Foto

Princ Emil Egon z Fürstenbergu.

 

Před 120 lety zemřel správce křivoklátského panství Emil Egon z Fürstenbergu

Princ, který vytvořil Velkou pardubickou

Letos 15. května si připomeneme 120. výročí úmrtí prince Emila Egona z Fürstenbergu, c. k. tajného rady, doživotního člena panské sněmovny rakouské říšské rady ve Vídni, rytíře Zlatého rouna a majitele panství Králův Dvůr. V letech 1873 až 1885 byl poručníkem nezletilého synovce Maxmiliana Egona II. z Fürstenbergu, tudíž faktickým vládcem křivoklátského panství. Jeho působení na Křivoklátsku je spojeno především s myslivostí, hony a péčí o zdejší lesy…

Poslední pohřbený v Nižboru

Princ Emil Egon byl posledním z fürstenberského knížecího rodu, který byl 18. května 1899 uložen k věčnému odpočinku do rodinné hrobky v Nižboru. Zemřel 15. května 1899 dvě hodiny po půlnoci na zámku Leontýn uprostřed křivoklátských lesů, které nesmírně miloval. Úpravou hrobky byl pověřen přednosta knížecího stavebního úřadu Jan Baptista Urban. „A tak za nejkrásnějšího májového počasí, když širý kraj byl oděn svým jarním květnatým hávem, převezena rakev s pozůstatky zvěčnělého prince Emila do Nižboru. Doprovázena kněžstvem, členy knížecí rodiny, úřednictvem a občanstvem, uložena byla do hrobky rodinné,“ poznamenal si do deníku Jan Baptista Urban.

Poručníkem Maxe Egona II.

Princ Emil Egon z Fürstenbergu se narodil 12. září 1825 v Donaueschingen jako třetí syn Karla Egona II. a Amalie, princezny Badenské.

Ze tří synů Karla Egona II. se dědicem panství Křivoklát stal Maxmilian Egon I., který se v roce 1860 oženil s hraběnkou Leon­tinou Antonií z Khevenhüller-Metsch. Nechal přestavět zámeček Obora v klasicistním stylu a přejmenoval jej po své manželce Leontině na Leontýnin zámek, zkráceně Leontýn. Po jeho předčasné smrti 27. července 1873 se stal dědicem Křivoklátska jeho nezletilý syn Max­milian Egon II. (*13. 10. 1863 v Lánech). Za poručníka mu byl ustaven až do jeho dospělosti v roce 1885 strýc Emil Egon z Fürstenbergu. Dva roky po smrti svého bratra se Emil Egon oženil s jeho vdovou Leontinou. Měli spolu ještě tři děti – syna a dvě dcery.

Foto

Kněžna Leontina (uprostřed u stolu) se služebnictvem na zámku v Lánech.

 

Emil Egon a Leontina

Ke své choti Leontině měl Emil Egon vřelý vztah. Zámek Leontýn, kde princezna často pobývala, nechal přestavět v tehdy módním novogotickém slohu a jeho zdi vyzdobil loveckými trofejemi. V archivech je dochována poměrně četná vzájemná korespondence obou manželů. Nachází se tam značná část telegramů, které jsou často adresovány do různých hotelů, hlavně do Vídně a do Pardubic. Jednalo se o běžné záležitosti ohledně zdraví, příštích setkání nebo například příjezdu vozu pro Leontinu na vídeňské nádraží. Značná část dopisů a telegramů je psána v německém jazyce, ale občas se můžeme setkat i s francouzštinou, dokonce se na jednom z dopisů objevuje oslovení „darling“. V pozdější korespondenci používala Leontina vlastní dopisní papír, na kterém v záhlaví stojí „Léontine“. O vřelosti vztahu vypovídají i takové drobnosti, jako je například přiložená kytička.

Starostou lánských hasičů

V archivech se dochovaly i záznamy o dobročinné a veřejně prospěšné činnosti obou manželů. Princ Emil Egon inicioval v roce 1881 založení Sboru dobrovolných hasičů v Lánech a nechal jej vybavit stříkačkou. Na valné hromadě byl princ zvolen prvním starostou lánských hasičů a tuto funkci zastával až do roku 1885.

Kněžna Leontina zase působila ve vlasteneckém výpomocném spolku paní pro Čechy k ošetřování a podporování raněných a nemocných vojínů. Známé jsou jejich aktivity i na poli patronátním, kdy se princ Emil Egon s chotí zasloužili o opravy několika kostelů, kaplí a far na křivoklátském panství a podpora dalších stavebních aktivit (mosty, lávky, vodoteče ad.).

Vejr pro korunního prince

Princ Emil Egon byl nejen prozíravým hospodářem, ale také vášnivým myslivcem a lovcem. V letech 1875-1883 několikrát pozval do křivoklátských lesů na hon korunního prince Rudolfa Habsburského. Jan B. Urban zachytil jeden takový hon také ve svých zápiscích.

„Jednoho krásného červnového dne roku 1875 jevilo se ve stanici Novohuťské hnutí obzvláštní. Již časně z rána oznámen sem příjezd dvorního vlaku s korunním princem Rudolfem Habsburským a jeho mladou chotí Štěpánkou. Všechen personál nádražní byl na rychlo svolán, aby uklízel, smýčil, rovnal a čerstvým pískem posypal místo před nádražní budovou. Přednosta oblékl parádní uniformu, rovněž i ostatní nádražní strážníci vyměnili všední oděv tím nejlepším a s velikým napětím očekáván příjezd dvorního vlaku, když tu pojednou se objevili také knížecí myslivci se štolbou koňmo a hlásili, že jsou z Lánů princem Emilem Egonem z Fürstenbergu vysláni, aby kralevice doprovodili do lesního oddělení, kdež byl vyšetřen vejr.

Bleskurychle roznesla se o tom všem zpráva po Nové Huti a mnozí ani nelitovali zaplatit jeden krejcar mostného a přichvátali na nádraží, aby osobně uviděli tak vzácnou návštěvu. Toužebně očekávaný dvorní vlak po 8. hodině ranní přijel s korunními novomanžely v průvodu železničního vyššího hodnostáře. Dědičný princ rozloučiv se něžně s chotí svojí, vsedl rychle na kůň a s průvodem pak uháněl k Lánům do knížecího lesa, kdežto spanilá jeho choť odebrala se na blízkou a v ranní rose zářící louku, aby sobě uvila kytici pestrého kvítí… Po ranní procházce na svěžím vzduchu a s pestrými kyticemi v rukou, přišla korunní princezna opět na nádraží, kdež vstoupila do dvorního vlaku a po šťastném návratu svého manžela z vejřího lovu, opustili oba dva stanici novohuťskou.“

Princ a Velká pardubická

Jméno prince Emila Egona je spojeno i s nejslavnějším českým dostihovým závodem – Velkou pardubickou. Ta vznikla na základě tzv. parforsních honů, které byly do Čech importovány z Anglie a Francie. Štvanice na zvěř za pomoci psí smečky začala v 1. pol. 19. stol. pořádat na svých pozemcích i česká šlechta. Jeden z prvních soutěžních parforsních honů se odehrál v roce 1836 na pozemcích hraběte Oktaviána Kinského v okolí Chlumce nad Cidlinou.

V roce 1874 se rozhodl Spolek pěstitelů českých koní uspořádat na této dráze velký překážkový dostih. Tvorbou dráhy, dostatečně obtížné a pokud možno nesrovnatelné s již existujícími drahami v Evropě, byli spolkem pověřeni hrabě Kinský, princ Emil Egon z Fürstenbergu, hrabě Maxmilián Ugarte a princ Egon Thurn-Taxis. Právě po něm nese jméno slavná, ale i obávaná a kontroverzní překážka – Taxisův příkop. Čtveřice zkušených jezdců a milovníků koní (princ Emil Egon byl vyhlášeným mastrem při parforsních honech) navrhla a dohlížela na vybudování závodiště s originálním střídáním povrchů dráhy a řadou přírodních překážek různých typů. První závod na nové trati se uskutečnil 5. 11. 1874, jen několik dnů před návštěvou císaře Františka Josefa I. a jeho choti Sissi. O vítězství usilovalo 14 koní. Mimořádně obtížný dostih (dotovaný částkou 8 tisíc zlatých) dokončila jen polovina z nich. Jako první proběhl cílem hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem v sedle. Je zajímavé, že princ Emil Egon se hned od začátku zasazoval o zrušení nebezpečného Taxisova příkopu. Ten ale nakonec v kurzu závodu zůstal a i přes různé úpravy tvoří jeho překonávání jeden z nejpřitažlivějších a zároveň nejkontroverznějších bodů závodu dodnes.

Podle dobových záznamů převzal princ Emil mastrování honů v roce 1872. Spolu s jezdci psovody užíval výhradně výborných koní pocházejících z jeho chovu v Lánech. Také zvěř pro hony byla výhradně z tamního revíru. Pro svou vytrvalost měla tato zvířata výbornou pověst a byla používána až do první světové války.

Tomáš Bednařík

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.