Foto

Režná fasáda sluší faře nejvíc. Projekt však počítá se zateplením.

 

Problémy s dotací rekonstrukci na čas zmrazily, nyní už budova slouží

Záchrana fary trvala deset let

Třináctka prý nosí smůlu. U děkovské fary je tomu spíš naopak. Ačkoli je její číslo popisné třináct a ještě před deseti lety byste si posteskli, že dlouho nevydrží, patří dnes ve vesnici k nejhezčím stavbám. V době, kdy to měla nejvíc nahnuté, se o ni postarala obec. A i když to nakonec nepříjemně zamávalo s jedním zastupitelstvem a ještě dlouho potrvá, než se obec zbaví dluhu, výsledek stojí za to.

Správně načasováno

Bylo to v době, kdy plzeňská diecéze začala s věcí, která byla dosud u římskokatolické církve nevídaná – prodejem nevyužívaných far. Prostřednictvím webové stránky fary.cz nabízela krásné (leč dosti zanedbané) historické budovy za takřka lidové ceny. Ostatní diecéze se far zbavovaly s menším nadšením, nicméně občas přece jen usoudily, že prodej je lepší než postupné chátrání. A právě díky tomu se usmálo štěstí i na faru v Děkově.

I když nespadala v církevní hierarchii pod Plzeň, nýbrž pod Prahu, podařilo se její prodej vyjednat. Ve správný čas totiž nastoupilo do čela obce zastupitelstvo, které se zajímalo nejen o budoucnost vesnice, ale i její historii. Právě fara měla být ideálním prostředníkem, jenž propojí obojí.

Nová fara? Marnotratnost

Stavba to neměla snadné už od začátku své existence. Když totiž na přelomu 19. a 20. století farář rozhodl, že je její předchůdkyně zralá na demolici (stav byl podle farní kroniky velmi špatný) a je potřeba postavit faru novou, snesla se na něj vlna kritiky. Římskokatolické církvi totiž tehdy její ovečky hromadně utíkaly k evangelíkům, a tak místní proti novostavbě protestovali. Považovali ji za marnotratnost. Nakonec se ale duchovnímu podařilo plán prosadit a v roce 1900 byla fara postavena.

Foto

Na chodbu se vrátila původní dlažba.

 

Za pět dvanáct

Když začala církev jednat s obcí o prodeji, měla už spoustu děr ve střeše, praskliny v obvodovém zdivu naznačovaly problémy se statikou, v jedné z místností byl propadlý strop a na jeho trámech a prknech si pochutnávala dřevomorka. A interiér? V množství odpadu bylo vše od stavební suti přes odpadky, staré matrace až po pneumatiky. Znalec vyčíslil hodnotu stavby na 70 tisíc korun. Spolu s pozemkem o rozloze 1 100 m² ji obec nakonec koupila za 200 tisíc korun. Víc za ni zastupitelé odmítali dát.

Jednání s arcibiskupstvím zpočátku nebylo snadné. Za nemovitost chtělo nejprve půl milionu korun. Slevilo až ve chvíli, kdy se jeho zástupci na vlastní oči přesvědčili o havarijním stavu a dozvěděli se o plánu proměnit faru v objekt, který bude sloužit jako obecní úřad, zázemí pro společenské akce a navíc v podkroví vznikne expozice o historii Děkova. V polovině roku 2008 se obec stala její majitelkou.

Hledání kořenů

Současně se ve vesnici rozběhly dva badatelské projekty – Děkov pátrá po své historii a Od vědomí místa ke kořenům. Jejich smyslem bylo hledání ztracené paměti vesnice dané poválečným odsunem zdejšího německého obyvatelstva. Obec začala spolupracovat se sdružením Antikomplex, které vedlo rozhovory s místními pamětníky a za těmi, kteří v Děkově nebo jeho místních částech Nová Ves a Vlkově před rokem 1945 vyrůstali, dokonce jezdilo i do Německa. Právě příběhy rodáků a informace načerpané z archivních pramenů (většinu bylo potřeba přeložit z němčiny) měly být základem podkrovní expozice.

Děkov byl v tomto směru mezi sudetskými vesnicemi na Rakovnicku průkopníkem. Byl prvním, kdo se začal více zajímat o to, jak se tu před druhou světovou válkou žilo, a hledal prostřednictvím dialogů způsob, jak se s minulostí smířit a vyrovnat.

Půlmilionová radost

Hned v následujícím roce se Děkovu podařilo uspět s žádostí o dotaci. Pro obec s 206 obyvateli to byla obrovská pomoc. Získala příslib na pět milionů korun z evropského fondu. První etapa rekonstrukce, která se rozjela v červenci 2009, se zaměřila na hlavní záchranné práce. Měnil se celý krov, střešní krytina, přezdívaly popraskané štíty, opravovaly komíny, omítky, osazovala nová okna, instalovaly nové inženýrské sítě...

Vlhko a plíseň udělaly své, a tak se na faře líbilo nejen dřevomorce, ale i červotoči a tesaříkovi. Všechno staré napadené dřevo muselo pryč. Těžkým úkolem pro stavební firmu bylo šetrně rozebrat historickou dlažbu RAKO, kterou byla vydlážděna celá chodba. Pod ní musely přijít drenáže, nová betonová vrstva a poté se znovu položila. Práce jako na kostele, řeklo by se.

Foto

Faru vytápí nejen elektrokotel, ale i kachlová kamna ve společenské místnosti. I na ně je napojeno centrální vytápění.

 

Nešťastné kritérium

I když nebyla fara zapsanou kulturní památkou, obec s památkáři dobrovolně spolupracovala. Chtěla zachovat historickou budovu v co nejautentičtější podobě. Proto také dala jako jednu z podmínek úspěchu ve výběrovém řízení zkušenost firmy s obnovou historických objektů.

Vše běželo dobře, jenže v roce 2010 (tehdy možná opravdu zasáhla smolná třináctka) Státní zemědělský intervenční fond rozhodl, že slíbenou pětimilionovou dotaci nevyplatí. Proč? Ono kritérium o zkušenosti s obnovou památek totiž označil za diskriminační. Obec prý touto dobře myšlenou větou porušila zákon o veřejných zakázkách.

Děkovští zažádali o přezkoumání rozhodnutí, poprosili o pomoc i ministra, ale SZIF byl neoblomný. Dotaci nevyplatil. Obec musela vše uhradit sama. Úvěr, který jí v tom pomohl, bude splácet ještě dvacet let. Momentálně zbývá splatit zhruba 2 169 tisíc korun.

Konečně hotovo

V následujícím volebním období 2010 až 2014 se do podkroví zachráněného objektu alespoň instalovala expozice, která je výstupem badatelských projektů. Investice do fary však byly v tu dobu minimální. Až když emoce po neúspěšné dotaci ochladly a obec se vzpamatovala z počátečního úvěrového šoku, nastal správný čas dotáhnout rekonstrukci do konce.

„Pořádně jsme s ní začali až v roce 2016, protože na podzim 2015 byly v Děkově nové volby. Za dva roky jsme profinancovali necelých 1,5 milionu korun. Dokončila se rekonstrukce přízemí, kde byla ještě spousta práce, a pořídilo nové vybavení a dveře. Od firmy RAKO jsme dostali velmi slušnou slevu na dlažbu v cihlové barvě, která je položena ve všech místnostech. Na celé přízemí nás vyšla jen na 50 tisíc korun. Na chodbu se vrátila původní historická dlažba,“ říká starostka Denisa Závorová.

Využijí i sklepy?

U původní myšlenky, že se do fary přestěhuje z hasičské zbrojnice obecní úřad s jeho archivem a velká zasedací místnost bude sloužit pro pořádání společenských akcí, už zůstalo. Sousední menší místnost slouží jako studovna s knihami a veřejně přístupným internetem.

Na zastupitelstvu, které vzejde z nových voleb (v Děkově se budou kvůli nedostatečnému počtu kandidátů konat v náhradním termínu) bude rozhodnutí, jestli ve farním projektu pokračovat dál. Původně se totiž počítalo i s využitím velkých sklepů a zateplenou fasádou.

Markéta Hartlová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.