Foto

Osmadvacet křížů na rakovnickém hřbitově.

 

V květnu 1945 bylo v gymnáziu zmasakrováno osmnáct německých zajatců

Kam zmizeli mrtví z hromadného hrobu?

Jedním z nejnavštěvovanějších filmů loňského roku v českých kinech se stal snímek režiséra Juraje Herze „Habermannův mlýn“. V česko – německo – rakouské koprodukci zhlédli diváci první celovečerní film, který pojednává o dramatických událostech na území okupované Československé republiky v prvních týdnech po skončení druhé světové války. Mnohaleté tabu bylo ukázáno v plné nahotě a zasáhlo zejména mladou generaci, nezatíženou válečnými traumaty. Poodhalilo roušku jednoho z nejtemnějších období našich dějin, o němž se více než půl století zarytě mlčelo. Jedno bezpráví vystřídalo druhé. Jeho oběťmi byli většinou bezbranní civilisté. Také v Rakovníku došlo k události, na kterou by snad bylo lepší zapomenout…

Masakr ve dvoře gymnázia

Bylo pondělí 7. května 1945. Kolem 10. hodiny dopoledne dostal rakovnický hrobník Miloš Grubner vzkaz, aby přišel i se svými pomocníky do gymnázia. Proč, to posel z radnice neřekl. „Před gymnáziem stála stráž. Zapsala si naše jména a odvedla nás na školní dvůr, kde v krvi leželo 18 mrtvých německých vojáků, popadaných po celé ploše. Odnosili jsme je za popelárnu a přikryli celtami. Dostali jsme rozkaz, že je budeme odvážet až v deset hodin večer,“ vyprávěl o události, která se mu vryla trvale do paměti, po padesáti letech Miloš Grubner. „Moji pomocníci mi pak podávali na auto jednoho po druhém, já je bral za opasek a rovnal. Bylo to samé mládí, kluci tak kolem 20 let. Velitel byl těžší, prošedivělý. U všech jsem hledal kovová čísla, která jsem měl odevzdat na velitelství. Našel jsem je jen u šesti z nich.“

O vraždě německých zajatců ve dvoře gymnázia se v žádné městské kronice nedočtete. Jako kdyby měla zapadnout do prachu zapomnění. Přímých svědků tragické události bylo jako šafránu, a ti, kteří o ní věděli, znali ji většinou jen z doslechu. „Slyšel jsem, že zajatce postřílel nějaký Jugoslávec, snad partyzán,“ vypověděl hrobník Grubner a popsal i to, co slyšel: „Prý si sednul na patník, který tam byl, a začal je samopalem kropit. Vojáci zběsile přebíhali a krev stříkala na zdi. Někdo měl jen půl hlavy, všude bylo plno krve…Masakr se musel stát v pondělí 7. května po ránu. Možná, že ho z oken gymnázia někdo viděl. Když jsme tam kolem desáté přišli, bylo to čerstvé. Jedno mi nejde na rozum. Když už je měli ve dvoře a bez zbraní, tak to zabíjení bylo úplně zbytečné. A zvlášť, když to byli ještě kluci.“

Když do gymnázia přispěchal vojenský velitel města Rakovníka, vraha odzbrojil, zpolíčkoval ho a řekl mu, že už je po válce a zabíjení bylo dost.

Odlišné svědectví poskytl našemu listu před několika lety pan Bohuslav Pochman z Rakovníka. Řekl, že zajaté vojáky nepostřílel na dvoře gymnázia neznámý „jugoslávský“ partyzán, ale vězeň z koncentračního tábora v Mirošově, který pocházel z Lužné. Jeho jméno ale odmítl sdělit s tím, že jeho blízcí příbuzní na Rakovnicku ještě žijí.

Hromadný hrob za zdí

V polovině 90. let 20. století byl exhumován hromadný hrob sestávající ze tří šachet, který se nacházel kousek od zdi rakovnického hřbitova u čtyř vzrostlých topolů. Podle svědectví hrobníka Grubnera vykopali šachtu o rozměrech 5 krát 5 metrů, přes dva metry hlubokou, němečtí zajatci. „Měli bílé pláště a vyholené hlavy,“ zapamatoval si hrobník. Do hrobu bylo pohřbeno 54 Němců a sudetských Němců zemřelých a padlých v posledních měsících druhé světové války. Údajně i oněch osmnáct postřílených vojáků z gymnázia.

Do první šachty jsme uložili dvacet Němců. „K osmnácti obětem ze školního dvora jsme přibrali ještě dva zemřelé v lazaretu obchodní akademie. Auto zajelo až k šachtě. S pohřbíváním jsme skončili ve dvě hodiny v noci. První šachta byla zaplněna ještě za mé přítomnosti, než jsem odešel na vojenské cvičení. Další dvě později. Zemřelé přiváželi pak už jenom z kárného tábora. Nevěděli jsme, koho pohřbíváme, nedostávali jsme žádné papíry,“ popsal tehdejší praxi Miloš Grubner.

Zbylých 34 těl bylo pohřbeno v hromadném hrobě v rozmezí června až srpna 1945. Mrtvé Němce přivážela na hřbitov v rakvi pohřební služba Novotný. Těla byla nejprve uložena v kapli. Zřízenci hřbitova je na kolečku vyváželi nahoru do nového hřbitova a po fošně, která byla položena přes pletivo, jež tu tehdy bývalo, byla přesouvána do zbývajících šachet. Rakev pak byla vrácena zase zpátky do kaple. „Posledního pohřbeného Němce – statkáře Karla Hesse z Hořesedel – můj tehdejší pomocník Kuběna špatně zaházel. Vzápětí přišla bouřka s průtrží mračen a ta vykonala své. Ráno, když šli lidé kolem šachty do práce, mohli vidět vyčnívající hlavu mrtvého. Pak už jsme nikoho do tohoto hromadného hrobu nepohřbívali,“ dodal hrobník Grubner.

S jeho svědectvím však nesouhlasil zmíněný pamětník Bohuslav Pochman. Ten tvrdil, že vojáci, postřílení v gymnáziu, byli naházeni do jámy za Tyršovým koupalištěm. Za hřbitovní zdí byli pochováni pouze sudetští Němci, kteří zemřeli v pracovním táboře.

Osmadvacet křížů

V horní části současného rakovnického hřbitova se nachází 28 hrobů občanů německé národnosti, vyznačených symbolickými kříži. Ty jsou (až na několik výjimek) označeny jmény s daty narození a úmrtí pochovaných. V osovém středu je před hroby umístěná deska s nápisem: Hier ruhen 28 Tote des Krieges 1939 – 1945. Gedenket Ihrer und der Opfer aller Kriege. (Zde odpočívá 28 mrtvých z válečných let 1939 – 1945. Vzpomeňte jich i obětí všech válek).

I když k exhumaci společného hrobu a přemístění nalezených pozůstatků došlo kolem roku 1995, je s podivem, že 15 let po této události nikdo v Rakovníku neví o ní žádné podrobnosti. Podle informace tehdejšího starosty města Miloslava Mánka došlo k exhumaci hromadného hrobu a pietnímu pohřbení tělesných ostatků 28 německých občanů v horní části hřbitova z iniciativy Spolku pro obnovu válečných hrobů z Kasselu (SRN), který vyhledával padlé německé vojáky a snažil se o jejich důstojné pohřbení. Exhumaci a přemístění ostatků provedla pražská společnost Pargent.

Je záhadou, proč bylo pohřbeno pouze 28 ostatků. Stejně jako to, podle čeho byli zemřelí identifikováni, když hrobník Miloš Grubner vypověděl, že byli přiváženi v noci a do šachet pohřbíváni bez jakýchkoliv „papírů“. Jediný známý z hromadného hrobu, statkář Karel Hess z Hořesedel, který byl poslední pohřbenou obětí, na nových náhrobcích chybí...

Kdo tedy na rakovnickém hřbitově leží? Josef Beck (+ 7. 12. 1944), Hans Wunderlich (+ 23. 12. 1944), Heinrich Bleuss (+ 2. 1. 1945), Artur Hoffmann (+ 5. 1. 1945), Hermann Vachenauer (+ 2. 2. 1945), Conrad Toszecky (+ 31. 1. 1945), Friedrich Müller (+ 9. 2. 1945), Albert Bertram (+ 22. 3. 1945), Max Scheffezyer (+ 9. 4. 1945), Georg Santh (+ 30. 4. 1945), Anna Mark (+ 30. 4. 1945), Wilhelm Pleck (+ 19. 4. 1945), Paul Gerber (+ 21. 4. 1945), Hugo Weber (+ 29. 4. 1945), Anton Vogler (+ 29. 4. 1945), Karel Benek (+ 29. 4. 1945), Josef Bauer (+ 2. 5. 1945), Hans Breitschadel (+ 2. 5. 1945), Heinrich Priem (+ 4. 5. 1945), Jaroslav Las (+ 5. 5. 1945), Lothar Rathmann (+ 5. 5. 1945), Ernst Kühne (+ 6. 5. 1945), Walter Basler (+ 7. 5. 1945), Georg Pühler (+ 10. 5. 1945) a čtyři neznámí němečtí vojáci.

Záhada pohřbených

Podíváme-li se pozorně na data úmrtí pochovaných německých občanů, zjistíme, že v revolučních květnových dnech roku 1945 (od 5. května) jich zemřelo pouze pět. Úmrtí čtyř vojáků není známo. Ostatní zemřeli dříve, někteří dokonce v roce 1944. Nabízí se otázka, zda se jedná vůbec o ostatky lidí, kteří se nacházeli v hromadném hrobu. Věkem ani jeden z nich neodpovídá postříleným vojákům z gymnázia. Navíc je „podezřelá“ identifikace zemřelých, u nichž jsou uvedena i data narození.

Je tedy velmi pravděpodobné, že se jedná o mrtvé, kteří byli exhumováni na jiných místech a do Rakovníka převezeni k pohřbení. O mrtvé, jejichž identita (až na výjimky) byla v době jejich smrti známa a kdesi zaznamenána. Kde však jsou pohřbení z hromadného hrobu? Kam zmizeli? Leží povraždění vojáci z gymnázia opravdu v díře kdesi za Tyršovým koupalištěm? Nebo skončily jejich ostatky mezi čtyřmi tisíci ostatky padlých německých vojáků, které byly „uskladněny“ v továrním skladišti v Ústí nad Labem, posléze převezeny do Brd a nakonec uloženy v Hlučíně na Opavsku? Kam se poděli neidentifikovaní civilisté z hromadného hrobu včetně Karla Hesse? To jsou otázky, na které nedokážeme zatím odpovědět. Pokud na radnici, ve městě, na policii, nebo v některé jiné instituci někdo odpovědi zná, nastal čas, aby je široké veřejnosti řekl. Jinak definitivní tečku za temným obdobím našich dějin asi neuděláme.

Tomáš Bednařík

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.