Foto

The Smallpeople a jejich rodiče a přátelé na Berounce.

 

Unikátní turné The Smallpeople se zapsalo zlatým písmem do srdcí všech účastníků

Ucpali Berounku, vyžrali hospody, roztančili kempy

Možná by to opravdu stálo za zápis do nějaké knihy rekordů. Nebo aspoň do novin. To mi říkalo hned několik účastníků. Uspořádat turné školní kapely The Smallpeople, kterou tvoří přes třicet muzikantů, a plout na místa tří koncertů na kánoích i s učiteli, rodiči a dalšími desítkami přátel, to byl opravdu husarský kousek. Akci Berounka Tour neboli Smalls On The Water připravovali její aktéři rok dopředu a vůbec netušili, jak dopadne. Jestli bude v Berounce vody málo, nebo moc, jak vyjde počasí a kolik „vodáků“ vlastně pojede. Nakonec oblékla trička s logem turné stovka lidí, kteří nasedli do více jak čtyřiceti lodí. „Ucpeme Berounku, vyžereme hospody, roztančíme kempy,“ slibovali pořadatelé na plakátech původně s notnou dávkou nadsázky. Nakonec se ukázalo, že nepřeháněli ani v nejmenším.

Zažili už leccos

„Moje dcera hraje ve Smallpeople čtyři roky. Kapelu vedou učitelé ZUŠ Leoš Janoušek a Martina Polanová. Ale asi bych měla říct, že v té kapele spíše žije, než jenom hraje. Už jsme si zvykli, že Smolíci mají vždycky jarní a podzimní soustředění, dříve ve Šlovicích, teď v Jesenici, vždy od pátku do neděle. Kapela tam zkouší hlavně nové písničky. Ale nejen to. Leoš Janoušek pokaždé připravuje na soustředění různé hry, jak noční tak celodenní, vždy je to nějak tematicky laděné. Zažili jsme také turné po jižní Moravě, to bylo vloni. Pak pořádají během roku i spoustu koncertů. Všechno je to vždycky výborně zorganizované a děti, rodiče i posluchači jsou pokaždé nadšení. Ale letošní voda překonala všechny dosavadní akce,“ míní Iveta Vostrá.

Přípravy rok předem

„Ten nápad jet se Smolíky na vodu vznikl na svatbě učitelky ZUŠ Lucky Melčové, nyní Poddané. Přišel s tím Leoš, přestože on sám vodu nejezdí. Čekalo se, že pojede tak do padesáti lidí. Nakonec nás jela skoro stovka. Všechno bylo připravováno s velkým předstihem. Předcházely dvě organizační schůzky s rodiči. Jedna na podzim, druhá na jaře. Leoš objel kempy, domluvil podmínky, objednal jídlo, sestavil play listy. A dal dohromady tým lidí, kteří mu pomáhali. Někdo zařizoval lodě, další měli na starosti dopravu materiálu, stavění aparatury a přístřešků, zvuk. Zbyněk Pavlíček vozil všechno dodávkou s károu, takže na lodích jsme nemuseli vézt skoro nic. Lodí bylo celkem 44. Půjčovna nám je poskytla za školní cenu. 240 Kč stála trička, která navrhl Cimroš. Kempovné nám U Mloka i na Višňové dali zdarma. Akorát na Zvíkovci se platilo. Takže se nakonec děcka vešla do tisícikoruny za čtyřdenní vodu. Jenom tři děti sebou neměly rodiče. Někteří dospělí byli na vodě prvně. Byli jsme rozděleni do čtyř flotil. Ty vedli Honza Švácha, Karel Michal, Zrubčák a já. V Každé flotile bylo deset až jedenáct lodí. Zrubíno neustále vymýšlel nějakou legraci. Větší děti s rodiči seděly po koncertech s kytarou ještě dlouho do noci. Pak se ráno vyrazilo znovu na vodu a celý den jsme zase pluli na lodích. Odpoledne dojezd, příprava na vystoupení a zase znova. První den jsme ujeli 9, druhý 13, třetí 8 kilometrů. Kdyby se jelo víc, děti by byly utahané, navíc v tomhle vedru, a nezvládly by koncerty.“

Foto

Po doplutí do kempu se vodáci mění opět v muzikanty a chystají se na koncert.

 

Tři skvělé koncerty

„Největším zážitkem byla všechna tři vystoupení, která byla velkolepá a atmosféra gradovala. Nejlepší byl asi koncert na Višňové, protože tam přišly na kapely davy lidí. Za tři dny jsme na dobrovolném vstupném vybrali po kempech kolem 12 tisíc korun. Z toho se zaplatí další náklady. Vnímám to jako obrovskou reklamu pro ZUŠ Rakovník. A hlavně bych chtěla vyzdvihnout neskutečně zodpovědný, profesionální, a přitom lidský přístup k dětem ze strany Leoše a Martiny. Děti vedou s přirozenou autoritou a ještě je nabíjejí energií. Spousta dětí si splní svůj sen, že stojí na pódiu a zpívají nebo hrají, což by se jim jinak třeba vůbec nepodařilo. Je to úžasná škola života. Díky tomu, co je učí na soustředěních. Odpovědnost, spolupráce, parta, rovnoprávnost. Jsou tu pohromadě děti různých věkových kategorií, mladší se učí od těch větších. Nikdy jsem neslyšela, že by se tam někdo hádal. Je to něco neskutečného, co v Rakovníku vzniklo. Leoš a Martina se skvěle doplňují. Martina má energie jako raketa, Leoš je zase spíše takovej vyklidněnej. Takový vyrovnávač,“ říká Iveta.

Emotivní dojezd

„V neděli jsme z Višňové dopluli do Zbečna. A najednou nám bylo hrozně líto, že to má skončit a že na konci plavby už nebude žádný koncert. Normálně jsem cestou domů brečela a nebyla jsem sama. Večer Leoš hlavní aktéry ještě pozval na Střelák na závěrečné hodnocení, tam nás bylo deset. Bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce, jak to všechno krásně vyšlo, což nikdo snad ani nečekal, a jaká byla odezva. Ze strany dětí, rodičů a prarodičů. I na Leošovi, který je jinak štronzo, bylo vidět, že je dojatý. Děti reagovaly tak, že by chtěly jet příští rok znovu. Leoš je v tomhle hrozně opatrný. Moc dobře ví, že by to příště už nemuselo být takové. A že bude roční odstup lepší. Aspoň bude mít dostatek prostoru na přípravu výročí deseti let kapely. Chápu to. Kapela je jeho dítě. A jsem šťastná a hrdá, že moje dcera může zpívat se Smolíky. A že lidé, kteří kapelu vedou, jsou zároveň i moji kamarádi a mohu patřit mezi ně. Děti jsou s kapelou šťastné a nadšené, ale co jim to dalo do života, to jim dojde až mnohem později.“

Smolíkem navždy

„Se Smolíkama jsme začínal aktivně tak před deseti lety. Ale pořád se tam vracím. Letošní vodu hodnotím minimálně deseti hvězdičkami. To, jak to Leoš udělal, a všechno uhlídal, je úžasné. Dělá to srdcem, kapela pro něj strašně moc znamená a chce to dětem zpříjemnit. Osobně bych sám na vodu nikdy nejel. Ale se Smolíkama jsem neváhal ani minutu. Pro mě je to něco jako druhá rodina, která mi přirostla k srdci. Když jsem tam hrával, vnímal jsem, jak ty nejmladší vždycky zaučuje někdo starší. Když mladí nastoupí, starší se jim snaží pomoct úplně se vším, zařadit je do kolektivu. Je to tou skvělou atmosférou v kapele. Je to forma kamarádství a je to pro děti zábavné. Dodnes se snažím trávit s nimi co nejvíce času. Mám dojem, že jim něco dlužím, jezdím pomáhat na soustředění, na koncerty. Když přišla nabídka jet vodu, neváhal jsem ani vteřinu. Je to tou atmosférou v kapele,“ odhaduje Nick Štíbr.

Slovo „kapitána“

„Nakonec to byla zdařilá akce. Já jsem se celkem těšil. Hodně lidí, kteří jezdí na vodu, mělo strach. Já nejsem vodák, tak jsem vlastně neznal všechna ta možná nebezpečí, a tak jsem se nebál. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám pomáhají. Máme ty naše Smolíky s Martinou moc rádi a jsme na ně náležitě hrdí. Nejen za to, jak hrají, ale hlavně za to, jak se chovají k sobě i k nám. Věříme jim, a proto se s nimi nebojíme pouštět do různých dobrodružných akcí. Zatím nás nezklamali. Po Berounka tour už víme, čím to je. Mají skvělé rodiče. Taky jim děkujeme! Bylo to super!“ uzavírá Leoš Janoušek. Taky si myslím.

Pavel Sklenička

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.