledních letech zájem o chov morčat vzrostl. Za poslední dva roky bylo založeno i několik chovatelských stanic, a to i u nás na Rakovnicku. Takže ano, zájem určitě stoupá.

Jaké získám výhody, když si koupím zvířátko od chovatele namísto ze zverimexu?

Iva: Především chovatelský servis a podporu.

Pavla: Když si jdete pro zvířátko do zverimexu, tak ve většině případů nemáte tušení, jestli si odnášíte samce nebo samičku. To je první věc. Dále vám prodejce řekne o chovu pouze základy, kdežto chovatel vše důkladně vysvětlí, doporučí péči i krmení. Od chovatele navíc víte, jaké zvířátko a s jakými předky si kupujete. A další výhodou je, že se na chovatele můžete kdykoliv obrátit pro radu.

Foto

Ophelia a Val s oceněním.

 

Iva: Třeba když je morčátko nemocné, je to problém Je málo veterinářů specializujících se na malá zvířata. Pak dochází k tomu, že se nemoc zanedbá. Kdežto když přijdete k chovateli, ten už má i s nemocemi velké zkušenosti, většinou vám poradí, jak daný problém řešit.

Jaké musí být pro chov morčat vybavení?

Iva: Pokud je chcete chovat ve velkém, je nejlepší mít pro ně samostatnou místnost. A pak v každém kotci nebo i doma v kleci pro každé zvíře dostatek prostoru. Já si kotce vyrábím sama ze starých skříních a snažím se do nich dělat i patra, aby měli právě více místa a našli si soukromí, když ho potřebují. Pak jsou důležité napaječky na vodu a misky na krmení. Ideální teplota pro chov morčat je 18 stupňů. No a v létě milují výběhy se stínem, kde hojně holdují trávě.

Třeba u křečků se nedoporučuje chovat dva samce spolu, aby si neublížili. Je tomu tak i u morčat?

Pavla: Pokud dáte dva dospělé samce dohromady, tak se v 99 % poperou. Když u sebe necháte samce a samičky, tak vás s největší pravděpodobností překvapí neplánovaný vrh. My rozdělujeme samce a samičky. Samce oddělujeme při váze 250 gramů a 4 týdnech věku, samičky se mohou nechat u matek déle.

Iva: Když se narodí mladí, tak malé samečky dám ke starším samcům, kteří je navíc vychovají.

Pavla: Ale nikdy by morče nemělo žít samo. Jsou to velmi socializovaná zvířata, používají širokou škálu zvuků ke komunikaci a neměli by zůstat samotní.

Kolika let se dožívají?

Pavla: Čtyř až osmi let.

Co obnáší samotná péče o morčata?

Iva: Základem je kvalitní seno každý den, granule, zelenina, ovoce, voda. Mohou de facto vše, ale musí se s tím citlivě zacházet, aby chovatel nejprve věděl, jak daná potravina zvířeti sedne.

Pavla: Musí se stříhat drápky, rozčesávat zacuchanou srst. U dlouhosrstých morčat se balí chlupy do takových balíčků, aby srst byla hezká, čistá a vlnitá. O srst se musí hodně pečovat, hlavně když s morčaty jezdíte na výstavy.

Kdy končí morče s výstavami a odchází „do důchodu“?

Pavla: Samice končívá dříve než samci. A to z toho důvodu, že se s nimi počítá do dalšího chovu. To bývá většinou kolem jednoho roku věku. Když se pak samici narodí mláďátka, tak ji nejrůzněji okoušou srst a pak už to není výstavní kousek. Takže se samicemi, dokud nemají mladé, a se samci dokud to jde, než začnou šedivět.

Kolik vy máte morčátek?

Iva: Nyní asi kolem padesáti kusů po čtyřech plemenech, ale některé už jsou v důchodu.

Pavla: Já jich mám méně. Vždy tak od patnácti do dvaceti.

Foto

Při výstavách se posuzuje každý detail.

 

Jaké druhy morčátek chováte a čím se od sebe liší?

Pavla: Chovám sheltie a coronety. Obě plemena mají rovnou dlouhou srst, liší se jen korunkou na hlavě u coroneta.

Iva: Začala jsem chovat peruánce a alpaky v černobílé a červenobílé barvě a okrajově trikolory. Červenobílé jsem časem zrušila a rozhodla se chovat černobílé a trikolory. Obě plemena mají dva symetrické vírky na zadní části těla, což jim způsobuje, že srst roste obráceně a na hlavě mají tzv. pony (chlupy padající přes hlavu). Žádoucí je mít co nejdelší pony a licousy (chlupy rostoucí od tváří). Jen peruánec má normální rovnou srst a alpaka kudrnatou a obě tato plemena se můžou mezi sebou křížit.

Dále chovám merino a texel (obě též kudrnaté) v černobílé variantě a letos chci zkusit i trikolory. Merino se vyznačuje tím, že má korunku na hlavičce a texel ji nemá. Tato plemena se mohou také mezi sebou křížit.

A co se u jednotlivých druhů na výstavách hodnotí?

Pavla: Jako první se hodnotí typ a stavba, poté hlava, uši a oči (poškození, posazení apod.), hustota a délka srsti. Pak už se to liší podle plemene a barvy, někde se hodnotí krycí barvy, ticking, břišní pruh.

Iva: U peruánců a alpak je to již zmíněné, pony a licousy, dále zda jsou u nich správně nasazené vírky, které musí být nad kyčlemi a musí být symetrické, nesmí mít velké středy. U alpak je to struktura a elasticita kudrlin. Hodnotí se barva daného zvířete, čím tmavší, tím lepší. Morče musí vypadat zdravě a nesmí mít kožní parazity.

U merin a texlů se hodnotí také struktura srsti a kudrlinky. Merino musí mít správně nasazenou korunku. U každého posudku je v závěru celková kondice zvířete.

Jakých úspěchů jste se svými morčátky dosáhly?

Iva: Před čtyřmi roky jsem získala BIS – nejhezčí morče z celé výstavy. To byl zatím asi náš největší úspěch.

Pavla: Měla jsem samce Egona a samici Evory. A ti dva byli hodně úspěšní, vyhrávali skoro na každé výstavě.

Proč jste se vlastně rozhodly uspořádat v Rakovníku Letní Duo výstavu, letos už 4. ročník?

Pavla: V okolí žádná výstava nebyla. Je jich hodně v Praze, dělaly se na Kladně a pak až na Plzeňsku. Tak jsme chtěli, aby i na Rakovnicku lidé viděli ušlechtilá morčata a měli možnost si je zakoupit.

Iva: Dlouho jsme sháněli prostory, ty nám pak naštěstí propůjčili místní chovatelé, u kterých jsme členkami. A vystavovatelům se u nás zřejmě líbí, protože každý rok jich přijíždí více a více. Letos jsme měli na výstavě devadesát tři zvířátek. Loni jich bylo nejvíce, kolem 130. To jsme měli i posuzovatelku ze zahraničí, což letos kvůli covidu nevyšlo.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Iva: Já momentálně rozšiřuji výběhy. Předělávám garáž, přebudovávám letní výběhy, takže práce je dost.

Pavla: A já bych chtěla do chovu zařadit barvu Solid aguti. To ale není vůbec jednoduché. Správně zabarvená zvířata se spolu musí dobře nakřížit a chovatel musí mít také trochu štěstí, aby se mu to povedlo. Takže to je nyní takový můj cíl.

Renáta Fryčová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.