Foto

I rybníky mají svoji paměť. Jak dnes můžeme sledovat, dílem bobra se na území někdejší Prdatky rozlil Lišanský potok.

 

Otázky řešení sucha na Rakovnicku nemusí být až tak složité

Kam se poděly někdejší rakovnické rybníky? II.

Dokážete si představit, že by okolí Rakovníka připomínalo množstvím rybníků krajinu na jihu Čech? Usmíváte-li se nad pošetilostí této otázky, tak čtěte dál. Nedávno jsme se na těchto stránkách zabývali pěti rybníky uvnitř Rakovníka. Dnes již neexistují. Na pomoc jsme si vzali článek historika Jana Rennera „Naše staré rybnikářství a rybářství“ z roku 1917. Dnes se jeho prostřednictvím zastavíme nad vodními plochami v okolí města.

Prdatka

Touláte se občas pěšky nebo na kole kolem potoků na Rakovnicku? Pokud vás při pohledu na některou rozsáhlou louku nebo zdivočelou krajinu napadne, že tady by se vyjímal pěkný rybník, s velkou pravděpodobností jste trefili do černého.

Takové místo najdete i v sousedství cyklostezky nedaleko čerpací stanice Robin Oil. Vydáte-li se tu pod mostem dál proti proudu Lišanského potoka, zůstanete v němém úžasu. Bobří rodinka zde pod Šamotkou důmyslným přehrazováním toku vytvořila nevídané vodní dílo. Jan Renner by se možná pousmál. Voda se totiž rozlila zhruba na půdorysu bývalého největšího rybníka severně od Rakovníka. Měl obskurní název Prdatka.

Jeho hráz tvořila silnice z Rakovníka na Lužnou až k dnešnímu železničnímu mostu přes Lišanský potok (údolím na Lišany). Jeho velikost byla vskutku nevídaná. Pokud vám dnes připadá rybník Bartoň veliký, tak je možná, že do Prdatky by se vešel bezmála čtyřikrát.

Podle Rennera rybník zaplavoval sousední dědiny, působil škody a roku 1574 byl hrází rozdělen na jižní Velký rybník a severně od hráze na Prdatku (později přejmenovanou na Kavan – po stejnojmenném rakovnickém purkmistrovi).

Renner zmiňuje, že voda z obou rybníků v 60. letech 19. století komplikovala těžbu uhlí, kterou v lokalitě kolem dnešního závodu Šamotka prováděla společnost Moravia. Když započala těžbu pod samým rybníkem, vnikala voda do dolů. Společnost zažádala o vyvlastnění obou rybníků, včetně hamerského mlýna, který měl právo na jejich vodu. To se podařilo a v roce 1870 byly rybníky vypuštěny. Ve středu „velikého rybníka“ vytvořila společnost r. 1873 potoční strouhu. V té době byla také přeložena silnice na Prahu ze západní části směrem na východ.

Kokrdovské a krčilovské

Osud Žákova rybníka je spojen s mlýnem „Pod hórkou“. Mlýn najali v 15. století Kornhauzové a zdědili při něj rybník Kornhauzský (dnes Žákův). Ten v roce 1515 koupilo město od Kryštofa Kornhauza. O dva roky později Rakovník koupil také sousední rybník Bartoň.

Renner dále píše, že r. 1502 Mašek Tvaroh zatopil dvě louky – Kačici a Netušilku – a vznikly zde dva stejnojmenné rybníčky. Z textu není jasné, zda se nacházely na Lišanském potoce. „Jelikož byly na příhodném místě, koupila je obec (Rakovník) r. 1532 i s příslušenstvím za 250 kop. Brzy přikoupila k nim louku Anny Tichavky za 72 kopy, zatopila, spojila vše, takže r .1534 povstal Nový rybník, trvající až dosud,“ popisuje Renner, kterak rybníky vznikaly.

„R. 1538 zdědila obec Červený mlýn při němž byly dva rybníky Palouček a Kocour. Říkalo se jim též zádušní, neboť užitky z nich šly k záduší rakovnického kostela.“

V zápiscích připomíná též dva rybníky na potoce tekoucím od Olešné. „Větší byl nad silnicí a stávala pod ním pila. Byla v něm nadržena voda tekoucí od Olešné a pak přiváděna sem voda struhou od ‚sušice‘, polohy močálovité při městských lesích. V hrázi tohoto rybníka byly zadělány trouby, jimiž odváděna voda na pilu a do rybníka – dolejšího při mlýně – mlýnské nádržky, odkud podle potřeby pouštěna na mlýn. Rybník ten zachován dosud.“

Pod oběma rybníky byl ještě jeden menší. „Po hrázi mezi rybníčkem a dolejším rybníkem či pilou, běžela starodávná silnice z Rakovníka do Lišan.“

A dále R. zmiňuje dva rybníky na Kokrdech, které Rakovničtí vybudovali roku 1568: „Hořejší a dolejší rybník kokrdovský: Vypuštěny a zrušeny byly r. 1873. Jejich poloha je patrna dosud.“

Historik neopomíná upozornit, že rybníkářský „boom“ v 16. století byl dán hlavně ziskem, který chov ryb přinášel. „Všechny obecní rybníky osazovány byly rybami, a obci šel odtud pěkný zisk. I jednotlivci následovali příkladu obce, a kde jaké místo příhodné i méně příhodné, změněno bylo v rybník anebo v louži, kde byly pěstovány ryby.“

Rybníky zřizovaly i jednotlivci a město je pak často od nich získalo. Jako třeba rybník založený r. 1493 Jiřím Novákem, který město odkoupilo roku 1565. Takto byly zakoupeny i „tři rybníky krčilovské“ (hořejší, prostřední a dolní) uvedené v tzv. registrech rybných r. 1516.

Zpátky do města

Vraťme se ale krátce zpět do samotného Rakovníka. Pět rybníků (Sladovnický – neboli Bělidlo, Podkovářský, Trávnický a Sekyra), které jsme popisovali v minulé stati, nebyly zdaleka jedinými.

Z Rennerova článku vyplývá, že v 16. století k nim patřila také „louže nad Vysokou branou“ a dále rybníky „pod špitálem“ a „nad špitálem“. Podle R. nelze přesně určit, kde se špitál nacházel – údajně na východním okraji pražského předměstí. „Zmíněné rybníky byly tudíž nejspíše na přehrazených stržích na jižním úpatí Bendovky před střelnicí a za vilou vrchního rady Ant. Dondy, kde půda jest dosud značně pramenitá.“

Roku 1572 je též zmiňován rybník „nad budkou“ u Lubenské brány (dnes bychom řekli na Váze) a rybník „pod dvorem“ v místě, kde se dnes říká „na ovčíně“.

Mimo město bychom ještě mohli zmínit „louži nad cihelnou ve vuřvinách“ (Huř­vinách). Napájena byla potokem tekoucím ze Sence podle Pavlíkovských vršků.

Při množství mlýnů kol Rakovníka nelze také určit, který rybník jmenoval se „nade mlýnem“, neboť skoro každý mlýn měl svůj rybník.

79 jiter 1296 sáhů

V určení, kolik rybníků v okolí Rakovníka vlastně bylo, se Jan Renner odkazuje na rakovnického statkáře, historika a buditele Matěje Durase. Ten v Místopise Rakovníka vydaného v roce 1839 píše: „Prostrannost deseti rybníků u Rakovníka obnáší 79 jiter 1296 sáhů. Toliko 3 z nich k nasazování, ostatní dílem rozmnožení (k tření), dílem k vychování ryb slouží.“

Pokud bychom se pustili do laického převodu vodní plochy oněch deseti rybníků, vyšlo by nám více než 40 hektarů. Pro srovnání: rakovnický Tyršák má necelý hektar a půl.

Renner dále uvádí: „Hospodaření s těmito rybníky náleželo až do roku 1835 obci. Téhož roku přišly všechny tyto rybníky dle nejvyššího nařízení k pronajmutí. Společnost sestávající z 10 osob pronajmula na 6 let všechny rybníky za 144 zl. stř.“

Zde bychom náš historický exkurz mohli ukončit. Zhruba od poloviny článku Jan Renner podrobně popisuje, jak a za jakých podmínek se na rybnících hospodařilo.

Dozvídáme se, co obnášelo zakládání, provoz a údržba rybníků i jak v nich fungoval chov ryb. Rennerovo vyprávění dokazuje, že práce rybářů a rybníkářů na Rakovnicku si nikterak nezadala s postupy tehdejších kolegů na jihu Čech. Výnosy z takového počínání byly nejen přínosem do městské poklady, ale směřovaly k zajištění obživy obyvatel a k vytváření pracovních příležitostí.

Do starých map

Rennerův text může být i velkou inspirací pro ty, kdo se zajímají o řešení otázek sucha na Rakovnicku. Odpovědi na ně možná nejsou tak složité, jak se na první pohled zdají. Stačí nahlédnout do historických map a díla pomáhající zadržovat vodu v krajině obnovit tam, kde kdysi byly. Pokud města a obce tyto pozemky nerozprodaly jako zbytečné, není potřeba ani řešit vlastnické vztahy. Navíc v dnešní době plyne na takovou činnost spousta dotačních titulů a stačí jen po nich sáhnout. Je to v zájmu nás všech.

Závěr článku, který vyšel ve Věstníku muzejního spolku v roce 1917, Jan Renner připomíná, kde všude rybníky na Rakovnicku zanikly. Bylo jich vskutku hodně – u Krupé, Krušovic, Olešné, Lišan, Petrovic, Šanova, Hřebečníků, Hvozda, Sence, Pustovět, Všetat…

Snad nejvýmluvnější je v tomto ohledu odstavec, kterým rakovnický historik svůj článek uzavírá. Dotýká se také zvedání hladiny vody na řece Berounce (Mži): „Veliké rybníky vypuštěny a nebo zrušeny a tím zaniklo i rybářství, druhdy tak kvetoucí. Lid připraven o chutné maso a území okresu o mnohý malebný kout. Těžko si dnes představiti rozsáhlou plochu rybničnou za Rakovníka, v níž obrážely se okolní lesy, a kterou oživoval zpěv a křik vodního ptactva. Jak malebně se vyjímala hladina velikého rybníka od Pustovět až po Kalubice, kde mohutnou hrází přehrazeno údolí Rakovnického potoka! Mži, naši předkové již v dávných dobách nás předešli; i oni uměli podobné přehrady a dosvědčují, že podle moudrého ben Akiby nic nového na světě. Snad se vrátíme i k obnově starého rybnikářství a rybářství – houževnatý spor o rybolov v řece Mži svědčí, že ryby nejsou jídlem ledajakým!“

Sláva Vaic

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.