Foto

Foto

V roce 2018 získala továrna na sýry Queseria don Nelson 2. místo v televizní soutěži malých podnikatelů. Manželům Lisnerovým předal ocenění prezident Sebastian Piñera. Foto archiv -ml-

 

„Usmívají se a neumějí říct ne,“ říká o sousedech Miloslav Lisner

Rakovnický rodák vyrábí sýry v chilském Curicó II.

V minulém Raportu jsme začali příběh Miloslava Lisnera z Rakovníka. Manželku Karen poznal při cestě na Nový Zéland a odstěhoval se za ní do Chile. Poblíž města Curicó provozují malou továrnu na výrobu sýrů. Dnes se ptáme, v čem je tu život jiný než v Čechách, v čem spočívá tajemství chilské ekonomiky i jak země zvládá pandemii koronaviru.

Jak trávíte volný čas? Máte čas na koníčky?

Volného času nemám nazbyt, a když, tak ho věnuji rodině. Máme hodinu cesty k oceánu a stejně tak na druhou stranu do hor (Andy), kam jezdíme lyžovat. Před třemi lety jsem si koupil motorku crossku a občas vyrážím se švagrem a kamarády na jednodenní výlety do hor. Jsou tu krásné terény ve výšce 2 až 3 tisíce metrů, kam lidé ani pěšky nechodí. Uděláme si pauzu na ohýnek, najíme se a pak jedeme jinou cestou dolů. Samozřejmě v celé Jižní Americe je sportem číslo jedna fotbal a pak dlouho dlouho nic. Pro bohaté pak koňské pólo.

Většina Čechů považuje českou kotlinu za nejkrásnější krajinu na světě. V čem je chilská příroda jiná než naše?

Především si tu musíte zvyknout na obrovské vzdálenosti. Evropan si těžko uvědomuje, jak je Chile dlouhá. Když byste ji měli projet od severu k jihu, tak je to jako byste vyrazili z Portugalska od břehu Atlantiku a skončili v Moskvě. To samé s krajinou. Pamatuji si, když jsem vzal Karen ke Skryjským jezírkům. Řekl jsem jí, že je tam takový malý vodopád. Když jsme tam dorazili, tak se ptala, kde ten vodopád je. Kousek od farmy totiž máme vodopád, který měří 40 metrů.

Velké vzdálenosti vyžadují dobré silnice…

Silnice jsou tu ve velmi dobrém stavu včetně páteřní dálnice sever-jih. Na druhou stranu za kvalitu si poctivě zaplatíte. Mýto se platí na každém úseku a lidé si stěžují, že je drahé. Stejně tak v Santiagu. Je to moderní velkoměsto s kvalitní infrastrukturou.

V rámci Jižní Ameriky je Chile považována za zemi s nejúspěšnější ekonomikou. V čem ten úspěch spočívá?

Je pravda, že tak jako z arabských zemí přicházejí migranti do Evropy, tak z Venezuely, Haiti a Peru cestují lidé za prosperitou do Chile. Země je bohatá především díky mědi, z její těžby se platí obrovské daně státu a ten pak prostředky přerozděluje. Na druhou stranu sociální systém tu není takový jako u nás. Zvlášť pro staré lidi; počítá se s tím, že se o ně postará rodina. Když má člověk rakovinu nebo jinou těžkou nemoc, tak pokud nemá prostředky na léčení, musí třeba prodat dům.

Jak je to s dostupností bydlení? Je standardem mít v rodině auto?

Bez auta tu v podstatě nemůžete existovat a kdo podniká, má jich i několik. Ale vidíte tu i kola jako u nás. S bydlením je to tak, že u každého Chilana stát vyhodnotí, zda má nárok na byt nebo dům. S ohledem na častá zemětřesení se tu staví lehké, nízké stavby s klimatizací. Na rozdíl od Evropy tu rozlišujeme dva stupně zemětřesení. První je takové chvění, kdy Chilané zůstávají sedět u kafe a čekají. Pokud to začne zesilovat (6. stupeň Richterovy stupnice), tak kafe pomalu dopijí a začnou přemýšlet, co dál. (smích)

Starší ročníky mají Chile spojenou s rokem 1973. Tehdy zde proběhl vojenský převrat a socialistického prezidenta Salvadora Allenda vystřídal generál Augusto Pinochet. Nastolení autoritářského režimu se neobešlo bez krvavých represí. Po odstoupení Pinocheta bylo roku 1990 obnoveno demokratické zřízení. Jak se ve vaší rodině vzpomíná na toto období?

Foto

Foto

Foto

Stádo krav patří ke koloritu farmy a rád si s nimi hraje i malý Emilo. Ve chvílích volna vyráží rodina k oceánu nebo do hor.

 

Tohle téma je tu tak trochu tabu. Ztratilo se hodně lidí na jedné i druhé straně. Jako cizinec se do podobných diskuzí raději nepouštím. Jisté je, že moje rodina byla ráda, že Pinochet převzal vládu, jinak by asi přišla o veškerý majetek. Po jeho nástupu se prakticky všechno zprivatizovalo včetně škol a nemocnic. V nich poskytují super moderní péči, ale člověk si za to zaplatí. Loni propukly v Santiagu sociální protesty a zaslechl jsem, že tohle by se za Pinocheta nestalo.

Do jaké míry zde ovlivnila život pandemie koronaviru?

Na jaře se tu všude psalo, jak Česká republika zvládá první vlnu, jak lidé šijí roušky. Tady to nejdřív nikdo nebral moc vážně, ale pak vyměnili ministra a od dubna nosíme roušky i tady. Santiago bylo přes zimu čtyři měsíce v karanténě. Byl zákaz vycházení a ven jste mohli jen s malými dětmi 2x v týdnu na tři hodiny. Teď v druhé vlně jen jednou za týden. Všichni se dnes bojí přeplnění nemocnic. I tady máme čtyři fáze epidemického systému a lockdowny jsou vyhlašovány po krajích. Já mám povolení k pohybu, protože rozvážím naše sýry. Všude jsou ale check-pointy a policisté mě kontrolují, proč a kam jedu. Chile se zatím nedostala za hranu. Od počátku tu byl dostatek roušek, dezinfekce i plicních ventilátorů. Na to vláda uvolnila peníze. Každá rodina dostala každé dva měsíce peníze (v přepočtu 5 tisíc korun) a v krizových oblastech dostávali lidé balíčky s potravinami. V bankách si můžete brát bezúročné půjčky s odkladem, až skončí covid.

Na venkově ale epidemii zvládáte lépe než ve městě…

To máte pravdu. Udělali jsme teď spoustu práce. Například jsme vysázeli sad třešní. To je teď v Chile velký boom. Je tu na ně příznivé podnebí. Vykupují je hlavně Číňané, mají o ně obrovský zájem – jedí je na Nový rok.

Nedaleko od domku, kde žijeme s maminkou Karen, jsme začali stavět náš rodinný dům. A aby toho nebylo málo, tak jsem postavil malý bungalov s terasou a výhledem do krajiny. Chci tu provozovat malou cestovku pro turisty z Čech. Vyzvedl bych je na letišti, ubytoval, připravil program na 20 dní, zapůjčil auto a…

…a měl byste alespoň kontakt s rodnou zemí. Nebo jste už srdcem Chilan?

To víte, že mě to domů stále táhne. Odešel jsem, když mi bylo 27 a teď je mi 35 let. Srdcem jsem Čech, ale hlavou a myšlením Chilan. Je dobré si vzít od každého to nejlepší. Chilané jsou usměvaví a laskaví lidé, všude hned máte známé. Tady si vás i pokladní v supermarketu ihned zapamatuje, a když přijdete podruhé, tak se vás ptá, co budete vařit k obědu. Musíte si jen zvyknout, že když něco potřebujete, tak si to musíte domluvit měsíc předem. Ale i v tom už jsem se jim trošku přizpůsobil. (smích)

Vaši rodiče žijí v Rakovníku. Jak snášejí, že jejich vnuk žije bezmála 13 tisíc kilometrů vzdušnou čarou od nich a uvidí ho jen párkrát za život?

Když jsem odcházel, říkal jsem babičkám, že je to třeba jen na pět let. Dnes už víme, že to není pravda. S Karen jsme měli svatbu v Curico, já mám v zemi trvalý pobyt a stejná práva jako každý Chilan. Můj syn Emilio má zase český pas.

S rodiči jsem v kontaktu přes web kameru každý týden, takže vidí vnoučka a často spolu mluvíme celé hodiny. Moje mamka žertem říká, že o nás ví víc, než o bráchovi, který bydlí v Senomatech. Teď to díky epidemii nevyšlo, ale jinak se střídavě s rodiči navštěvujeme alespoň jednou za rok.

Sláva Vaic

Sýrárna FB: QUESERIA ARTESANAL DON NELSON, instagram: @quesosdonnelson

Bungalov FB: CHILE 360LODGE-CURICO, instagram: @chile360lodgecurico

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.