Foto

Dopravní nehoda na křižovatce mezi Lužnou I a II. Došlo ke zranění jedné osoby. Škoda na vozidlech se vyšplhala na 350 tisíc korun.

 

U nehody platí: duchapřítomnost, klid a empatický přístup

Když je každá sekunda věčností

Kdo zná, ví. Kdo nezná, přeji ze srdce, aby nepoznal. Být účastníkem dopravní nehody není nikdy příjemná záležitost. Ať už jste havarující, havarovaní a nebo jen svědci, věřte, že to jsou okamžiky, které se vám na dlouhou dobu vryjí do mysli. Často to jsou traumata, o kterých neradi mluvíme, přesto jsem se rozhodla vystoupit a podělit se o ně. Věřím, že má zkušenost pomůže vám a vy můžete pomoci druhým.

V osmnácti smrťák

Dodnes si pamatuji den, kdy jsme s mamkou, sestrou a její čerstvě narozenou dcerkou jely na návštěvu k babičce. Uprostřed lesního úseku nám zničeho nic začaly do cesty padat stromy. Mamka, coby zkušená řidička, okamžitě zastavila. Nalevo jsme několik metrů od silnice mezi stromy zahlédly auto. „Vezmi si vestu a zastavuj auta. Já volám a ty zůstaň s malou v autě,“ začala jsem organizovat následující okamžiky. Může se to zdát jako nepodstatné, ale právě systematická organizace je při takové situaci klíčová. Předejdete tak totiž další možné tragédii.

Byl to můj první telefonát na linku 112. Dnes bych mohla vyjmenovat chyby, které jsem při hlášení nehody udělala, ale těmi se přece člověk učí. Naštěstí z protisměru nám běžela na pomoc zdravotní sestra, která již vybavena gumovými rukavicemi volala, abych jen hovořila s dispečinkem, a ona že se postará o pasažéry. Těm už bohužel nebylo pomoci.

Ledově chladný postup sestřičky mi imponoval. V duchu jsem si slíbila, že až se příště dostanu k dopravní (či jiné) nehodě, budu se chovat jako profesionál. Hysterie nikomu nepomůže!

Svému slibu jsem dostála i tím, že jsem podruhé (poprvé v rámci studia rakovnického gymnázia) absolvovala kurz první pomoci. Tentokrát šlo o školení v rámci rekvalifikačního kurzu od mediků z lékařské fakulty. Jednou ze samostatných částí bylo vysvětlení, jak se chovat při dopravní nehodě.

Foto

Řidič Škody Kodiaq vyvázl i přes značné poškození vozu bez zranění.

 

I tenhle příběh se stal

Jen jsem netušila, že čerstvě nabyté rady si vyzkouším „naostro“ tak brzy. Dvacátého osmého září jsem se z víkendové služby vracela redakčním vozem domů. V dobrém rozmaru vyjíždím za dalšími dvěma vozy z obce Lužná II. Oba řidiči na to hned za cedulí „šlápli“. Já (s vědomím, že za mnou nikdo nejede) pokračuji ve volném tempu. Blížíme se k přehledné a jasně značené křižovatce. Vozy přede mnou jí, byť jedou po vedlejší, prosviští a já vidím, jak se k místu blíží další dvě vozidla. Tmavě modrá Škoda Octavia po hlavní směrem do Lišan a bílá Škoda Kodiaq po vedlejší od Lužné I do Lužné II. Obě ve slušné rychlosti. V údivu civím, proč ani jedno nebrzdí? Doufám, že jim to vyjde. Ne. Nevyšlo. Dochází ke střetu, ani nevím, jestli se ozvala rána.

Zapínám varovná světla, autem zajíždím ke krajnici, vystupuji. Jsem sama uprostřed ničeho se dvěma havarovanými vozy! Nikomu bych nepřála ten pocit bezmoci. V duchu jsem na sebe zakřičela: „Dělej, to zvládneš!“

Běžím k bližší Škodě Kodiaq. Řidič otevírá dveře. „Jste v pořádku?“ volám. „Já jo,“ odpovídá. „A máte tam ještě někoho?“ ptám se. „Nemám.“ Toto je velmi zásadní okamžik. Hned od počátku je nutné zjistit, kolik pasažérů mají havarované vozy, aby se později na nikoho nezapomnělo!

Běžím k druhému vozu. Spolujezdkyně má otevřené dveře, vystupuje i se svým psem, kterého měla pod nohami. „Jste v pořádku?“ křičím znovu. „Já jo, ale partner!“ Otáčím se na řidiče z Kodiaqu. „Volejte sanitku!“ a běžím na druhou stranu Octávie.

Na zadní sedačce sedí muž v bezvědomí. Z úst se mu valí krev, která ho zároveň dusí. Spolujezdkyně se snaží dotyčného marně probrat. Vzhledem k množství krve dávám instrukce, co dělat, držím psa na vodítku a pomáhám vystupujícímu řidiči.

Konečně přijíždí další auta. Mávám o pomoc. Dva muži a jedna žena začínají duchapřítomně pomáhat. S dispečerkou na uchu konzultuji stav zraněného muže. Od spolujezdkyně se dozvídám, že je to Ital a nehovoří česky. „Vyndejte ho z auta,“ velí hlas na druhé straně mobilu. „Takže pánové, máme ho vyndat. Vy ho odpoutejte a vy ho chytněte pod pažemi.“ V tu chvíli si vybavuji techniku vyproštění osoby z vozu z kurzu. Názorně ukazuji, jak uchopit zraněného, aby šel snáze vytáhnout z vozu. Všichni dokonale spolupracují a vše jde jak na drátkách.

Šťastný konec

Zraněného pokládáme na zem. Pomalu přichází k vědomí, hýbe všemi končetinami. Partnerka v italštině zjišťuje jeho stav. Nejhorší je za námi a vyčkáváme příjezdu záchranné služby. V tu chvíli se zdá každá minuta nekonečná a jako bychom čekali věčnost. První přijíždí hasiči, okamžitě zajišťují zraněného límcem, a dotazy se snaží zorientovat v situaci. Vzápětí přijíždí sanita. Záchranáři si přebírají zraněného, lékař kontroluje i ostatní účastníky. Úlevně vydechuji.

Na rozdíl od předchozí, má tato nehoda šťastný konec. I když byla (jako většina) naprosto zbytečná, kdyby nebyli všichni připoutáni, mohly být následky tragické. Opět počítám chyby, které jsem udělala (nevzala jsem si vestu a za svoje auto nedala výstražný trojúhelník). Tak si říkám, že pokud bude nějaké příště, zvládnu to snad lépe. Jako profesionál.

Právě těm všem úžasným lidem z integrovaného záchranného systému patří můj obrovský obdiv. Za jejich ledový klid, empatický přístup a oporu všem vystresovaným účastníkům s nervy na krajíčku. Dámy a pánové, hluboce se před vámi skláním.

Barbora Vaicová

Předpoklady a realita

I když meziročně počty usmrcených a zraněných účastníků dopravních nehod klesají, společnost BESIP ve své srpnové zprávě upozornila na děsivou bilanci. Pro rok 2019 se totiž předpokládalo, že na českých silnicích nebude usmrceno více než 362 osob a zraněno více než 2 222. Přitom právě tato zpráva varuje, že po bilanci letních měsíců na silnicích bylo usmrceno již 352 lidí a 1406 bylo zraněno. Myslete na to a častěji sundávejte nohu z plynu.

Právě rychlá jízda stojí pouze v letošním roce za smrtí 123 osob. Nedání přednosti v jízdě stálo život 60 lidí, alkohol a drogy způsobily nehody, kde zemřelo 37 osob. Nesprávné předjíždění vybralo daň 79 lidských životů. (Zdroj: ibesip.cz/statistiky)

Samozřejmost!

„Děkuju vám, že jste vůbec zastavila,“ jsou slova ženy jednoho z účastníků nehody, která mi zní v hlavě. Je vůbec možné nezastavit? Minulý rok proběhla médii kampaň „1/10“.

Poukazovala na to, že u dopravní nehody statisticky zastaví pouze jeden z deseti řidičů! Nezapomínejte, že poskytnout první pomoc – zavolat na tísňovou linku je povinnost, která nestojí opravdu nic, ale zmůže mnoho. Zachránit život!

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.