Foto

RNDr. Radmil Drahoňovský

 

Globální změny se neprojevují jen suchem, největší hrozba je ukryta hluboko pod povrchem

Můžeme ještě zastavit globální oteplování?

RAKOVNICKO. Už jste asi z mnoha různých zdrojů slyšeli, že letos panuje na našem území největší sucho za posledních 500 let. Loňský rok byl dosud nejteplejším rokem na Zemi za posledních 135 let. Průměrná teplota dosáhla 14,6 stupně Celsia, což je o 0,69 stupně víc, než činil průměr ve 20. století. Zvedla se teplota ovzduší, oceánů i země. Podle nejrůznějších vědeckých předpovědí máme my lidé poslední šanci, abychom oteplování planety zastavili.

Průměrná globální teplota vzduchu od začátku průmyslové revoluce, tedy za posledních cca 200 let, stoupla o zhruba 1°C. V České republice za posledních 60 let vzrostla dle dat ČHMÚ průměrná roční teplota už o 2°C. Pokud průměrná teplota vzroste ještě o další 2 stupně, je podle řady vědců globální oteplování nezastavitelné a pokud vzroste o 4 stupně, stane se řada oblastí na naší planetě neobyvatelnými, což bude mít řadu následků včetně masové migrace obyvatel. O tom, jak se klimatické změny projevují v jedné z nejsušších oblastí Česka – na Rakovnicku, jsme si povídali s geologem, geofyzikem a poradcem ministryně financí pro oblast ekologie RNDr. Radmilem Drahoňovským.

Jak konkrétně globální oteplování probíhá a jaký může mít dopad?

Musíme si vysvětlit některé problémy obtížnosti zvratitelnosti trendu oteplování. Asi všichni víme, že přes 70 procent planety tvoří oceány. A na jejich ohřátí potřebujete více tepla, než když ohříváte povrchovou vrstvu země. Ta se sice rychle a tedy i dříve ohřeje, ale když ji přestanete ohřívat, také rychle vychladne. Když ohříváte mořskou vodu v oceánech, tak vrchní ohřátá vrstva mění místo se spodní a oceán prohříváme do větší hloubky. Proto také trvá výrazně déle, než se ochladí. Je dokázáno, že stopy globálního oteplování oceánů jsou dnes patrné až do 700 metrů hloubky. Oceány tak vstřebávají až 90 procent celosvětového tepla. Jako geologové víme, že vždy, když v geologické minulosti došlo k nárůstu teplot, tak to v prvé řadě odnesly mořské organismy. To se děje i tentokrát a celoplanetárně.

A co by se stalo, kdyby průměrné teploty opravdu vzrostly o další 2 stupně?

Nastanou takové procesy, které prakticky nebude možné zastavit. Jeden z nich je, že začnou ještě intenzivněji a na větších plochách roztávat zmrzlé půdy na Sibiři – takzvaný „permafrost“. Permafrost je trvale zmrzlá půda, kterou najdete v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá. Tato půda v sobě váže spoustu metanu. Metan je stejně jako kysličník uhličitý skleníkový plyn a dokonce je 40 x účinnější. Takže, až se začne tento metan intenzivně uvolňovat, začne skleníkový efekt akcelerovat.

Další metan je uložen v hlubokomořských sedimentech na dně oceánů ve formě tzv. metanových hydrátů. Jsou ho tam neskutečné zásoby, které dokonce převyšují známé zásoby nafty a zemního plynu na zemi. Okamžik, kdy nastane uvolňování metanu z hlubokomořských sedimentů, znamená počátek konce lidstva na této planetě.

Foto

 

 

Proč v Česku stouply průměrné teploty ještě jednou tolik než ty světové?

Je to dané naší polohou na kontinentu. U nás neexistuje ochlazovací efekt od oceánů. Z toho vyplývá, že to u nás bude také nejrychleji pokračovat. Z určitých důvodů lze Rakovnicko považovat za zmenšeninu Česka, které navíc leží ve srážkovém stínu Krušných hor. Klimatické a srážkové poměry, které zde máme již dnes, nastanou ve zbytku republiky se zpožděním. Odhaduji, že o 10 až 15 let. Podaří-li se u nás nalézt a také uskutečnit řešení vzniklých problémů, mohla by být příkladem a řešením i pro celou republiku.

Jaká je na situace na Rakovnicku?

Nejprve si musíme vysvětlit, co to je průměrná teplota a že i u nás se liší. Obecně je na horách nižší než v nížinách. Položíme-li dva teploměry do dvou nadmořských výšek rozdílných o 100 m, bude se jejich vypočtený celoroční průměr teplot lišit o cca 0,65 stupně Celsia. Průměrná roční teplota je tedy závislá na nadmořské výšce a pro naši zeměpisnou šířku má tato změna dnes hodnotu 0,65 °C na 100 m výšky. Roste-li v určitém místě průměrná roční teplota, lze říci, že v krajině se mění klimatické podmínky tak, jako by se toto místo propadalo níže, tedy do nižších nadmořských výšek.

Každý si může vypočítat, že oteplení o 2 stupně Celsia znamená pokles nadmořské výšky o 308 metrů. Náš rozhovor se odehrává v obci Krupá, kde můžeme uvažovat např. nadmořskou geodetickou výšku 350 metrů. To, že zde vzrostla průměrná teplota o 2 stupně, znamená, že zde panují takové klimatické podmínky, jakoby celá krajina klesla na nadmořskou výšku pouze 42 m nad mořem. Protože vzestup teplot proběhl pouze za 59 let (1960 až 2019), znamená to každoroční pokles nadmořské výšky krajiny (Krupé) o -5,22 metru. Každoroční a takřka 60 let trvající pokles krajiny o více jak 5 metrů je neuvěřitelně rychlá změna. A to i v lidských časových měřítcích. Zatím nemáme sebemenší důvod se domnívat, že postupný růst teplot v brzké době skončí a nebude dále pokračovat. To je nesmysl a nezodpovědné hazardování s budoucností našich dětí a vnoučat.

Má tento problém nějaké řešení, například v zemědělství?

To je složitá a komplexní otázka. Odpovím vám proto pouze rámcově. Řešení pro zemědělství zatím stále existují, některá jsou relativně jednoduchá, jiná jsou složitější a i nákladná. Nezbytnou podmínkou však je, aby si nejen zemědělci, ale i široká veřejnost uvědomila, jaké klimatické změny již nastaly, jaká je jejich podstata, jak rychle mohou a budou dále postupovat.

Potřebná nápravná opatření pro zastavení vzestupu teplot by již pro současnou společnost musely být natolik drastické a omezující, že stávající lidská populace (až na výjimky) je není schopná ani ochotná jako celek přijmout. V lidské mentalitě není zakódována schopnost řešit problémy, které nastanou někdy v budoucnu a postihnou někoho jiného než konkrétní jim blízkou osobu. V současné době probíhající koronavirová krize je toho jednoznačným důkazem.

Jak tedy v tom zemědělství?

Foto

 

 

Chceme-li pěstovat stávající plodiny při vyšších teplotách a výparu, nutně to znamená realizaci závlah. Jinak dochází ke snížení výnosu nebo v horším případě i ke ztrátě sklizně. Zavlažovat můžeme jen tam, kde je dostatek vody. Měla by to být nejlépe voda povrchová, neboť při dlouhodobějších závlahách podzemní vodou dochází k zasolení a tedy i často nevratnému zničení půd. Oblastí, které bilančně mají vody pro závlahy dostatek, není mnoho, ale zatím stále existují. V těchto lokalitách při zavlažování může dokonce dojít k navýšení výnosů.

V oblastech s nedostatkem vody na závlahy, jako na Rakovnicku, je snaha řešit to přivaděčem, v našem případě od Ohře z Nechranic. Vybudování přivaděče a celé infrastruktury závlah bude stát hodně investičních peněz a pak zde budou další náklady na provoz a údržbu celého systému. Je otázka, zda a v jaké výši bude možné tyto náklady promítnout do cen zemědělských produktů, protože pak by se staly drahými a tedy jen obtížně na trhu prodejnými. Pokud hodláme na Rakovnicku nadále pěstovat chmel, bez závlah se to již prakticky neobejde.

Je řešením, že se přizpůsobíme novému typu klimatické krajiny?

K tomu směřuje i program, který realizuje Česká zemědělská univerzita u nás v lokalitě na Amálii u Nového Domu. Dá se říci adaptační program. Hledají se cesty, jak se přizpůsobit změnám, které na Rakovnicku již nastaly, hledá se co a jak pěstovat, aby to bylo ekonomicky efektivní. Jistě je to ta nejsprávnější cesta, ale to, že to řešíme až teď, je na pováženou. Fakt, že klimatické změny nastanou, jsme věděli už od přelomu století.

A pokud zemědělci nepůjdou ani jednou z navržených cest?

Poslední možností je varianta vytváření tzv. „mimoprodukčních ploch“, které jsme v minulosti začali vytvářet v podhorských a horských oblastech, kde se údajně nevyplácelo nic pěstovat, maximálně je zde na pastvinách dobytek a zemědělcům a vlastníkům se platí za to, že tam sekají trávu a tím napomáhají udržovat krajinu.

Co lesy, které neničí jen kůrovec, ale také sucho?

U lesů je příčina katastrofálního napadení kůrovcem prakticky stejná. Jak jsem již řekl – zvýšení průměrné roční teploty spolu s prodloužením vegetačního období znamená klimatické podmínky z nižších nadmořských výšek. Smrk je rostlina, která původně rostla v horských oblastech, od nějakých 900 do 1350 metrů. Tam měl ideální podmínky – teplotní i srážkové. Lesáci začali smrky plánovitě sázet v plantážích i v nižších nadmořských výškách. Tím, že dochází k zásadnímu oteplení bez zvýšení srážek, došlo k vyššímu výparu a smrky jsou stresovány suchem. Delší vegetační období znamená, že se kůrovec může vícekrát rozmnožit. Není to jen problém Česka, stejně nemocné lesy mají i v sousedním Německu nebo ve Francii. Řešením je konečně začít vysazovat takové dřeviny, kterým se bude v současných a budoucích klimatických podmínkách v konkrétních lokalitách dařit – buk, dub a možná i další.

A jak změny dopadají na lidi samotné?

Prostým odhadem se dá předpokládat, že průměrné teploty vzrostou o další dva stupně nejpozději za dalších cca 58 let. Ne-li dříve. Takže již okolo roku 2078 bude mít lidstvo skutečně vážný a zdaleka ne jediný existencionální problém. Mému teď dvouletému vnukovi Adamovi bude v roce 2078 šedesát let a jeho generace tyto změny odskáče s plnou parádou. Je nejen mojí povinností na tento existenciální problém stále více a důrazněji upozorňovat, což i v rámci svých možností činím. Musíme činit cílevědomá a smysluplná rozhodnutí a také je bezezbytku realizovat. Ztratili jsme mnoho času a na bezproblémová řešení nám teď schází čas i peníze. Teď už budeme jen ucpávat díry v potápějící se lodi.

Renáta Fryčová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.