Foto

Skica objektu mlýna a pekárny v Jiráskově ulici čp. 1266, který pochází z roku 1931, třetí stavba sklad a mlýnice z roku 1937. V budově je zachována část transmisního pohonu (jeden motor pohání více strojů pomocí řemenů, pozn. red). V budově A je 1000 m2 výstavní plochy, v budově B 150 m2 a v budově C 180 m2. Objekty mají opravenou střechu a okapové svody. Podle posouzení statika jsou veškeré dřevěné konstrukce v dobrém stavu.

 

Město nepodpořilo projekt, na který přišlo 40 milionů z EU. Dotace byla vrácena!

Kdo zachrání Světové muzeum mýdel?

Tenhle příběh je k pláči. Anebo k vzteku. Při loňské vernisáži výstavy 20 let společnosti Procter & Gamble v Rakoně zazněla z úst starosty Zdeňka Nejdla v přítomnosti ředitele Jana Robbena zmínka o tom, jak v Rakovníku mohlo vzniknout muzeum mýdla. Část expozice byla totiž vystavena v muzeu T. G. M. právě na výstavě k výročí Rakony. Zapůjčil ji Ivo Šarlingr. Když jsem se ho následně zeptal, jak to s jeho projektem dopadlo, řekl, že je to na delší povídání. A bylo. Ještě teď lapám po dechu...

Ivo Šarlingr z Pavlíkova koupil v Rakovníku naprosto unikátní objekt bývalého mlýna a pekárny. A protože se stavba nachází naproti Rakoně, napadlo ho vybudovat Světové muzeum mýdel. Žádné podobné totiž na zeměkouli neexistuje. Ve spolupráci s odborníky připravil projekt, se kterým uspěl v konkurenci třiceti žadatelů. Získal 40 milionů korun z evropských fondů. Další miliony vložil do přípravy a projektové dokumentace. Na stavbu měl stavební povolení a od banky desetimilionový úvěr. Chyběly už jen tři miliony korun, o které požádal město Rakovník. Bylo totiž členem obecně prospěšné společnosti, která byla k realizaci projektu založena. „Jdu za Nejdlem. Žádám o pomoc. Odmítá. Poslední kapka. Je to v prdeli,“ poznamenává si doslova Ivo Šarling ve svém diáři. Píše se rok 2008 a město Rakovník přichází o naprosto unikátní projekt, za kterým mohly do Rakovníka přijíždět tisíce turistů z celého světa.

Foto

Ivo Šarlingr na vernisáži výstavy Dvacet let společnosti P&G v Rakoně.

 

Unikátní projekt

První myšlenka na založení muzea se váže k roku 2004. „Šel jsem za starostou Zdeňkem Nejdlem a řekl jsem mu, že jsem v Rakovníku získal objekt a že bych tam chtěl udělat muzeum motocyklů, hornictví a zemědělství na Rakovnicku. On mi řekl, že to není dobrý nápad, protože zemědělské muzeum má být v Chrášťanech. Proti hornictví že nic nemá, ale že město do toho nepůjde, že to není to pravý ořechový,“ vybavuje si Ivo Šarlingr.

Později oslovil svého přítele profesora Josefa Kotta, Drsc. a požádal o pomoc. „Několikrát jsme se sešli a vymýšleli, jak objekt využít. Pořád nás to táhlo k regionálním věcem. A pak jednou povídá, co udělat něco kolem Rakony. Je to naproti. A napadlo nás mýdlo. Pan profesor zjistil, že nic takového ve světě neexistuje. Takže bychom mohli docílit, že bychom měli v Rakovníku světový unikát. A tak vznikl projekt na První světové muzeum mýdla,“ říká Ivo Šarlingr. Dodnes má na muzeum ochrannou známku a dokonce i internetovou doménu.

Projekt se začal velmi rychle rozvíjet. Spojili se s dalším odborníkem, s panem PhDr. Ladislavem Kesnerem, který pomáhá zakládat muzea po celém světě. „Když přijel na místo, byli jsme zvědaví, jestli má náš nápad v těch prostorách nějakou cenu. On to celé prošel, my mu vykládali, co bychom si kde představovali. A on řekl, že objekt je jako stvořený pro muzeum. Souhlasil s koncepcí a byl tak nadšený, že nám přislíbil veškeré konzultace zdarma. A také nám doporučil celou řadu dalších lidí. Jezdili jsme po světě, abychom viděli, jak muzea fungují. Aby to naše bylo nadčasové a světové. Zjistili jsme, shodou okolností, že významným odborníkem na tukový průmysl je pan Šmidrkal z Rakovníka, který učí na vysoké škole. V zahraničí nás v jednom muzeu inspirovala maketa starého cukrovaru. Takže jsme vyrazili za dalším odborníkem do Brna, který nám přislíbil, že vytvoří pohyblivou a funkční maketu původní Ottovy továrny. Máme totiž, zásluhou pana Zdeňka Aichingera, který v Rakovníku vedl muzejní spolek a v Rakoně dokonce bydlel, spoustu historických fotografií a dalších materiálů. Byli jsme také za paní Bartošovou, která nám slíbila, že nám zapůjčí i ochrannou známku firmy Otta. Prostě, kamkoliv jsme se obrátili, všichni chtěli, aby to v Rakovníku vzniklo!“

Foto

Exponáty připravené pro světové muzeum mýdla. Nechybí Hellada či Pereto.

 

Od pravěku po Rakonu

Expozice měla být členěna na dávnověk, pravěk, středověk, novověk až po současnost. „Od klasické ruční výroby mýdla až po linku, na které by si návštěvníci mohli ručně vyrobit mýdlo s vlastním podpisem jako suvenýr. Mělo vzniknout i předváděcí centrum, dermatologické poradenské centrum, kde by se konaly semináře. Samozřejmě občerstvení, dětský koutek, prodejní místa pro výrobky Rakony a dalších partnerů. Objekt má výtah, bezbariérový přístup a velké parkovací plochy, kam se vejde i několik autobusů. Podle Honzy Šváchy by se tam daly pořádat dokonce i koncerty. Objekt mohl mít pro Rakovník všestranné využití. Směrem do Ottovy ulici měla být terasa s posezením. V nejvyšším patře pak výhled na Rakovník s dalekohledy, kterými by v případě dobré viditelnosti bylo vidět až do Krušných hor,“ popisuje nad projektovou dokumentací Ivo Šarlingr.

Foto

Ani výrobky, kteří mnozí z nás pamatují.

 

Přes sto tisíc turistů

Světové muzeum mýdel mělo mít celoroční provoz. „Uzavřeli jsme partnerské dohody s městem Rakovník, s pivovarem Krušovice, hradem Křivoklát a sklárnami v Nižboře, že si budeme navzájem vyměňovat turisty. Chtěli jsme zakoupit historické autobusy, které by vozily turisty mezi objekty. Další dohodu jsme měli i s agenturou CzechTurism. Jim se líbilo, že hlavně v zimě, kdy nemají turistům co nabízet, přibude na trase Praha – Krušovice – Karlovy Vary další zajímavost. Roční návštěvnost našeho muzea byla odhadovaná na 135 tisíc turistů. Otta má totiž ve světě pořád obrovské jméno. Měli jsme i spoustu ohlasů ze zahraničí,“ popisuje Šarlingr.

Žádost o dotaci

„Od začátku nám bylo jasné, že budeme potřebovat spoustu peněz. Chtěli jsme požádat Regionální operační program o dotaci. Absolvovali jsme školení a začali dávat dohromady žádost o 45 milionů korun. Kdo to nikdy nedělal, neuvěří. Zpracovali jsme zhruba šest krabic podkladů. Dva roky jsme na tom dělali ve třech lidech. Stálo nás to spoustu peněz a času. Podmínky byly velmi tvrdé. Pokud by byla dotace poskytnuta, muselo by být muzeum do roka postavené, profinancované a samofinancovatelné. Museli jsme garantovat, kolik pracovních míst vznikne. Bylo by jich celkem patnáct. Z původních 30 projektů jsme se dostali mezi dvanáct a nakonec mezi tři nejlépe hodnocené projekty. 30. července 2008 jsme dostali dopis, kde nám oznámili, že náš projekt byl na základě bodového hodnocení schválen k poskytnutí dotace z regionálního operačního programu regionu soudržnosti NUTS 2 Střední Čechy. Prioritní osa: Cestovní ruch,“ cituje z dopisu Jiřího Kořínka z regionální rady.

Chyběly tři miliony

„Peníze jsme měli slíbené, ale měnily se podmínky spoluúčasti. Doporučili nám, abychom založili obecně prospěšnou společnost. Splnili jsme to a členem se stal i místostarosta města Rakovníka Jan Švácha. Už jsme měli příslib od Evropské unie, ale nějaký úředník přišel s tím, že než peníze dostaneme, musíme mít na účtu 12 milionů korun. To sice ve smlouvě s EU nebylo, ale oni že to vyžadují. Tak jsme si vypůjčili od banky, kde jsme celkem bez problémů získali úvěr. Když jsme splnili i tuto podmínku, přišli s tím, že ještě musíme mít na účtu dalších 3,5 milionu jako jistinu. Kvůli vlastnímu financování. Abychom mohli stavět ze svého a oni nám to postupně propláceli. To už jsme nevěděli kudy kam. Tak jsem šel za starostou města Zdeňkem Nejdlem. Poslal jsem mu i dopis, že máme dostat 40 milionů korun a že bychom potřebovali od města pomoc. On mi řekl, že peníze nemají, abych s tím nepočítal. Překvapilo mě to, ale život je pes. Pak jsme ještě podnikli celou řadu dalších pokusů, oslovili ještě několik dalších lidí, ale bohužel, v té době tehdy nastupující evropské krize jsme jiného společníka nedokázali najít. Já pak napsal dopis, že jsme bohužel 3 miliony nesehnali a že náš projekt tudíž nemůžeme realizovat. Takže jsme ty peníze, které jsme po dvou letech získali, zase vrátili,“ chytá se za hlavu ještě dnes Ivo Šarlingr.

Zachrání někdo projekt?

Ptáme se, proč ani místostarosta Jan Švácha, coby člen OPS, nedokázal věc prosadit do jednání rady nebo zastupitelstva. „Já nevím, proč to tak dopadlo. Švácha o všem věděl, OPS se pravidelně scházela, o všem jsem ho informoval. Ale nijak nás nepodpořil. Myslel jsem, že o tom jednají, podporu nám přislíbila i městská rada. Dokonce to vyšlo i v tisku.“

Dal by se projekt ještě zachránit? „Já už bych do toho nešel. Peníze, které jsem měl, jsem do toho investoval a jsou pryč. Jsem nakloněn spíše tomu projekt předat někomu, kdo by areál koupil za účelem vybudování muzea. Ten projekt je pořád reálný. Pořád je na to čas,“ nevzdává se Ivo Šarlingr.

Pavel Sklenička

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.