Foto

Svatopluk Gregor (vlevo) zaznamenává výrazně vyšší zájem o kuřice od chvíle, co šly ceny vajec nahoru.

 

Ceny vajíček vyvolaly chovatelské šílenství: nosnice i v kleci na balkóně?

Co bylo dřív (dražší)? Slepice, nebo vejce?

Nač kupovat drahá vejce z dovozu, když bychom mohli mít vlastní. Podobná úvaha vrtá hlavou stále více lidem. A tak se zvyšuje zájem o chov slepic a nosnice začínají být nedostatkovým artiklem. Situaci na trhu jsme zjišťovali přímo v Rakovníku a v Kněževsi, odkud přinášíme i rady zkušených chovatelů.

Zájem o kuřice se zdvojnásobil

Kvůli drahým vajíčkům lidé opravdu šílí. Projevuje se to i u Svatopluka Gregora, který v Kněževsi prodává kuřice. „Bývalo výjimkou, že si pro slepice chodili lidé, kteří s chovem začínají. Letos je těch začínajících opravdu dost. Začalo to, jakmile šly ceny vajec nahoru. Řada lidí se rozvzpomněla, že kdysi měli jejich rodiče nebo prarodiče na dvoře slepice a svá vajíčka, tak se k tomu rozhodli vrátit. Ale i spousta lidí, co mají slepice léta, se teď rozhodla chovy rozšiřovat. Třeba z pěti slepic na deset. Poptávka po kuřicích se hodně zvedla,“ říká Svatopluk Gregor, který slepice odchovává od jednodenních kuřátek.

Starší vyprodané

Když koncem listopadu naskladňoval odchovy pro jarní období, vycházel z toho, že bude poptávka stejná jako v předchozích letech. „A najednou je zájem jednou takový. Abychom uspokojili všechny zákazníky, museli jsme sáhnout do mladších slepiček. Loni jsme v tuto dobu prodávali starší slepice těsně před snáškou a dnes to jsou slepičky ve 14 nebo 15 týdnech, které jsme plánovali prodávat třeba až v květnu. Že budou snášet o trochu později, lidem nevadí. Jak se říká: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše,“ přibližuje chovatel a prodejce.

Foto

Antonín Hejda z Rakovníka je chovatelem čistokrevných slepic, maransek má doslova plný dvůr.

 

280 vajec ročně

Slepice většinou snášejí ve stáří 19 až 22 týdnů, ovlivňuje to zejména kvalita krmení. Pokud je krmná dávka vyvážená, krmivo plnohodnotné, obohacené minerály a vápníkem, začínají snášet opravdu brzy. Pochopitelně záleží i na plemeni. „Největší zájem je o plemena, která produkují nejvíce vajec. Tedy standardní kříženky, u nichž je produkce kolem 280 vajec za rok. U výstavních slepic pro zájmové chovy je produkce nižší, bývá kolem 180 vajec za rok. Nejznámější nosná plemena jsou Hisex, ISA brown nebo Tetra. Oblíbené je také plemeno Dominant, které uspokojí chovatele, kteří by měli rádi pestrobarevný dvorek. U tohoto plemene je devět barevných rázů, takže si můžete koupit slepice hnědé, černé, kropenaté, bílé, sussexové a další. Jsou to také kříženky, takže mají snášku velice dobrou,“ popisuje Svatopluk Gregor.

Dennodenní starost

Zákazníci u něj nejčastěji nakupují pět až deset slepic. Nikdo, kdo by měl zájem jen o jednu pro chov v kleci, ho nekontaktoval. „Chovat slepici na balkoně v paneláku je extrém. U zdrobnělých slepiček by to šlo, ale jako produkční chov to nemá efekt. Navíc balkon není prostředí, které by slepici poskytlo podmínky, ve kterých by se cítila dobře. Je to hrabavá drůbež, potřebuje si občas vyběhnout na trávník, zahrabat si a vybrat nějakého toho červíka navíc, nebo se občas vypopelit,“ říká.

S chovem slepic může začít kdokoli, kdo má na dvoře či zahradě prostor, který se dá ohradit. Než si ale kuřice pořídí, měl by to důkladně zvážit. „Slepici nezajímá, jestli je tohle okrasný trávník a tam zelinářská zahrada, jestli je sobota a neděle nebo jestli chcete jet na dovolenou. Znamená to dennodenní starost. Myslím, že ti, kteří se jen nechali vyburcovat situací, u chovu stejně nezůstanou. Jakmile zjistí, že se slepicím musí věnovat, zklame je to a raději se vrátí ke kupovaným vajíčkům,“ říká.

Foto

Dvoudenní kuřata vyžadují intenzivní péči.

 

Po roce do polívky

Kurníky na dvoře nejsou jen výsadou vesničanů, slepice chová i spousta lidí z města. Buď přímo u svých domů nebo na chatě, pokud není daleko. „Mezi zájemci o nový chov jsou většinou lidé středního věku, ale byly tu i mladé rodiny. Hádám, že tak do poloviny roku ještě budou lidé bláznit, ale pak se to vrátí do normálu. Když už se někdo přeci jen rozhodne slepice pořídit, měl by vycházet z toho, jakou má rodina spotřebu vajec. Já mám například deset slepic, a protože je slušně krmím, sbírám devět až deset vajec denně. Zásobuji jimi tři rodiny. Tedy nejen nás, ale i děti,“ uvádí pro inspiraci chovatel.

Vajíčko vydrží v chladničce zhruba měsíc. Pokud má chovatel přebytky, může si je naložit na horší časy. „Naše babičky to běžně dělaly. V létě byl vajec nadbytek a v zimě, kdy slepice málo snáší, protože dávají energii do toho, aby se zahřály, nedostatek. Proto se v létě přebytky nakládaly. Udělal se lák a, podobně jako okurky, se vajíčka nakládala do pětilitrových lahví,“ popisuje Svatopluk Gregor. Slepice snáší vajíčka i deset let, ale produktivní snášku mají dva maximálně tři roky. „Nejlepší je to první rok. Druhým rokem produkce klesne o 8-10 procent, třetím o 30 procent a pak křivka strmě klesá a slepice snáší třeba jen jednou za týden nebo za deset dní. Proto spousta lidí drží slepice jen jeden rok. Pak koupí nové a jakmile začnou snášet, tak skončí ty starší postupně v polívce.“ Markéta Hartlová

Slepičky jako domácí mazlíci

Antonín Hejda je chovatelem slepic, králíků a několika kusů exotického ptactva téměř v centru Rakovníka. Má i včely, ty však opylují jeho zahradu v Senci. Kdysi byste na Komenského náměstí natrefili i na holuby a býčka. Dnes už z jeho pozemku tato zvířata zmizela, neboť se jejich chov nezamlouval některým sousedům. „Holub ve městě je nebezpečné zvíře, kvůli jeho trusu občas odejdou hliníkové okapy. Ale na druhou stranu, kde jsou holubi, netvoří se na střechách mech a lišejník,“ usmívá se chovatel.

Bolševik kusy evidoval

Za socialistické éry se prý každoročně musely vyplňovat stavy hospodářského zvířectva. „Dnes už se to nedělá, teď můžete mít doma, co chcete. Zaslechl jsem, že někteří lidé dokonce chtějí chovat slepice na balkonech, ale to snad nemohou myslet vážně,“ pokračuje. Antonín Hejda je chovatelem čistokrevných plemen. „Běžné slepice na snůšku u mě nenajdete, ale i já pociťuji, že se zvyšuje zájem o násadová vejce čistokrevných slepic. Teď budu nasazovat vejce už po třetí. Jsem chovatelský blázen a navíc se mi letos nějak nevedou. Mám samé kohouty. Když jsem začínal s maranskami, přišlo mi z Opavy třicet pět vajec, z nich se mi vylíhlo osm kuřat (jedna slepička a osm kohoutů),“ vzpomíná.

Líheň si Antonín Hejda zhotovil sám. Poprvé ji vyzkoušel na 47 vejcích, z nichž se vylíhlo pouze devět kuřat. Druhý pokus už přinesl stoprocentní úspěšnost: z 55 vajec pětapadesát kuřat. „Záleží na tom, kdy chcete kuřata líhnout. V této době je běžná osmdesátiprocentní úspěšnost, ale pokud chcete mít kuřata dříve a páření neprobíhá kvůli zimě tak, jak by mělo, je čistých vajec víc.“

Foto

Jednou za čtrnáct dní se koná prodej slepic i u Penny marketu. Při naší průzkumné výpravě se mezi zájemci nevyskytl žádný nováček, sešli se zde jen samí dlouhodobí chovatelé.

 

Maransky a české zlaté kropenky

Antonín Hejda chová zdrobnělé maransky, které má jen velmi málo chovatelů v republice. Byl dokonce první, kdo je tu vystavoval. „Teď se mi ze čtyř kuřat vylíhli čtyři kohouti, ale jestli se povedou, tři z nich půjdou na Moravu. Ještě budeme se synem nasazovat české zlaté kropenky, které jsou na ústupu, abychom měli nějaké české plemeno. U maransek mám i velkou formu, vloni jsem si přivezl kohouta z Lipska. I s cestou mě vyšel na tři tisíce. Násadová vejce prodávám za patnáct korun a větší kuřata za tři stovky, ať se to lidem líbí nebo ne. Dnes by každý nejradši levně nakoupil a hned to prodal dráž.“

Ruku v ruce s cenou vajec a slepic stoupla i cena krmných směsí pro drůbež. „To aby náhodou ti, co mají slepice, moc nezbohatli. Pětadvacetikilová směs pro malá kuřata vyjde na 275 korun, pro větší a pro nosnice je balení za 240 Kč. Granule pro králíky přitom zůstaly na 210 korunách. Jsou to směsi z Německa, ale vycházejí laciněji než české. Pokud zaplatíte předem, neúčtují vám ani dopravu.“

Začít chce chuť

Pokud by někdo chtěl začít s chovem slepic, potřebuje k tomu mít především chuť. „Musíte to dělat, protože vás to baví, a nepočítat svou práci. Na chov pěti slepic vám stačí větší klec, ale musíte ji pochopitelně denně čistit. Čím větší prostor slepice mají, tím lépe a nejlepší je, když je zatravněný. Pokud mají opravdu velkou plochu, nestačí ji vyhrabat a tráva stačí dorůst. Jak vysoký musí být plot? To je různé, takové sebritky vám přeletí i třímetrový, ty se musí chovat pod sítí. Lehké slepice jako vlašky a leghorny také snadno přelétnou, ale dají se naučit, aby to nedělaly. Stačí dát přes kuřata síť, jakmile vyletí, bouchnou se a spadnou dolů. Tak se to postupně odnaučí. Slepice není blbé zvíře, pamatuje si. Dnes jsou moderní mohutné slepice brahmánky. Těm stačí plot, který překročíte a nemusíte dělat dvířka. Některé slepice jsou plaché (např. české zlaté kropenky). Maransky sice nemůžete dát na dvůr, protože o ně zakopáváte, ale zase se nechají hladit téměř jako pes nebo kočka. To je střední plemeno, těžké, které nepřelétává. Slepice pochopitelně potřebují mít kurník s hnízdy, aby měly kam snášet. Přesto některé, zvláště když mají velký dvůr, zanáší. Večer si do kurníku vlezou úplně samy a dokonce se naučí vlézt do něho po žebříku. Nejlepší je mít slepici dva snáškové roky, ale já si tu nechávám jednu dožít. Vloni na výstavě v Praze dostala 98 bodů, což se tak často nestává.“

Lenka Pelcová

Předražené, a přesto za 15 minut vyprodané

Jednou za čtrnáct dní – vždy v úterý – přijíždí do několika rakovnických obcí i do města Rakovníka auto společnosti Kavapo s drůbeží. Ve tři čtvrtě na pět má podle letáku být u Penny. Zhruba v půl páté jsem tam také a čekám, kolik se zde sejde zájemců o nosnice či brojlery.

Vem krabici...

Tipuji chovatele – je to poměrně snadné – někteří už mají v ruce přepravky, krabice, pytle. Jiní postávají u svých aut či v nich trpělivě sedí. Mířím ke starší paní s „banánovou“ krabicí. „Já už mám slepičky několik let, takže jen chci letos obnovit chov. To dělám každé dva roky. Ty staré vždy zabijeme a koupíme nové. Beru si jich sedm, to je počet, který mám vyzkoušený, s tímhle koloběhem jsem celkem spokojená. Vždy si kupuji slepice od této firmy, ani nevím, co to je za druh, jsou prostě hnědé. Mívají i bílé a černé, ale ty hnědé jsou nejlepší,“ říká paní Titlbachová z Rakovníka. Do hovoru se vmísí žena z další čekající dvojice: „Ty hnědé jsou tetry.“ Ale vzápětí se zahledí na příjezdovou silnici a prohodí směrem ke svému manželovi: „Hele, už jedou, vem krabici a jdeme.“ Cestou k šedé dodávce se od paní Jílkové z Řevničova dozvídám, že je na tom podobně jako její předřečnice. Slepice k jejich domácnosti prostě patří. Je jí dokonce jedno, jaký druh si koupí. „Záleží na tom, co budou mít,“ směje se. „Hlavně, aby na nás nějaké zbyly. Nemáme je totiž objednané.“

Za 195 korun

U auta se během chvíle shromáždí zhruba patnáct zájemců. Překvapuje mě, že jsou tam i ti, které jsem předem netipovala. Skupinku u posuvných dveří upozorňuje řidič, že bílé už nemá a cena jedné slepice je dnes 195 korun, i když internetové stránky firmy udávají cenu dvanácti až dvacetitýdenních nosnic 100 – 150 Kč. „Jsou na sebe zvyklé, pochází ze stejné haly. Barvy neobjednávám, co bude, to bude,“ odpovídá řidič na dotazy, zatímco ke mně se obrací procházející muž a s odmítavým výrazem ve tváři se ptá: „Co tady, proboha, fotíte?“

První zákazník si spokojeně odnáší poměrně velkou děrovanou bednu s mladými slípkami: „Ne, ne, nefoťte mě, já tu teď vůbec nemám být.“ Paní Titlbachová také odchází, je však zklamána: „Má jenom kropenatý, a ty nechci, když totiž nejsou slepice stejného druhu, klovou se. Musím si je objednat, ale ne u řidiče, dal mi číslo na firmu. To je hrůza.“

Svou bedýnku s pěti slípkami zatím uložil do auta Josef Ostaš z Rakovníka: „Musel jsem si pořídit nové, na podzim mi je vybrala liška, když jsem vzal čubu sebou na chatu. Objednal jsem si je předem, takže nebyl žádný problém.“

Králičí kožky a brojleři

Vracím se zpátky k dodávce a všímám si nápisu na zadních dveřích, který hlásá: Za každých dvacet kusů kůží pytel granulí zdarma. A skutečně v hloučku lidí rozeznávám ty, kteří donesli napnuté králičí kožky. „Žijeme v bývalém mlýně, který jsem zdědil po rodičích, máme vlastní rybník a kromě králíků chováme i pětadvacet slepic. Ale rozhodně ne proto, že teď vzrostla cena vajec. Vzhledem k tomu, že už mě v našem státě nic nepřekvapí, je pro mě aféra kolem vajec jen taková třešnička na dortu,“ říká muž, který nad mou prosbou o jméno jen zavrtí hlavou. S nepořízenou odcházejí i manželé Jílkovi: „Už nemá žádné volné slepice, je ty objednané. Zkusíme to znovu příště nebo ještě počkáme dalších čtrnáct dnů. Uvidíme, možná letos se slepicemi nepochodíme.“ Poslední zákazník – mladá chovatelka – má zájem o brojlery. „To je chcete dát do pytle? Vždyť jsou to dvoudenní kuřata, na ně musíte mít krabici,“ upozorňuje řidič. Za chvíli je krabice připravena, řidič odpočítává pípající žluté chomáčky peří a radí: „Musíte se o ně starat, potřebují žrát dvakrát denně. Vitamíny jim dávejte každý druhý den do vody a kupte jim krmivo BR1.“

Během čtvrt hodiny je celá akce u konce. Poslední zákaznice opouští prostor a řidič se pouští do úklidu prázdných přepravek. „Je to hrůza, lidi šílí po slepicích a tím si sami zvyšují cenu. Na podzim jich bude dostatek a cena půjde dolů. Šílenství propuklo všude, ale dnes už se Moraváci uklidnili, jen Češi jsou stále nenasytní. Dříve jsme prodávali starší nosnice za sto čtyřicet. Dnes prodáváme čtrnáctitýdenní. Slyšel jsem, že dospělé slepice měli v Kolíně (to je pro Čechy největší trh) za 270 korun a v osm hodin ráno už neměli co prodávat. Vejce to začaly a slepice pokračují, ale úplně nejhorší jsou sdělovací prostředky. Zpráva o slepicích byla v úterý a ve čtvrtek začalo to šílenství. Jak se něco napíše v novinách, je to konec. Vždycky poznáme, když něco vyjde, hned se zvýší zájem.“

Lenka Pelcová

Zlatá vejce

Říkal to už saxofonista Vašek Sklenička. Dobře připravená stará slepice je prý lepší než kuře. My chlapi sice víme, jak to myslel, ale já jsem přesvědčen, že to platí i směrem ke slepici z čeledi kur domácí.

Takže ne čerstvá vajíčka, ale vidina dobré slepičí polévky, jak jí dělávala moje babička a která se nosila do kouta šestinedělkám, aby je zas postavila na nohy, mě přivedla k myšlence založit domácí chov slepic. Ještě dávno než před vajíčkovou krizí.

Pokud máte ženu s láskou ke zvířatům a bydlíte na vesnici nebo na okraji města, není to zas takový problém. Ztlučete dohromady nějakou tu boudu, uděláte hřady, kukaně na snášení, písek na hrabání a alespoň minimální výběh s travičkou. Od známého koupíte deputát pšenice a je to. Slepice snášejí zlatá vejce.

Ba ne. Není to tak docela. Proto představa, že kvůli drahým vejcím dnes lidé chovají slepice na balkoně, jistě pobavila lecjakého pravověrného chovatele. Tak jednoduché to opravdu není. Ke slepicím, i když se traduje, že je to nejhloupější zvíře na světě, musíte mít lásku. Musíte je každé ráno pustit z kurníku, večer je zase zavřít, aby vám je místo vás nezakousla kuna, občas jim nachystat něco dobrého, aby nebyly jen na pšenici. Zkrátka, být s nimi musíte každý den.

Protože ale volný čas, který slepičkám denně věnujete, vás nic nestojí, nejsou ani vajíčka od nich drahá. Běda však, kdybyste vaše úsilí chtěli přepočítat na peníze. Pak si raději skočte do supermarketu. I vejce za 6 korun jsou laciná.

Mimochodem. Pokud ještě přemýšlíte o založení chovu slepic, vězte, že stejně dobrá jako polévka je i slepice na paprice. Pěkně s houskovým knedlíkem nebo nafouklým dolkem.

Sláva Vaic

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.