Foto

Zdeněk Šámal při hledání detektorem ve svých oblíbených Kolešovicích.

 

Novináře Zdeňka Šámala se v Kolešovicích drží neuvěřitelné archeologické štěstí

Mile překvapit vás může i vykradená lokalita

Dvorní kolešovický hledač pokladů. I tak byste mohli přezdívat Zdeňku Šámalovi. Jeho tvář znáte z televizního zpravodajství. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor, později byl jejím zahraničním zpravodajem v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem a následně ředitelem zpravodajství. V roce 2009 nastal v jeho životě zajímavý zvrat. „Dělal jsem v tu dobu na Nově a hrozně jsem se bál, že z toho zblbnu. Tak jsem si řekl, že musím zkusit ještě něco jiného a začal studovat archeologii, která mě spolu s historií vždycky bavila. Od té doby trávím s detektorem kovů dost času,“ říká Zdeněk Šámal, dnes jeden z najaktivnějších spolupracovníků archeologů rakovnického muzea. S detektorem už na Rakovnicku prochodil spoustu lokalit, ale nejraději tráví čas na katastru Kolešovic. To je místo, které si ho našlo. Právě díky němu tu byly objeveny nejvýznamnější archeologické nálezy z období Germánů. Všechny jsou dnes uloženy ve sbírce Muzea T. G. M. Rakovník.

Kdy poprvé jste byl v Kolešovicích hledat?

Kdybych měl u sebe své nálezové tabulky, tak bych vám byl schopen říct i přesné datum. Vím, že to byl říjen 2014. Mám v Chrášťanech kamaráda, a tak jsme společně chodili s detektorem kolem Kněževsi. Najednou za námi přišel pan Franěk (Miroslav Franěk z Kněževsi je myslivec a nadšenec do archeologie, sám má z náhodných polních sběrů početnou sbírku, která by se měla stát součástí budoucí expozice v kněževeském zájezdním hostinci, pozn. aut.) a říká nám: „Kluci, tady nic nenajdete, jděte radši do Kolešovic.“ Tak jsme šli. Viděli jsme tu spoustu střepů a našli minci, na které je Marcus Aurelius jako Caesar, což značí, že je to mince ražená za Antonina Pia. A už jsme byli chycení.

Archeologové říkají, že tu máte na nálezy neuvěřitelné štěstí?

Kamarádi, které sem občas vezmu, říkají, že v Kolešovicích něco najde jen Šámal. Mám štěstí, protože tohle místo miluju. Lokalita si mě našla. Je problematická, ale mám rčení, že nikoli vy hledáte nálezy, to nálezy si vybírají vás. V Kolešovicích jsem byl jednačtyřicetkrát a pokaždé jsem něco našel. Onehdy jsem tu byl například s jedním pražským archeologem. On po lokalitě běhal, důležitě vykládal a nadával, že tu nic není. Já se jen tak procházel, ještě trochu s kocovinou a během deseti minut našel Nerův denár a jednu z destičkových spon. Tahle lokalita mě nezradí.

Určitě máte ke každému nálezu nějaký příběh, pamatujete si třeba, kdy jste našel nejkrásnější kolešovický denár?

Bylo to loni 23. prosince, kdy jsem trochu potřeboval vydýchat vnější svět, tak jsem sem zajel. Šel jsem na místo, kde jsem předtím našel lví nožičku a později vojenské kování. Říkám tomu místu luxusní kout. A v něm jsem našel i nejkrásnější denár, na kterém je Crispina, manželka syna Marca Aurelia, kterou nechal popravit. Tři dny poté jsme tu byli s mým synem Maxem a našli jsme minci Gordiana III. To jsou numismaticky celkem běžné mince, ale archeologicky jsou hrozně zajímavé, protože vám přinášejí informaci.

Jak hluboko nálezy bývají?

Moc ne, bavíme se o deseti až dvaceti centimetrech pod povrchem.

To se divím, že už není pole přebrané?

Samozřejmě je. Námi. Už jsme ho probrali (směje se). Pro hledače ale znamenalo tragédii už to, když se tu na přelomu 19. a 20. století budovaly chmelnice. Používala se hluboká orba, která šla 60 centimetrů pod povrch. Dostávali se při ní pod podloží a velké věci se přitom vyoraly. Z Kolešovic existuje popis od tehdejších amatérských archeologů, co všechno se tu při budování chmelnic našlo. Něco šlo do muzea, s něčím se ale normálně obchodovalo. Místa sice tehdy přinesla hodně archeologických nálezů, ale spousta z nich se ztratila a nebyla odborně zdokumentována. I když už se dá říct, že je to tu probrané, budu chodit dál, protože si myslím, že tu nálezy pořád budou a i kdyby to nebyly žádné kovy, pořád tu budete nacházet úžasný keramický materiál a pazourky nebo broušené sekery.

To máte oči i na pazourky? Nepochopím, jak je může někdo odlišit od běžného úlomku kamene, zvlášť když jsou obalené červenicí.

Foto

Zdeněk Šámal seznamuje účastníky archeologické přednášky se svými čerstvými objevy.

 

Když se plazíte po zemi, tak si ho všimnete (směje se). U pazourku je to hodně o praxi, není to zas taková věda. A obalený v hlíně nenajdete, když se dostane na povrch, tak oprší. Co se týče červených půd, tak po těch já nechodím. Na nich Germáni nesídlili, nejsou tam ani střepy. Zjednodušeně řečeno, neměli Germáni železité půdy rádi. Možná na nich něco pěstovali, ale nebydleli tam.

Dal by se tu očekávat ještě nějaký typ nálezu, který se v období Germánů vyskytoval, ale zatím tu není doložený?

Ano, zlatá římská mince. Protože se bavíme o době 2. a 3. století, tak by to byl zlatý aureus. Obecně nám zlaté předměty v Kolešovicích chybí.

Ty už jsou ukradené?

Ne, to ne. Myslím si, že Germáni si zlata příliš vážili a jen tak ho neztráceli. Používali ho na výrobu šperků. Sice nemáme věci z ryzího zlata, ale máme věci pozlacené a oni potřebovali zlato někde brát. Na rozdíl od Keltů, kteří ho na českém území těžili, ho Germáni používali z jiných předmětů. Roztavili je na něco dalšího. Proto si dávali na zlato pozor. V Kolešovicích pracujeme se ztrátovými předměty. Mince nejspíš někomu vypadly z kapsy, spony se lámaly... Věřím, že kdyby se lokalita odkryla na podloží a zkoumaly se objekty, ukázalo by se, že nalezené předměty nejsou přímo z objektů, ale byly poztráceny mimo ně.

Dá se jen podle ztrátových nálezů odhadnout, kdo tu žil?

Germáni většinou žili v rodinách a po rodech. A byla to dlouhá doba 200 let, takže se jejich baráky různě měnily. Jeden spadl nebo shořel, postavili vedle nový. Myslím si, že tu žila nějaká větší a významnější rodina, která hrála v rámci určitého teritoria velkou roli, protože importovaných nálezů je odtud hodně. Germáni měli v podstatě takové dřevěné dvorce, takže to klidně mohl být jeden dvorec a u něj hospodářské budovy. Myslím, že měli na okraji koně. Vojenské kování je z okraje nálezové oblasti, proto mám teorii, že je to přesně místo, kde mohla být ohrada a stáj pro koně. A protože se tu našla i struska, pravděpodobně i zpracovávali železo.

Proč se tu nikdy nedělal archeologický průzkum?

Protože takových lokalit je po území České republiky mraky. Na Rakovnicku je to sice jedna z nejvýznamnějších germánských lokalit, ale když přijedete na jižní Moravu, kde tábořily legie a chtěly tam zakládat provincii, tak se její význam v rámci Česka ztrácí. Možná by se tu výzkum udělal. Kdybych pole koupil. Ale to nesmím říkat mé ženě (směje se).

Může vás kolešovická lokalita ještě pořád překvapit?

Jasně, všechny lokality vás můžou překvapit. I místa, která považujete za naprosto jalová. Třeba takový Dřevíč tady na Rakovnicku. V republice existuje málo tak detektorářsky vykradených lokalit a přitom mám odtamtud naprosto úžasné nálezy. Jsou minimálně tři, o kterých se v české archeologii mluví. Třeba zlomek sasánovského dirhamu, což je mince z 3. čtvrtiny 10. století, nebo krásný stříbrný knoflík s vikingskou ornamentikou. Ale úplně nejzajímavější je olověný amulet. Je to jediný nález z českého území, díky němuž česká archeologie odhalila písemný pramen. Málem jsem ho vyhodil, ale když jsem ho doma umyl, viděl jsem, že je na něm něco napsaného. A protože jsem novinář, tak vím, že kde je něco napsané, je příběh. Užil jsem si s tím úžasné dobrodružství, které mi přineslo víc známostí než Facebook. Otravoval jsem spoustu vědců a nakonec se ukázalo, že je to amulet z první poloviny 12. století. Středoevropská obdoba římské defixe. V Římě totiž měli takovou praxi, že když vás někdo štval, nechal jste napsat kletbu na olovo a pak ji někam mrsknul. A to je nález z lokality, která je vykradená.

Markéta Hartlová

Letošní nej

Hledačské štěstí se Zdeňka Šámala pevně drží i letos. V kolešovické lokalitě si od ledna připsal nálezy čtyř mincí, spony a několika předmětů z doby bronzové: „Mezi mincemi je bronzový folis, tedy mince s Konstantinem. Protože je na ní zobrazen jako Caesar, znamená to, že je z počátku 4. století. Je to nejmladší mince, kterou zatím z katastru Kolešovic máme. Z letoška je i pět malých šipek. Na konci ledna se mi povedlo najít dýku. Podle všeho únětickou, tedy ze starší doby bronzové. Doba bronzová je v Kolešovicích velmi významně zastoupena, ale spíš nálezy z mladší doby bronzové. Starší dobu jsme tu ještě neměli. A samotná únětická kultura na Rakovnicku zas moc zastoupena není, i proto je to dost zajímavý nález.“

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.