Foto

Filip Krátký

 

S Filipem Krátkým o začátcích, úspěšné sezoně i dalších plánech

„Příště už to musím chytit,“ věří workoutista

Street workout na Rakovnicku není zcela neznámým sportem. V posledních letech zažívá boom, a to napříč věkovými i genderovými skupinami. K představení tohoto sportu jsme si pozvali usměvavého středoškolského studenta a úspěšného street­workoutového závodníka Filipa Krátkého z Rakovníka. V premiérovém rozhovoru pro média představil své první krůčky na hrazdě i cestu na mezinárodní battle.

Co je street workout?

Nejvýstižněji, že je to způsob cvičení především s vlastní váhou na hrazdě, bradlech i na zemi. Většinou se cvičí venku na hřišti k tomu určeném a nebo klidně na věšácích na prádlo – i tak to může být pojato. Svá workoutová hřiště má Rakovník, Nové Strašecí, Řevničov, Lišany, Lubná, Pavlíkov.

Pro koho je tohle cvičení určené?

Stojím si za tím, že by workout neměly dělat úplně malé děti. A to kvůli zranění a doživotním následkům, ke kterým může bez profesionálního vedení snadno dojít. Intenzivním cvičením se může klidně i zarazit růst, což není cílem. Ideální věk je třeba od třinácti nebo čtrnácti let. Já jsem začal už ve dvanácti, což bylo brzo a možná i proto jsem příliš nevyrostl (170 cm). Na druhou stranu znám osobně chlapy, kteří v jedenačtyřiceti letech závodí a jsou v úžasné formě. Stejně tak holky mají často skvělý potenciál. Bohužel, když to nezkusí, nezjistí to. Určitě by se toho ale neměly bát!

Kdy tobě učarovala hrazda?

Poprvé jsem se zavěsil v září roku 2015 v rakovnickém parku. Vzpomínám si, že tam tenkrát byl šestnáctiletý Jirka Krob. Ukázal nám, jak udělat přítah, a pomáhá mi dodneška. Tenkrát jsem udělal první tři shyby asi i díky tomu, že jsem hrál rok baseball, takže jsem sílu měl. Právě baseball byl důvodem, proč jsem chtěl začít cvičit. Dělal jsem totiž nadhazovače a měl jsem opravdu hodně nesouměrná ramena. To se mi i díky tomuto cvičení podařilo srovnat, přesto mám v pravé ruce větší sílu.

Velkým problémem pro mě byla bradla. První trénink jsem hned spadl. Musel jsem hodně pracovat. Ten posun byl zpočátku strašně rychlý. Za čtvrt roku jsem zvládl patnáct přítahů, s dipy (klik na bradlech) i kliky to bylo to samé.

Jak si začal pronikat do workout komunity?

To bylo v roce 2018, když jsem začal dělat freestyle. První dva roky jsem se totiž věnoval disciplíně „sets and reps“, kde se soutěží v počtu opakování shybů, dipů a kliků. Kdo jich udělá nejvíc, je vítěz. Po těch dvou letech jsem si řekl, že ten freestyle vypadá úžasně a že ho chci taky zkusit. Hrozně mě to chytlo i díky tomu, že jsem měl právě ze „setů“ dobrou průpravu, tak mi to vlastně i šlo.

To je ale přirozený vývoj ne?

Mělo by to tak být, ale na hřištích si všímám toho, že lidé přijdou a hnedka zkouší freestyle. Ti potom nedopadají dobře. Zpravidla je brzy zastaví zranění, protože na to jejich tělo není připravené. Sety by měly být průpravou ke všemu. A to i s ohledem k přetížení svalů, kompenzacím i estetice. Mě to k freestylu nesvádělo, protože tenkrát to tady nikdo nedělal.

Jak jsi se dostal k závodění?

První závody ve freestylu jsem absolvoval v roce 2018 na našem battlu v Rakovníku. Tenkrát jsem tak tak postoupil z kvalifikace a proti sobě jsem dostal legendárního mistra ČR Petra Lešáka. Rozdělení soupeřů totiž funguje na principu nejlepší s nejhorším. Takže jsem byl opravdu v nevýhodě. Tu sezonu jsem byl ještě na několika závodech a na jedněch jsem poznal chomutovský tým Street hard workers, kde jsem nebyl moc spokojený a zůstal jsem u nich asi půl roku. Pak jsem opět reprezentoval Street workout Rakovník v podstatě celou sezónu 2019, která pro mě byla vůbec nejúspěšnější.

Nemohla v tom hrát roli i psychika?

To určitě. Měl jsem tu volnost a podporu týmu. Samozřejmě i více zkušeností, ale ta podpora je pro mě nesmírně důležitá.

Sice je to individuální sport…

To ano, ale domácí tým je jako rodina. Sice spolu moc necvičíme, ale ten vztah tam je.

Kde trénuješ?

Nejčastěji jezdím do pražského Trouble gymu, kde jsou možnosti úplně jinde. Většina lidí zde trénuje dynamické prvky, ale mě více vyhovují statické pozice. Dynamika je pro mě nezajímavá, spíš takové cirkusové prvky. V zimě, když nemůžu na venkovní hřiště v Rakovníku, tak chodím do Fun family fitness, kde mají hrazdu a můžu trénovat v teple.

Na tvých sociálních sítích se to hemží i videi, kde trénuješ přímo doma.

Foto

Ve statické pozici „full planche“ boří Filip Krátký zákony gravitace. Foto Petr Branšovský

 

To je pravda. Musím se v pokoji zamykat, aby někdo nerozrazil dveře a neshodil mě. Nejčastěji trénuji na malých bradlech, kde můžu zlepšovat výdrže v jednotlivých pozicích.

Nelimituje tě to na závodech?

Vůbec. V Česku, Slovensku i Polsku nemá dynamika takovou váhu, což je dobře, protože na ní není opravdu nic silového. Problém je hlavně to, že jednou to vyjde a příště člověk selže. Chce to víc technik na jeden prvek, což je zdlouhavé a ani tak to nemusí vyjít.

Máš svého trenéra?

Já jsem spíš samouk. Nicméně jsem se toho samozřejmě spoustu přiučil od kamarádů. Každý má osobitou techniku a v něčem vyniká. Navzájem si pak sdílíme své tipy a vychytávky, jak vydržet v pozici déle a lépe. Hodně věcí se dá okoukat. Poslední rok trénuji v podstatě jen ty statické prvky. Zlepšování pak zajišťuji výdržemi, ale i strategickým opakováním cviků.

Co ty a zranění?

Jsem přirozeně hypermobilní, takže mi cvičení dost pomáhá se udržovat ve formě. Jediné zranění jsem měl v podstatě hned na začátku cvičení, kdy jsem si poranil zápěstí. Zkoušel jsem si prvek, na který jsem v té době neměl, ale chtěl jsem si to zkusit a natrhl jsem si sval v zápěstí. Tenkrát jsem nemohl tři měsíce cvičit, ale to už je úplně v pořádku. Nicméně díky tomu jsem začal víc dbát na rozcvičku, mobilitu a další.

Pojďme se ještě zastavit u uplynulé sezóny. Jaké byly tvé úspěchy?

Nejvíce bych vypíchl tři události. První byl Workout battle Karviná, kde byla neskutečně velká účast. V mé kategorii pod 75 kg bylo pětatřicet soutěžících. Původně jsem si tam jel jen tak zasoutěžit a nakonec se podařilo to, že jsem vyhrál. To byl neskutečný úspěch i proto, že jsem vyhrál nádherné ceny. Vyhrál jsem 10 tisíc korun a ten osmdesáticentimetrový pohár se taky docela vyjímá na poličce, ale nejlepší výhrou byla kvalifikace na mezinárodní battle v Polsku. To bylo opravdu jako sen.

Tvá první mezinárodní soutěž?

Přesně tak! Soutěžilo se v září v polském Kepnu. Sešla se zde neuvěřitelná konkurence. Z Česka jsme se kvalifikovali pouze dva. Jinak zde byli Poláci a Ukrajinci, kteří jsou ve workoutu opravdovou špičkou. Byli tam dva borci, kteří jsou ve světové trojce, elita.

A jak to dopadlo?

Jen mou chybou mi unikla bedna. Ve finále jsem nechytil jeden náročný dynamický prvek. Odrazil jsem se od hrazdy, otočil se o 360 stupňů, zachytil jsem se jednou rukou, ale neudržel se a spadl. Pak když jsem si četl výsledky a zjistil, že jsem o půl bodu čtvrtý. Asi nemusím popisovat své pocity…

Tak příště?

Příště už to musím chytit! Jestli se mi podaří se kvalifikovat, tak už tu samou chybu nezopakuji.

To jsou dva závody a třetí?

To byl můj sen, od doby, co jsem začal s freestylem. Umístit se na českém mistrovství. A tento rok se mi podařilo vybojovat stříbro ve střední váhové kategorii 68-80 Kg.

Neplánuješ se posunout do těžší váhové kategorie?

Rád bych. Už jsem na hranici a na mezinárodní úrovni by to pro mě bylo skvělé, protože aktuálně jsem nejtěžší v té lehké a to je opravdu nesnadná výchozí pozice. Vše je pro mě těžší. Snažím se tedy trochu vykrmit.

Rok 2020? Co plánuješ?

Co jsem koukal zatím na soutěže, tak letos toho oproti loňsku není moc naplánováno. Uvidíme, jestli se ještě něco většího objeví.

Kromě soutěží exhibuješ i jinak?

V podstatě celoročně. V létě jsem byl na mezinárodní soutěži King of the Nord na Slovensku, což je největší workoutová akce na československé scéně. Zde jsem stanul po boku české legendy Petra Skokana. Byl zde i zástupce Srbska a Británie. Pro mě velká čest. Dále samozřejmě vystupuji na plesech, otevíračkách a podobně. Tím si člověk může i trošku přivydělat. Rád workout propaguji a vysvětluji lidem, co všechno je možné. Právě i ta propagace je neskutečně důležitá pro ten sport. Zrovna tuto sobotu mám vystupovat na plese pro tři tisíce lidí. To už je šílenost, ale i tak se moc těším!

Barbora Vaicová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.