Foto

Cimbálová muzika Vladimíra Novotného hraje na mezinárodním festivalu v Samarkandu.

 

Cimbálová muzika Vladimíra Novotného reprezentovala Českou republiku na mezinárodním hudebním festivalu v Samarkandu

Český a moravský folklór „dobyl“ Orient

Kdybychom měli říct, který z kulturních „vyslanců“ našeho okresu byl v roce 2011 nejdále, byla to bezesporu Cimbálová muzika Vladimíra Novotného souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí. Ta se na přelomu srpna a září vydala do Uzbekistánu a Tádžikistánu. Dostala totiž pozvání na VIII. ročník mezinárodního hudebního festivalu Melodie Orientu (Sharq Taronalari) v Samarkandu, který byl součástí oslav 20. výročí samostatnosti Uzbekistánu. Česká republika byla na festivalu zastoupena vůbec poprvé.

Dobrodružství s cimbálem

„Přiznám se, že jsem jel trošku s obavami. Zejména, když jsem se dozvěděl, že budeme první folklórní soubor z České republiky, který tam kdy zavítal. Tamní muzika je úplně o něčem jiném, tak jsme nevěděli, jak nás domácí publikum přijme,“ svěřil se s prvotními obavami jeden ze zakladatelů Cimbálové muziky Bohumil Chochola.

Zájezdu předcházela dlouhá organizační příprava. Významnou roli v ní sehrálo Folklorní sdružení ČR a české velvyslanectví v Taškentu. „Pro naši ambasádu je velká čest, že můžeme přivézt do Uzbekistánu kulturní soubor z České republiky. Navíc tak skvělý, jako je Cimbálová muzika Čtyřlístku. Uzbeci, podobně jako my o nich, neví o České republice skoro nic, a to, co vědí, je spojeno s Karlovými Vary a s lázeňstvím,“ nechal se slyšet Roman Masařík, zástupce českého velvyslance v Taškentu.

Všichni členové souboru se shodují, že největším dobrodružstvím byla letecká přeprava 160 kg vážícího cimbálu. „Cimbálovka bez cimbálu nemůže jet. Nechtěli jsme, aby cimbál cestoval v cargu, protože jsme se báli, že by se mohl poškodit. A tak cestoval s námi. Předcházelo tomu vyjednávání s Českými aeroliniemi včetně obou pilotů letadla. Nastoupili jsme, až když jsme viděli, že ,nastoupil‘ i cimbál. Než se vše podařilo, zpozdil se odlet o 15 minut,“ popisuje anabázi s cimbálem Bohumil Chochola a dodává: „Moc bychom chtěli Českým aeroliniím poděkovat!“

Foto

Ihned po příjezdu do Taškentu byli novostrašečtí muzikanti přivítáni půvabnými hosteskami podle místní tradice.

 

Basa od Poláků

Druhým problémem, s nímž se musela Cimbálová muzika vyrovnat, byl kontrabas. „Pořadatelé festivalu přislíbili, že nám ho půjčí. Basu jsme dostali asi tak pět minut před začátkem zvukové zkoušky. Nebyla naladěná a noha nebyla ve správné výšce pro našeho basistu,“ vzpomíná další člen muziky Vojta Vaněk. „Když to viděli Poláci, kteří také na festival přijeli, přišli za námi a slíbili, že nám seženou jinou. A sehnali. Přivezli ji z polského velvyslanectví,“ doplňuje kolegu Bohumil Chochola.

Program byl velice náročný. Kromě dvou koncertů na festivalu v Samarkandu zorganizovalo české velvyslanectví další samostatná vystoupení v hlavním uzbeckém městě Taškentu, v Buchaře a také v sousedním Tádžikistánu, ve městě Chudžant. Za dvanáct dní tak Cimbálová muzika Vladimíra Novotného absolvovala deset vystoupení plus ještě několik neoficiálních. „V Buchaře jsme chtěli zahrát naši lidovku na ulici, ale tamní policie nám to zakázala. Tak jsme hráli na nádvoří hotelu, kde jsme byli ubytovaní, a jeho majitel to velice přivítal,“ vysvětlil jeden z neoficiálních koncertů Chochola.

Policejní stát

Do Uzbekistánu odletělo šest členů Cimbálové muziky Vladimíra Novotného. Jaroslava Poláková (primáška, housle), Bohumil Chochola (druhé housle), Milena Novotná a Vojta Vaněk (kontry), David Bušek (cimbál) a František Bušek (kontrabas). Všichni zpívají, a to i sólově. I když organizace zájezdu a zabezpečení muzikantů bylo na vysoké úrovni, přece jen je překvapila atmosféra policejního státu, kde železnou rukou vládne prezident Islom Karimov.

„Nikdy jsme nebyl v policejnímu státu. Docela jsem se zděsil, jak to tady funguje. Je to pro mě velká zkušenost, když vidím, že nemůžu dělat to, co chci. Všechno na mě tady působí, jako jedno velké pozlátko. Sice je tu nádherná hlavní ulice, ale pak jsou tu staré domy, před které postaví čtyřmetrovou zeď, abychom neviděli, co se za ní děje. Mám z toho hodně smíšené pocity,“ svěřil se ostravskému televiznímu štábu, který o cestě Cimbálové muziky natáčel dokument, David Bušek.

„Všechno hezké, atmosféra perfektní, setkání s ostatními muzikanty a zpěváky fajn. Ale všechno tohle sráží dolů atmosféra policejního státu,“ souhlasí Vojta Vaněk.

„Přiznám se, že dost často nadávám na současnou situaci v České republice, ale když vidím, jak to chodí v Uzbekistánu, tak si říkám: Zaplať pánbůh, že tohle už máme za sebou,“ doplňuje kolegy Bohumil Chochola.

Foto

Bohouš Chochola a Franta Bušek s typickou pokrývkou hlavy uzbeckých a tádžických kočovníků.

 

Zabraly rychlé písničky

Mezinárodní hudební festival v Samarkandu se konal pod osobní záštitou prezidenta Karimova. Tomu odpovídala i mimořádně přísná bezpečnostní opatření.

Bohumil Chochola popisuje atmosféru festivalu, na němž účinkovalo 44 zahraničních souborů, takto: „Než jsme se dostali na pódium, museli jsme třikrát projít bezpečnostním rámem, pokaždé ukázat svoje nástroje, dokonce prohlíželi i kontrabas a cimbál. Kontrolovali nás i v zákulisí. Na tohle jsme si už doma odvykli. Když jsme začali hrát a zpívat, byla to už pohoda. Měli jsme určeno přesně dvanáct minut, které jsme museli dodržet. Tak jsme museli pečlivě vybrat repertoár. Hráli jsme spíš moravskou než českou lidovku. U publika zabraly hlavně rychlejší skladby. Lidé naši muziku vzali a sklidili jsme velké ovace.“

„Nacvičeno jsme měli na 150 procent a těch 120 jsme odvedli,“ pochvaluje si primáška Jaroslava Poláková. „Nejdřív jsem si říkala, že to nebylo nic moc, ale když jsem pak slyšela zvukový záznam, tak to byl docela dobrý výkon.“

Jak již bylo řečeno, probíhal festival za mimořádných bezpečnostních opatření. „Byly tak přísné, že se do sálu nedostal ani náš velvyslanec. My jsme měli určeno přesně místo, z obou stran byli tajní. Po celé hale byli rozmístěni roztleskávači, takže, když začal mluvit prezident Karimov, začali tleskat a strhávat k potlesku i další obecenstvo,“ přidal další postřeh Bohumil Chochola.

Nejlépe bylo za Stalina

Velice hezké vzpomínky mají novostrašečtí muzikanti na Tádžikistán. Do této muslimské země (muslimové tvoří 80% obyvatel) jela cimbálovka na pozvání, protože české velvyslanectví v Uzbekistánu „spravuje“ i tento stát. Muzikanti se tam setkali s neuvěřitelně vřelým přijetím. „Lidé jsou tam vstřícní a vděční, nemají k nám vůbec žádnou nevraživost. O Čechách toho vědí hodně, až jsem se styděl, protože o Tádžikistánu a Uzbekistánu nevím skoro nic,“ přiznává Bohumil Chochola. „Mluvil jsem tam s jedním starším mužem a ten znal naše vynikající sportovce – Pláničku, Bicana, Masopusta, Pluskala, Zátopka, Čáslavskou, ale i Nedvěda, Jágra, Lendla a mnohé další. Ptal jsem se, proč tomu tak je, a bylo mi řečeno, že z východního bloku jsme byli nejzápadněji a oni nás už brali jako Západ. To samozřejmě bývalo ještě za časů Sovětského svazu. Další šok mě čekal na veřejných záchodcích. Babka, která tam vybírala poplatek, znala Miloše Formana nebo herce Vladimíra Menšíka. Naše filmy, které se tam za sovětského režimu dostaly, zbožňovali. Velice litují toho, že se vzájemné kontakty přerušily, proto byli rádi, že slyší českou muziku.“

A ještě douška: Zatím co Uzbekistán má docela dobré vztahy s Ruskem, Tádžikistán ne. Je obklopen samými nepřáteli a stále se tam válčí. S Tádžikistánem nechce nikdo obchodovat, takže skoro neexistuje žádný export. Místní říkají: „Nejlépe nám bylo za Stalina.“

Folklór sbližuje národy

Turné Cimbálové muziky Vladimíra Novotného, která mimochodem slaví 55. výročí své existence, vyvrcholilo neformální hudební párty na českém velvyslanectví v Taškentu. Přišli na ni velvyslanci a pracovníci ambasád Slovenska, Polska a Ukrajiny a samozřejmě všichni zaměstnanci českého velvyslanectví.

„Je to nádhera, člověk vůbec nečekal, že tady něco takového uslyší. Když potkáte nějaký místní folklór, je to sice hezké, ale moci slyšet český a moravský, to je o něčem úplném jiném. Je to super,“ řekl v pořadu pro Českou televizi jeden z českých účastníků závěrečné párty.

„Vždycky jsme rádi, když tady můžeme prezentovat českou kulturu. Pro nás osobně to znamená radost, že se něco hezkého podařilo, protože problémů v dnešním světě je víc než dost,“ podotkl Roman Masařík, zástupce velvyslance v Taškentu.

„Český folklór určitě může oslovit každého člověka, otevře mu srdce, protože je to folklór veselý. Našim hosteskám se nejvíc líbila písnička Už ty pilky dořezaly. Zřejmě je oslovil rytmus. Pak jsme se tu setkali s jednou folkloristkou z Moskvy, která na nás už zdálky volala: – Bravo, bravo, hop, hop – doplnila houslistka Milena Novotná. „ Darovali jsme jí naše CD a ona tvrdila, že je to pro ni hotový poklad. Opět se ukázalo, že folklór pomáhá ke sblížení národů a je výrazem úcty jednoho národa k druhému,“ dodal Bohumil Chochola.

Historicky první zájezd Cimbálové muziky Vladimíra Novotného se mimořádně vydařil. Svědčí o tom nejen slova uznání a díků od uzbeckých a tádžických posluchačů, ale také děkovný dopis od velvyslanectví za skvělou reprezentaci státu, který muzika posléze obdržela.

Tomáš Bednařík

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.