Foto

Podle mapy z roku 1841 bylo v Rakovníku rybníků pět. Přenesením do současné mapy je patrné, kde by se rozkládaly dnes.

 

Vodní plocha pokrývala téměř čtvrtinu starého města

Kam se poděly někdejší rakovnické rybníky?

V okolí Rakovníka jich bývala dvacítka, jen uvnitř města pět: Sladovnický (později Bělidlo), Brodidlo, Podkovářský, Trávnický a Sekyra. Díky chovu ryb byly rybníky významnou obživou obyvatel, příjmem do městské pokladny, ale také důležitou zásobárnou vody v časech sucha. Kde se vzaly a proč najednou zmizely? Krok našich předchůdců, kteří upřednostnili vysušení a zástavbu vodních ploch, nelze vzít zpátky. Z jejich počínání bychom se ale měli poučit a neopakovat v budoucnu stejné chyby.

Školka pod vodou

Vlastně za to může pan Štěpánek. Před časem mě potkal v Ottově ulici s dotazem. „Jestlipak víte, že v Rakovníku bývalo několik rybníků? Bylo by zajímavé o tom napsat?“ Poděkoval jsem za inspiraci s dovětkem, že se k tématu pokusím něco zjistit.

Při pátrání po dobových materiálech mě vysvobodila ředitelka Státního archivu v Rakovníku Renata Mayerová. Její zásluhou jsem se dostal ke stati historika Jana Rennera Naše staré rybnikářství a rybářství, kterou v roce 1917 napsal pro Věstník Muzejního spolku. Jako bonus mi paní ředitelka přibalila Císařský otisk mapy stabilního katastru Rakovníka z roku 1841. Jsou na ní dobře vidět rybníky na území královského města Rakovníka. Pokusili jsme se je překopírovat do současné mapy (viz foto) a nevěřili byste, kolik dnešních staveb by v Rakovníku neexistovalo.

„Pod vodou“ by byla mateřská škola na YMCE, sousední výrobna Kovorako nebo garáže u Sportovní ulice. Za Klicperovou ulicí by nebyla prodejna Jednoty a část sídliště Čsl. Legií. Na Sekyře by se ve vodách utápěl park u okresního domu. Nestál by ani areál sídla Jednoty a část parkoviště u Billy. A teď se podržte. Vlnky by narážely i do soklu pomníku TGM v parku u kostela. S nadsázkou můžeme říct, že dnešní vodní prvek naproti sokolovně a bazének u bronzových koní na Sekyře jsou jedinými pozůstatky po zmizelých rakovnických rybnících.

Foto

Na fotografii z roku 1924 se vedle Dýckovy vily nachází rybník Koňák. Napájen byl z náhonu ke mlýnům, který vedl městem. Dnes zde stojí úřad práce a pojišťovna. Ve kterém roce byl Koňák zrušen, se nám nepodařilo dohledat.

 

Co na to Renner

„Prohlížíme-li starší katastrální mapy, podivujeme se množství rybníků při jednotlivých osadách, a to jak rybníků živých, tak i vypuštěných, po nichž zbyly jen názvy. Nad množstvím rybníků v starší době užasněme ještě více, projdeme-li povodí některého z našich potoků, kde jest zachováno po dnes mnoho zbytků hrází, zvláště v jeho počátcích. Což nad to jest pomístných názvů, v nichž hlásí se nám dávné hospodářství rybničné!“

Tato slova Jana Rennera (1869–1959) se objevila v úvodu již zmiňovaného článku z roku 1917. Text je vzácný v tom, že podává informaci o počtu rybníků na Rakovnicku, ale i důvodu jejich zakládání a způsobu hospodaření.

Historik upozorňuje, že největší oblibě se zakládání rybníků těšilo v 16. století. Tehdejší pastviny pro dobytek ani způsob polního hospodaření nestačil k obživě obyvatelstva, a tak se důležitým zdrojem výživy staly rybníky. To přinášelo zisk nejen jejich majitelům, ale cenné živobytí z nich měla i řada profesí: zedníci, tesaři, bednáři, kováři a nádeníci.

„Byla-li površí zvolena k polnímu hospodářství, byly polohy v nížinách zužitkovány v hospodářství rybničné. Kde jen místečko k nadržení vody, příkop, strouha, louže, rybníček, všude nasazovány ryby,“ píše Renner.

Není divu, že v druhé polovině 15. století zatoužili po dobrém zisku také rakovničtí konšelé. Přirozená poloha města v širokém údolí s protékajícím Rakovnickým potokem vytvářela v okolí řadu kaluží a rybníčků. Zpočátku jejich vodu využívali k napájení opevněných městských příkopů. Z toho však byl užitek pramalý, a tak se Rakovničtí dali do výstavby obecních rybníků. V roce 1568 jich bylo dvacet.

Nejstarší u sv. Jiljí

Nejstarším byl podle Rennera rybník v sousedství kostelíčka sv. Jiljí. Představit si jej zřejmě můžeme místo stávajícího Penny-marketu. Hráz tvořila dnešní silnice na Kněževes a jeho voda napájela mlýn pod sv. Jiljím. Roku 1496 mlýn strhla povodeň a Renner se domnívá, že v té době zmizel také rybník.

Vedle dnešního areálu U Šmídů (dříve Panský mlýn) se rozkládal rybník Sladovnický. R. 1543 obec mlýn koupila „a vysušené místo rozlosovala na stavby sousedům“. Později zde byl obnoven rybník Bílidlo (Bělidlo). O ten se roku 1874 ucházel pivovar z důvodu ledu na chlazení, avšak „pro odpor majetníků okolních domů k tomu nedošlo“.

Pod Bílidlem měli kožišníci k namáčení koží rybníček zvaný Jezero s pozdějšími názvy Brodidlo nebo Žabský (dnes Na Váze mezi ul. Čsl. Legií a Klicperova). Na území dnešního parkoviště Na Váze a sousedního parku se rozkládal rybník Podkovářský, někdy také Klikařovic. „Od r. 1869 začal se zavážeti a okolí upravovati. Povodeň roku 1872 zničila všechny dosavadní práce; zůstaly tu jen stromy a něco křovin. Nyní svážen sem rum z celého města, stromy pozvolna káceny a rybník upravován na park. Od. r. 1851 stavěny mezi rybníkem a potokem domky,“ popisuje jeho zánik Renner.

Foto

Naproti Krobově vile se nacházela nádrž (dnes parkoviště u Billy). Sloužila jako náhon ke mlýnu a voda sem proudila z Koňáku.

 

Přeložení potoka

Rybník Sekyra, který dal název městské části i ulici Na Sekyře, se rozkládal o kousek dál, pod kostelem. Tvarem připomínal sekyru a vznikl dílem senomatských rybníkářů v roce 1518. Dnes je na místě nejstarší část parku se sochou TGM a vodním prvkem. Sekyra původně zatápěla městský příkop po jižní straně města.

Na místě dnešní sokolovny, sídla Jednoty a parkoviště, rozkládal se od roku 1473 rybník Trávnický (dal název dnešní ulici). Původně zde byla louka a vedle stál mlýn mlynářů Vacka a Nováka.

„R. 1822 dne 26. července strhla se veliká bouře. Příval vody zanesl štěrkem a pískem zúplna Trávnický rybník. Senomatští nádeníci žádali od města za vyklizení rybníka 300 zl. Měšťané se usnesli, že rybník vyčistí sami. R. 1823 dali se do práce a štěrkem z rybníka zavezli a urovnali hřbitovní příkopy u hlavního kostela. Povodeň r. 1872 znovu zanesla Trávnický rybník a způsobila, že i Rakovnický potok byl přeložen tam, kde jej spatřujeme dnes,“ připomíná Renner významný počin v historii města.

Přeložení, resp. narovnání koryta potoka, je spojené s koncem Trávnického rybníka. Štěrk a bahno nanesené sem povodní už zůstaly na místě a roku 1873 byl rybník zcela zavezen a zrušen.

Zajímavou poznámku přinášíme pro dnešní příznivce vodního prvku na Husově náměstí. „Ve městě samém bývala na náměstí ‚louže‘, kde brodívali koně a močívali konopí, proti domu Matěje Knotka. R. 1443 opáčili tuto louži kolím.“ Píše Renner a odkazuje se na spis dalšího rakovnického historika J. M. Štembery.

Příště mimo Rakovník

Zde naše vyprávění přerušíme. Další část textu Jan Renner věnuje rybníkům mimo město Rakovník a k těm se vrátíme někdy příště. Je až neuvěřitelné, kde všude se nacházely a jakou měly rozlohu. Na pomoc si vezmeme publikaci L. Boudy a A. Cikánka Jak je to s rybníky na Rakovnicku z roku 1965. Velkou inspirací může být pro všechny, kdo se aktuálně zabývají otázkou sucha na Rakovnicku. °

Sláva Vaic

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.