Foto

Většina scén Okupace se odehrává na baru novostrašeckého kulturáku. Vlevo Martin Pechlát (režisér) a Antonie Formanová (studentka).

 

Novostrašecký kulturák si „zahrál“ v celovečerním filmu Okupace

Chtěli jsme, aby se příběh dal aplikovat na různou dobu

Architekt Petr Kutnar může být spokojen. Budova někdejšího hotelu DUO v Novém Strašecí (dnes kulturní centrum) stavěná podle jeho projektu se po čtyřiceti letech dočkala rekonstrukce. Tím byl na dlouhou dobu uchován její exteriér z osmdesátých let. Nyní se filmového „zakonzervování“ dočkají také interiéry budovy. Ty významným způsobem přispěly k atmosféře celovečerního filmu režiséra Michala Nohejla Okupace. Snímek zachycující tragikomickou příhodu z doby normalizace jsme měli možnost zhlédnout ještě před jeho premiérou (5. srpna) v rámci projekce pro štáb a herce. Promítalo se na sále NKC, kde byl loni na jaře natočen.

Foto

Michal Nohejl

 

Na místo činu

Není mnoho měst, jejichž exteriéry upoutají filmaře natolik, že se stanou kulisami celovečerního filmu. V místě natáčení jsou většinou populární a místní je dobře znají. V Rakovníku je takovým filmem Vážení přátelé, ano. Režisér Dušan Klein v něm těsně před pádem totality zachytil atmosféru v socialistickém podniku (Šamotka). Hodně Rakovničanů si v humorně laděném snímku zahrálo v komparsu a jejich potomci se při televizní repríze rádi podívají, jak vypadal dědeček či babička nebo rakovnické náměstí v osmdesátých letech.

Snímek Okupace až takové ambice mít nebude. Z novostrašeckých občanů si v něm nezahrál nikdo, za to interiéry „socialistického kulturáku“ v něm najdete v kaž­dém záběru, včetně podzemních prostor. Pokud film zaujme, dá se předpokládat, že se jeho příznivci budou zajímat o „místo činu“, což by mohlo Nové Strašecí zviditelnit. Ale nepředbíhejme.

Foto

Otakar Brousek, ml.

 

S kanystrem v ruce

O čem vlastně film vypráví? Na divadelním baru je po premiéře hry o hrdinství Julia Fučíka v době protektorátu dusná atmosféra. Jeden z herců (Vlastimil Venclík) vytkne režisérovi (Martin Pechlát) špatnou práci a ten jej na oplátku nazve mizerným hercem. Režisér se začne věnovat studentce (Antonie Formanová), která v baru po hře zůstane a chce napsat vysokoškolskou práci na téma hrdinství. Vyhrocenou atmosféru mezi přiopilými herci (dále Tomáš Jeřábek a Pavel Neškudla) se snaží urovnat ředitel divadla (Otakar Brousek ml.). Kdosi však zabuší na dveře zavřeného baru.

Za prosklenou výplní se objeví tvář sovětského vojáka – okupanta (Alexej Gor­bunov). Namol opilý muž v důstojnické uniformě je vpuštěn do baru, kde chce vyměnit za peníze kanystr s benzínem. O obchod nikdo nejeví zájem, a tak se komandýr začne zajímat, co tam rozjařená společnost dělá. Chce se zapojit do jejich zábavy a zároveň dává najevo svoji moc. Představitele Fučíka (Cyril Dobrý) dokonce hodlá před zraky všech popravit. Vyhrocenou situaci se hercům podaří zvrátit a okupanta zpacifikují…

Víc prozrazovat nebudeme, abyste se měli do kina na co těšit. V každém případě se jedná o hlavní zápletku a další vývoj se bude točit kolem samé podstaty, kvůli které byl film natočen. A sice, jak se český naturel chová a reaguje v podobných situacích.

Foto

Tomáš Jeřábek

 

Nabourávat stereotypy

Na více jsme se zeptali samotného režiséra Michala Nohejla.

Okupant je vaším celovečerním debutem. Směřoval scénář a natáčení k tragikomickému vyznění filmu?

Divák by měl film chápat jako nadsázku. Není to realita, ale pouze náš pohled na tu dobu. V tom jsme se snažili nabourávat stereotypy. Když se točí filmy z období normalizace, jsou většinou takové šedivé, nebarevné.

Jak vám pomohly kulisy novostrašeckého kulturáku?

Hodně. A je možná škoda, že se to tady teď změnilo, člověk by asi řekl k dobrému, ale já si to nemyslím. Kdyby se to tu zakonzervovalo v původní podobě, tak by to do budoucna mělo větší hodnotu. Nám to ale v době točení moc pomohlo, protože interiéry přesně odpovídaly našim požadavkům. Všechno jsme mohli natočit na jednom místě.

Na hercích je vidět, že je natáčení bavilo. Ovlivnil je svým osobitým přístupem představitel role sovětského důstojníka ukrajinský herec Alexej Gorbunov?

Do téhle role jsem si původně představoval takový ruský typ hromotluka. Producentka Julie Žáčková přišla s tím, že zná člověka, který má kontakty na ruské potažmo ukrajinské herce. Nakonec jsem si vybral tvář Alexeje Gorbunova. Je úplně odlišný od mé původní představy, ale řekl jsem si, že by to mohlo být mnohem lepší.

Jak na nabídku reagoval?

U nás je poměrně neznámý, ale na Ukrajině je to hvězda a má za sebou asi stovku filmů i v zahraničí. Řekl mi, že se mu scénář moc líbí, ale spolupráce s ním nebyla jednoduchá. Na druhou stranu udělal to, co jsem po něm chtěl, nebo to udělal ještě lépe. Takže to vlastně dopadlo dobře.

Na místy hororové atmosféře filmu se významně podepisuje temná, psychedelická hudba. Kdo za muzikou stojí?

U normalizačních filmů očekáváte Karla Gotta. To jsme ale nechtěli. Podle nás to tak úplně nebylo. Poslouchaly se tu různé kapely a lidé, co směli na Západ, sem vozili vinylové desky. Navíc už jsme od té doby pár let vzdáleni a dovoluje nám to určitou autorskou licenci. Za muzikou stojí moji kamarádi z kapely Kill The Dandies. Zprvu jsem nečekal, že to bude znít takhle, protože to nezapadalo do mé původní představy. Pak jsem ale dospěl k názoru, že je to vlastně skvělé. U příběhu totiž není přesně určeno, zda se odehrává v 70. nebo v 80. letech. Chtěli jsme, aby byl univerzální. Aby se dal aplikovat třeba i na německou okupaci v době 2. světové války.

Jsem zvědavý

Role bezcharakterního divadelního ředitele se s bravurou ujal Otakar Brousek ml. Na promítání dorazil jako jediný s předstihem, v gentlemanském saku a klobouku.

Dá se už při natáčení vytušit, jaký bude výsledek?

Podle toho, jaká tady byla nálada a jak to fungovalo, tak by to mohlo být dobré. Ale u filmu vždy záleží na postprodukci, jako je střih, muzika a jak to dá pan režisér dohromady. Může to pokazit, ale i vylepšit. Moc se na to těším a jsem zvědavý.

Film je z doby normalizace. Jak se na ni zpětně díváte?

V roce 1968 mi bylo 11 let a moc dobře si na to pamatuji. Jako když otevřete oponu. Stačí, když slyším čtyři slova z nějakého projevu a poznám, že to je Smrkovský, Černík, Dubček, Kriegl. Náš film není kopie té doby, ale spíš ukazuje, jak se lidé chovají v extrémní situaci. To se může stát za normalizace a zrovna tak ve válce.

Hrajete ředitele divadla. Inspiroval jste se nějakou skutečnou osobou?

Zažil jsem několik normalizačních ředitelů. Vím, jak se chovali, jak komunikovali a když došlo k sametové revoluci, tak jak se snažili v té situaci kličkovat. Ale že bych někoho kopíroval, to určitě ne.

Opačný efekt

Na promítání dorazil také Tomáš Jeřábek. Na kontě má několik celovečerních snímků a jde ze seriálu do seriálu. Kromě toho hraje v Dejvickém divadle. Z doby normalizace si vybavuje například neustále projíždějící konvoje ruských vojáků z osmdesátých let.

Do kterého žánru byste film zařadil?

Já nerad používám tohle dělení, ale říká se, že královnou žánrů je tragikomedie. Tady jsou všechny postavy svým způsobem směšné a komické. Když si ale člověk uvědomí z čeho ta jejich komika vychází a jakou situaci musely řešit, tak už to taková legrace není.

Může mít Okupace nějaký dopad na dnešní společnost?

Pokud se jedním tématem společnost přehlcuje, tak to může mít opačný efekt. Rozhodně má smysl na tyhle věci upozorňovat, ale je důležité, s jakou rafinovaností se to udělá.

Tušíte, jaký bude výsledek?

Úsudek si udělám, až film uvidím. Nicméně, slyšel jsem hodnocení lidí nezávislých na produkci a štábu a ti ho hodně chválili. Tak uvidíme.

Do kina

Příležitost vyrazit do kina na Okupaci si nenechte ujít ani vy. V Novém Strašecí ji v kinokavárně NKC budou promítat 20. září. Součástí projekce bude prohlídka interiérů. Zasmějete se, oceníte výkony herců, oko kameramana (Jan Baset Střítežský) a skvělou muziku Kill The Dandies. Možná se zamyslíte sami nad sebou. A o to šlo autorům především.

Sláva Vaic

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.