Foto

Dobrovolnici: Lucie s Michalem při práci v novostrašeckém domově.

 

„Odměnou je i dobrý pocit z toho, že můžeme nějak pomoci“

K dobrovolničení je přivedla školní praxe

RAKOVNICKO. Tentokrát vám přinášíme příběh dvou mladých lidí, s rozdílnými zájmy, kteří se do nedávna ani neznali. Jedno ale mají společné – stali se dobrovolníky v novostrašeckém domově pro seniory. Řeč je o osmnáctileté studentce oboru sociální činnost na střední škole v Kralovicích Lucii Novákové z Lišan. A o osmnáctiletém studentu Evangelické akademie v oboru sociální činnost Michalovi Stružkovi z Rakovníka. Lucie si doposud vyzkoušela práci s lidmi během praxe v denním stacionáři domova Ráček. Michal už v minulosti dobrovolníka dělal, ale jak sám říká, nikdy to nebylo takové jako nyní v domově. Studentů – dobrovolníků jsme se ptali, jak práci zvládají a co si z této zkušenosti odnášejí.

Proč jste se rozhodli pro práci dobrovolníka?

Michal: Hlavní důvody proč stát se dobrovolníkem jsem měl dva. Za prvé jsem hledal povinnou praxi v mém oboru a za druhé rád pomáhám lidem. Mám upřímnou radost z toho, že se dalo spojit příjemné s užitečným.

Lucie: Pro práci dobrovolnice jsem se ani tak nerozhodla já sama, jako má škola a povinnost, která mě s ní váže. Protože jsem studentkou sociálního oboru, bylo mojí povinností nastoupit do zařízení, ve kterém to bude potřeba.

A proč jste si vybrali novostrašecký domov? Jak jste se dozvěděli, že hledají dobrovolníky?

Michal: O tom, že Domov seniorů Pohoda v Novém Strašecí hledá dobrovolníky, jsem se dočetl v týdeníku Raport.

Lucie: Novostrašecký domov mi byl přidělen, jelikož ho nemám tak daleko od domova. Ale nelituji toho a jsem ráda, že jsem zrovna tady.

Bojíte se nákazy onemocněním covid-19?

Michal: Nemám důvod se viru bát. Věřím Bohu, že mě od této nákazy ochrání. Na vlastní kůži jsem si prožil, že mě Bůh opravdu ochránil. Opakované testy zjistily, že jsem na covid negativní a mohu v práci pokračovat.

Foto

Michal Stružka

 

Lucie: Samozřejmě, že se nákazy bojím. Každý, kdo pracuje v sociálních prostorech, by se aspoň trochu měl bát, ale věděla jsem, že je potřeba pomoc druhým, kteří jsou na tom zdravotně hůř než já.

Na jak dlouho vypomáháte v domově?

Michal: V domově pro seniory vypomáhám v rámci školní praxe od 2. do 13. listopadu, ale protože mě tato užitečná práce velmi baví, tak jsem se rozhodl zde pomáhat i po ukončení mé praxe.

Lucie: V domově budu vypomáhat, dokud bude třeba. Smlouvu jako takovou bych měla mít, dokud neskončí nouzový stav. Ale určitě bych chtěla pomáhat i nadále, pokud to bude možné. V domově vypomáhám zatím krátce, dnes (13. listopadu, pozn. red.) jsem tam byla potřetí.

Co je náplní vaší práce?

Michal: Hlavní je pomáhat při zajištění základních potřeb, jako je jídlo, pití, hygiena. Ve zbývajícím čase jsem mohl některým seniorům naslouchat, což pro mě bylo velmi poučné.

Lucie: Náplň mé práce je velmi rozmanitá. Kromě úklidu a podávání léků, o něž se dělíme s našimi skvělými kolegyněmi, děláme, cokoliv vás napadne. Ranní hygiena, podávání stravy, výměna inkontinenčních pomůcek, polohování. Ale práce zahrnuje i třeba to, že si s klienty jen povídáte.

Jaké používáte při práci ochranné pomůcky?

Michal: Nosíme ochranné pláště, speciální respirátory s nejvyšší účinností, ochranné štíty, návleky a také rukavice. Vedle tohoto nadstandardního vybavení zůstává vždy mojí nejlepší ochranou Ježíš Kristus a účinnou dezinfekcí je přítomný Duch Svatý.

S jakými klienty pracujete? Jak na vás působí?

Michal: Pracuji s lidmi ve věku od 60 do 94 let. Musím říct, že většina klientů na mě zapůsobila svojí moudrostí, kterou načerpali za svůj dlouhý život.

Foto

Lucie Nováková

 

Lucie: Pracuji i s běžnými seniory, kteří potřebují dohled nebo jejichž rodina pracuje a nemůže si dovolit s nimi být doma. Momentálně pracuji se seniory s demencí, alzheimerovou chorobou a podobně. Většina klientů na mě působí mile a snaží se jakkoliv nám v práci v rámci svých možností pomoct. Musíme se umět vcítit do jejich situace, ale zároveň si to nebrat příliš k srdci. Hodně důležitá je tu i trpělivost.

Jaký máte pocit z této práce? Co je na ní nejtěžší, jak fyzicky tak i psychicky? Co vás naopak nabíjí?

Michal: Z práce mám jednoznačně výborný pocit. Co je na práci nejtěžší? Pro mě osobně je v této práci nejtěžší důsledně nosit ochranné pomůcky a dodržovat předepsaná opatření. Upřímně řečeno, nosit tyto pomůcky celý den vyžaduje velké sebezapření.

Lucie: Tato práce je velmi fyzicky i psychicky náročná, nemůže ji dělat jen tak někdo. Než jsem sem nastoupila, myslela jsem si, že bych to nemohla dělat ani já. Ale nyní si myslím, že to zatím zvládám. Nejtěžší je, jak už jsem zde jednou zmiňovala, nepřipustit si nic k tělu, mít barieru mezi prací a osobním životem. Fyzicky je těžké neustálé polohování klientů, ať při výměně inkontinenčních pomůcek, převážení a podobně. Většinou pohybujeme s mrtvou vahou, kdy vám klient nemá jak pomoci, i když by chtěl, a to dá zabrat. Co mě naopak nabíjí je poděkování a vděk, který vám většina klientů dává, a náš dobrý pocit z toho, že můžeme nějak pomoci těm, co to potřebují.

Chtěli byste se takové práci věnovat i v budoucnu?

Michal: Ano, sociální práce mě velmi baví a naplňuje mě. Jsem moc rád, když vidím, jak se práce daří a jsem v blízkosti šťastných lidí – tehdy jsem i já šťastný. Do budoucna bych však chtěl pomáhat mladším lidem se závislostmi.

Lucie: Na tuto otázku bych vám ještě před měsícem odpověděla jinak než dnes. Odpověděla bych vám, že to nechci nikdy dělat… Ale nyní, když mám tu zkušenost, tak proč ne. Pokud se mi nabídne v budoucnu nějaká taková příležitost, i třeba jen na rok, určitě si to ráda zopakuji.

Co si odnášíte z této zkušenosti?

Michal: V první řadě upřímný respekt a uznání ke všem lidem, kteří stojí v první linii v boji proti viru. Myslím, že bychom si jich měli více vážit a nebrat jejich nasazení, někdy až vlastního života, za samozřejmost. A jak jsem už říkal, nosit po celou směnu všechny ty ochranné pomůcky je opravdu velmi vyčerpávající.

Lucie: Je toho tolik, že to ani nedokážu všechno říct. Pro mě je nejdůležitější praxe, kterou jsem získala a stále získávám. Učím se novým věcem a komunikaci s lidmi. A samozřejmě, co je v tomto oboru důležité, je týmová práce, nejen s kolegy, ale také s klienty.

Renáta Fryčová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.