Foto

Po pěti kilometrech šťastně v cíli. Na snímku z letošního závodu Porečki Delfin zleva Petr Němeček, Vlastimil Stříbrský a Michaela Lajblová.

 

Michaela Lajblová: „Petr mi neradí. Říká jen: ty to zvládneš.“

Balaton-átúszás je jako Jizerská padesátka ve vodě

Balaton-átúszás v Maďarsku a Porečki Delfin v Chorvatsku. I když jeden závod probíhá ve sladké a druhý v mořské vodě, mají jedno společné: trať dlouhou pět tisíc metrů. Každé léto se na oba soutěžní podniky vydávají Petr Němeček z Rakovníka s partnerkou Michaelou a v Chorvatsku s nimi ještě plave kamarád Vlastimil Stříbrský. Michaela Lajblová letos poprvé zdolala v moři pět kilometrů a ze svého výkonu měla obrovskou radost. Dálkové plavání má však i svá úskalí a záludnosti.

Představuji si, že dálkoplavec je spíš introvert, s dobrou tělesnou kondicí, kterému nevadí, že voda, ve které se pohybuje, má o nějaký ten stupeň méně…

Petr: Já snad introvert nejsem, dobrou tělesnou kondici jsem měl možná za mlada a do studené vody mě nikdo nedostane. (smích) K plavání jsem se dostal náhodou. V roce 2001 jsme jeli na takovou nostalgickou dovolenou do Maďarska. Tam jsem poprvé náhodou uviděl start pětikilometrového závodu přes Balaton. Chytlo mě to a následující rok už jsem plaval svůj první ročník Balaton-átúszás. V překladu to znamená přeplavání Balatonu.

Od té doby se sem vracíš pravidelně?

Víceméně ano. Vynechal jsem jen párkrát, např. když jsem měl utržené rameno, jednou se závod odložil kvůli zimě v celé Evropě. Několikrát se závod kvůli počasí odložil o týden, a to už jsem se nevracel.

Jak takový závod vypadá?

Trať je dlouhá 5200 metrů a vede napříč přes celý Balaton. Účastní se 8 až 10 tisíc plavců, což připomíná naši Jizerskou padesátku, ale oni to místo na sněhu mají ve vodě. Z devadesáti procent to jsou Maďaři a zbytek jsou cizinci z okolních států. Zejména Rakušané a Chorvati. Ti mají s Maďary družbu. Pořádají obdobný závod na moři nazvaný podle města Poreč – Porečki Delfin.

Jako kluk jsem u Balatonu byl. Start závodu si představuji tak, že se jde kilometr po kolena ve vodě, chvíli se plave a kilometr do cíle se už zase dojde pěšky?

(Petr se směje) Takhle určitě ne. Sraz je v severní části Balatonu na fotbalovém stadionu. Po nezbytných procedurách se startuje z mola u přístavu rovnou do hloubky, ale v cíli na jihu se opravdu pár desítek metrů mělčinou jde. Trať je nalajnována bójkami až na protilehlý břeh. Zároveň jsou zde ukazatele vzdálenosti. Podél bójek je kolem 130 loděk ve 40 metrových rozestupech. Odsud dávají případnou záchranu.

Startuje se hromadně?

Ne. Každý dostane na ruku pásku s čipem a do vody jde, jak mu to vyhovuje. Ale v tom množství lidí se stejně vytvoří fronta. Účastníci ale musí vyrazit tak, aby byli v cíli do určité odpolední hodiny, pak se trať zavírá.

Jaký jsi měl nejlepší čas?

Když jsem býval ve formě, tak 1 hodinu 45 minut. Teď už jdu s časem dolů. Letos jsem to dal za 2 hodiny 15 minut.

Měl jsi někdy krizi nebo kolizi?

Loni mě zhruba v půlce Balatonu chytla křeč do lýtka. Doslova jsem řval bolestí. Říká se, že koho chytne křeč ve vodě, může se utopit. Tak jsem byl zvědav… (usmívá se). Nejhorší je, že jsem si na špičku nohy nedosáhl, abych si ji vypáčil. Tak jsem si jen držel a mačkal lýtko. Jsem zvyklý plavat dál od loděk, protože je tu méně plavců. Po zádech jsem se pak k nejbližší lodi sunul asi dvacet minut.

Takže jsi závod vzdal?

Kdepak. Chvíli jsem se držel na kotvě, pak mě to pustilo a pokračoval jsem dál. Ale už opatrně a podél loděk.

To neznamenalo diskvalifikaci?

Ne. Jen přijdeš o čas. Někteří amatérští plavci si klidně vylezou na loď, napijí se, dají si hroznový cukr a plavou to na pohodu – třeba osm hodin.

Přes Balaton se plave na začátku července. Na Porečki Delfin jezdíš na konci srpna. Jaký je mezi závody rozdíl?

Maďarský závod – letos to byl 37. ročník – byl kdysi inspirací pro Chorvaty. Ti měli letos jubilejní 20. ročník. Porečki Delfin není už tak masový, plave ho maximálně tisícovka lidí. Trasu tvoří takový víceúhelník v moři. Na 1500 metrech je velká loď, tady můžeš vylézt a člun tě odveze ke břehu. Kdo chce, pokračuje dál na 3 kilometry, kde je další loď, no a kdo to doplave až ke břehu, tak má rovných 5 kilometrů.

Jaký jsi tady zaznamenal největší úspěch?

Já plavu vždycky těch 5 kilometrů. Před lety se mi podařilo získat 13. místo. Ze 300 plavců to byl docela úspěch. Jinak Porečki Delfin je takový festival na moři. Kdo chce, může to plavat i s matračkou nebo s ploutvemi. Já jsem v kategorii výkonnostních plavců, ale před námi to plavou ještě profíci. Závodu v Poreči se s námi řadu let zúčastňuje i kamarád Vlastimil Stříbrský. Ten má jako bývalý triatlonista a zejména zdatný cyklista vždycky velké ambice, aby v závodě uspěl co nejlépe.

Michaelo, jak se Petrovi podařilo tě přemluvit, že ses do toho pustila také?

Michaela: Od roku 2015 jezdím na oba závody s Petrem, ale přeplavání Balatonu mě úplně neláká. Tady ho vždycky doprovodím na start a do cíle se svezu lodí. V moři to je ale něco jiného. Hned v roce 2015 jsem v Poreči uplavala 1500 metrů.

Je rozdíl ve vašem přístupu k závodu?

Rozdíl je, že Petr plave kraula a já jedu prsa, protože kraula neumím. Petrův kraul je rychlejší, ale každému vyhovuje něco jiného. Styl tady moc nerozhoduje a můžeš ho i střídat.

Dával ti Petr cenné rady pro úspěšnou plavbu?

Vůbec žádnou. (smích) Je pravda, že jsem ji po něm ani nechtěla. Petr je spíš takový motivátor. Vybudí tě, že do toho jdeš. Říká: ty to zvládneš.

Tvůj letošní úspěch je 5 kilometrů v Jaderském moři. Laika napadne, že plavat v moři je lepší než v rybníku, že slaná voda nadnáší a plavec se tak nenadře.

Já jsem do toho šla skoro bez tréninku. Několikrát jsme byli v bazénu v Berouně a moc jsem toho nenaplavala ani v létě na Tyršáku. Pletla se mi do toho práce a pak zas nebylo počasí.

Jaký jsi měla čas?

To vím přesně: dvě hodiny 52 minut a 16 vteřin. Petr měl letos 2 hodiny 3 minuty. Byl na dráze jen o 49 minut rychlejší, takže to mám „nosánek nahoru“. Předtím jsem si říkala, že když budu dvakrát pomalejší než Petr, tak na sebe budu hrdá.

Petr: Michaelin výkon byl opravdu skvělý. Dostala ode mě velkou pochvalu.

Měla jsi nějakou krizi?

Tu jsem měla jen jednou, když jsem předtím plavala 3 km. To jsem minula 1500 metrů a šla jsem na 3 kilometry a strašně mě bolela záda. No a letos celkem pohoda bez nějakých krizových momentů.

Co může plavce rozhodit?

Petr: V Balatonu plave hodně lidí. Občas se stane, že po tobě někdo hrábne, a to tě pěkně vykolejí.

Michaela: V moři mě dokážou rozhodit vlny. Když jdou do zad, tak je to pohoda, ale jak jdou proti nebo z boku… Plavat prsa je ve vlnách velká nevýhoda. Od 4 do 4,5 kilometru jsem plavala podél pobřeží a vlny šly z boku. To jsem si i párkrát lokla. Po téměř třech hodinách plavání jsem byla na souši jak opilá. Chvíli mě neposlouchaly nohy.

Petr: Paradoxně v Balatonu bývají horší vlny než v moři. Zřejmě je to dáno rozdílem hustoty slané a sladké vody. V Balatonu jsou vlny ostřejší a v moři táhlejší.

Slaná voda v ústech nic moc. Je možné se při závodu napít pitné vody?

Petr: I v Chorvatsku je podél asi 30 lodí, ze kterých ti podají vodu. Někdo toho rád využije.

Musí se člověk něčím namazat?

Michaela: Já se mažu jen v podpaží mastným krémem, ale stejně jsem byla odřená, i když plavu prsa. Petr si maže i vnitřní stranu stehen.

Patří dálkové plavání mezi finančně náročné sporty?

Petr: Ve výbavě plavce jsou důležité dobré brýle, které se nemlží a jsou proti sluníčku. Výhodou plavání je, že se dá dělat celoročně, ať už v bazénu nebo venku. Je to dobrá udržovačka kondice, ale pokud někdo očekává, že plaváním zhubne, tak se mýlí. Podívejte se na mě. Někdo říká, že plave kvůli zádům. Mě třeba po doplavání záda bolí, protože je mám prohnuté na jednu stranu.

Co se týká finanční náročnosti, tak nikde nejsme organizováni a všechno se jede na vlastní triko, největší položkou jsou doprava a ubytování. Na závody na Balatonu a v Poreči mi každoročně přispívá město Rakovník. Snažím se mu tam dělat dobrou vizitku úspěšnou účastí a zejména distribucí propagačních materiálů. Za tuto podporu bych chtěl moc poděkovat.

Co vás čeká v příští sezóně?

Michaela: Určitě si chceme obě akce opět zopakovat. Petr mě přemlouvá, abych se za rok pustila i do Balatonu. Mně se ale nechce kvůli té mase lidí. Tak uvidíme.

Sláva Vaic

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.