Foto

Ondřej Vetchý a Alois Grec (ve filmu otec se synem) při natáčení ve statku v Kroučové.

 

Režisér Jan Svěrák točil nový film Po strništi bos na třech místech Rakovnicka

Kroučová žila s filmaři deset dní

Kdo by nemiloval poetiku filmů z dílny Jana a Zdeňka Svěrákových. K jejich novince, která by měla vstoupit do kin už v létě příštího roku, budou mít obyvatelé z okolí Džbánu ještě blíž. Na konci září jste tu mohli slyšet ze všech stran věty jako: „Tak jsem projížděl Kroučovou a víš koho jsem tam viděl? Svěráka a Vetchýho,“ nebo „Byl jsem na obědě Na Šustně a vedle u stolu seděl Tříska.“ Jména oblíbených českých herců a filmových tvůrců se tu skloňovala neustále. A důvod? Kroučovou si Jan Svěrák zvolil jako jednu z lokací pro natáčení svého nového filmu Po strništi bos. Strávil tu se štábem deset dní. Jeden z kroučovských statků se stal dočasným domovem hlavního hrdiny Edy Součka a jeho rodičů. Kromě Kroučové si ale ve filmu zahraje i luženské nádraží, vlak kněževeského Klubu historie kolejové dopravy nebo hospoda Na Růžku v Pecínově.

Dětství za války

Je vám jméno hlavního hrdiny Edy Součka povědomé? Mělo by. Je to stejný Eda, kterého znáte z nezapomenutelné Obecné školy. A tím pádem stejný Eda, jehož předobrazem je sám Zdeněk Svěrák. Hlavní kostrou příběhu Obecné školy jsou Svěrákovy vzpomínky na dětství a u filmu Po strništi bos tomu není jinak. Scénáři, který podle tvůrců uzrával dlouhých třináct let, předcházela stejnojmenná kniha, již Zdeněk Svěrák vydal v roce 2013. A i když má scénář jistě mnohé odlišnosti, příběh zůstává totožný.

Edovi (tedy Zdeňku Svěrákovi) je v ní osm let. Zuří 2. světová válka a on vyrůstá v Praze, kde jeho otec pracuje jako elektrikář v rozvodných závodech. Pak ale rodina přijde kvůli nacistům o služební byt a musí se uchýlit na vesnici do tatínkova rodného domu, v němž žijí i jeho rodiče a sestra s manželem. Edu tak čeká spousta dobrodružství s novými kamarády a také poodhalení temných míst v rodinné minulosti. Pokud chcete vědět víc, stačí si útlou knihu přečíst. Je skvělá.

Domov v čp. 20

Možná bude trochu zklamáním, že Kroučovou ve filmu nepoznáte. Točily se tu totiž jen interiéry. Statek, v němž Součkovi bydlí, má čp. 20 a najdete ho v rohu návsi přímo u hlavní křižovatky. Že se právě zde odehrává filmový příběh, jste mohli na konci září poznat snadno. Do jeho horních oken mířily velké reflektory a na vysokých ocelových konstrukcích byly napnuty clony pro odrážení a rozptýlení světla. Do toho parkovaly na návsi karavany a auta štábu. Ochranka s vysílačkou pak čekala na silnici na pokyn filmařů, aby vždy, než se rozběhnou kamery, zastavila dopravu a záběry vznikaly za ticha. Zdržení tu ale řidiči nezažívali nijak velké.

„Ze začátku, když sem filmaři začali najíždět, to bylo hodně legrační. Nikdo z místních nechtěl, aby to vypadalo, že je moc zvědavý, tak se tu po návsi chodilo tak, že všichni koukali na druhou stranu. Takže jsme byli spíš my atrakcí pro filmaře, než oni pro nás,“ směje se starostka Hana Hajná. Kroučovští se na filmaře těšili, podle původních plánů tu dokonce měli strávit až tři měsíce a točit i exteriéry. Nakonec ale dali přednost jihočeským Slavonicím.

Náhradní řešení

Kromě čp. 20 se v Kroučové točilo ještě ve dvou statcích, ale jen pár obrazů. Až přijde ve filmu scéna, kdy jde malý Eda za sousedkou, která vyrábí máslo, budete v čp. 5 a až se bude na plátně mandlovat prádlo, budete v čp. 18. Štáb využil i prostory v bývalé hospodě, a to na maskérnu a šatnu.

„Původně se mělo točit ve statku po mých rodičích. Od února jsem tam chodila s panem Svěrákem a produkčními. Vymýšleli, ve kterých místnostech co bude. Na půdě, kde se jim líbily trámy, chtěli udělat kuchyni. Když tam viděli dlouhé lísy na sušení chmele, dělali si legraci, že jsou to postele pro slony. Zamlouvala se jim i ložnice po rodičích, která opravdu byla ze čtyřicátých let,“ popisuje Božena Kováčiková z Kroučové. V tu dobu ovšem měli statek v nabídce realitní kanceláře a než k filmování došlo, koupil ho nový majitel. Ten se se štábem nedohodl a z natáčení sešlo. Naštěstí je ale náves plná opuštěných usedlostí, a tak se filmaři domluvili s majitelem protilehlého čp. 20.

„Je to škoda, byla bych ráda, kdyby film vznikal u nás. Když se začalo natáčet, ještě za mnou byl produkční, jestli bych jim nepomohla s mandlováním. U nás ve statku totiž viděli mandl a chtěli ho při natáčení využít. Když z toho u nás sešlo, sehnali si jiný, jenže ten měl tři válce. My měli dva, takže jsem jim moc neporadila. Ani nevím, jak si s tím nakonec poradili. To uvidím až ve filmu,“ dodává Božena Kováčiková.

Foto

Režisér Jan Svěrák si při čekání mezi záběry povídá s představitelem Edy Součka.

 

Se „synem“ v bunkru

V Obecné škole ztvárnili rodiče Edy Libuše Šafránková a Zdeněk Svěrák. V novém příběhu, který jí dějově předchází, musel režisér pochopitelně sáhnout po jiných hercích a vybral si Terezu Voříškovou a Ondřeje Vetchého. „Hrát mámu pro mě není těžké, jsem z velké rodiny a jsem zvyklá mít okolo sebe pořád nějaké děti. Takže je to pro mě docela přirozená poloha. S Lojzíkem Grecem, který hraje mého syna Edu, to bylo ze začátku trochu těžké. Je to strašně chytré dítě, chová se úplně jako dospělý člověk a drží si velký odstup. Chvíli nám to trvalo, ale našli jsme si k sobě cestu a teď je to velká láska. Máme v karavanu bunkr a tam spolu trávíme většinu času,“ říká Tereza Voříšková během krátké pauzy mezi záběry. A i když má na sobě kostým, po kterém by žádná mladá žena dvakrát nešílela, je jako vždy krásná.

„Úplně upřímně se v tom kostýmu cítím výborně, ale ta podprsenka je strašná, vůbec nepruží. I když to nebude vidět, mám pod šaty i dobové prádlo včetně fakt hnusných punčoch, přes které se dává gumička. Dobové prádlo jsou dost odporné věci. Jinak jsou ale kostýmy udělané nádherně. A líbí se mi tehdejší účesy. Muselo je stát strašné úsilí, aby to drželo. Už mám dvě trvalé, s vlasy mi dělali měsíc psí kusy a stejně nic nepomáhá“ směje se a dodává, že když se viděla v kostýmu poprvé, zjistila, že je velmi podobná své babičce Voříškové.

Bramborová výslužka

A jaký dojem na představitele Edových rodičů Kroučová udělala? „Já jsem si Kroučovou oblíbila. Když jsme točili záběr, kdy jíme večeři, měli jsme tak výborné brambory, že jsme si s Petrou Špalkovou vyprosily, jestli bychom je nemohly dostat. Od místního sedláka jsme pak každá dostala pět kilo brambor. Jsou strašně dobré. A pak tu mají výborná jablka, takže na zemědělství v Kroučové hned tak nezapomeneme,“ směje se Tereza Voříšková. Jedinou nepříjemností, s níž se na place potýká, je zima, protože se ve statku netopí.

Ondřej Vetchý a Hynek Čermák (filmoví švagři) právě dotočili společnou scénu, kdy nad mapou přemítají nad dalším osudem republiky. Zatímco Edův táta žije v naději, že první přijdou Američané, jeho švagr, legionář z Velké války, to vidí jinak. „Von Rus, jak ho znám, tady bude chtít bejt dřív,“ opáčí vizionářsky.

Družný Ondřej Vetchý

Ondřej Vetchý sice nepatří k hercům, kteří by projevovali nadšení při komunikaci s novináři, ale ve vztahu k běžným lidem to rozhodně neplatí. Kroučovští na něj budou vzpomínat jako na nejdružnějšího z celé filmové party. Pokud měl volnou chvíli, rád se s místními zastavil a poklábosil. Zašel i do místní Jednoty. „Přišel se podívat, co tu máme a docela dlouho jsme si tu povídali. O jeho práci, o filmu, o mojí práci. Od všeho kousek. Byla jsem hodně překvapená, když se tu objevil. Poznala jsem ho hned, i když byl v kostýmu. Nikdo jiný z herců tu nebyl. I spousta místních mi tu říkala, jak je přátelský a příjemný člověk. Že když se s nimi venku potkal, zastavil se a pobavil se s nimi,“ říká prodavačka Jaroslava Zlatohlávková.

A jak se tedy Ondřeji Vetchému Kroučová zamlouvá? „V historii to musela být prosperující vesnice, kde žili bohatí a úspěšní lidé. Překvapilo mě, že jsou tu domy patrové, že je to až taková příměstská zástavba. Stavební materiál, kterým je tu všechno orámované, je nádherný. Domy, které jsou v daných intencích opravené, jsou nádherná architektura. Je velká škoda, že jsou na nich občas naplácené bolševické věci a tím jsou zohyzděné,“ říká. Kromě něj Kroučovští na návsi potkávali i Petru Špalkovou (filmovou sestru Ondřeje Vetchého) či Jana Třísku (Edův dědeček).

Opět nádraží v Lužné

Z Kroučové se štáb přesunul do hospody v Pecínově (viz kultura) a v pondělí 3. října na luženské nádraží. Klub historie kolejové dopravy mu zajistil vlaky pro dvě scény. „V té první, která se natáčela před staniční budovou, hledá malý Eda svoji příbuznou, která za nimi přijela na vesnici a on ji má vyzvednout na nádraží. Druhá scéna se točila na trati z Lužné do Krupé a jde o jízdu povstaleckého vlaku,“ říká Jaroslav Křenek, předseda KHKD. Největší filmovou hvězdou klubu je parní lokomotiva přezdívaná Němka, tentokráte si však zahrála téměř stoletá Sedmička.

A když už jsme u luženského nádraží, nabízí se zmínit jednu zajímavost. Není to totiž poprvé, co se objeví v díle podepsaném jménem Svěrák. Fanouškům divadla Járy Cimrmana jistě ihned svitne. Pro ty ostatní: Právě na nádraží Lužná – Lišany poslal ve hře Akt jedno ze svých dětí malíř Žíla.

Markéta Hartlová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.