Foto

Jaroslav Mikoláš byl na valné hromadě okresní agrární komory zvolen jejím předsedou.

 

„Nejlepší potraviny jsou přímo z regionu. Bohužel na Rakovnicku už mnoho výrobců nezůstalo,“ říká předseda okresní agrární komory

Živočišná výroba je u nás zdevastovaná

Pěstitelé zeleniny a ovoce na Rakovnicku téměř vymřeli. Pokud chcete čerstvou papriku, kedlubnu nebo jablka, která neputovala do Česka přes půl Evropy, ale vyrostla za humny, musíte si je vypěstovat sami. Nebo mít ve svém okolí zahrádkáře, jenž se rád podělí o své přebytky. V poslední době vzrůstá obliba farmářských trhů, kde je možné koupit regionální potraviny od zeleniny, přes mléčné výrobky až po uzeninu. Něco podobného by ráda podpořila i rakovnická okresní agrární komora. „Pokud by to nebyly přímo farmářské trhy, tak bychom alespoň rádi zajistili regionálním výrobcům propagaci tzv. prodeje ze dvora. Aby lidé věděli, kam si mohou pro zdejší potraviny zajet,“ přibližuje nový předseda okresní agrární komory Jaroslav Mikoláš, který je současně i členem představenstva krajské a republikové dozorčí rady agrární komory.

Jaké jsou největší problémy českého zemědělství a co nejvíce trápí konkrétně náš okres?

Celkově základní problém českého zemědělství je jeho snižující se rozměr. Došlo k obrovskému poklesu stavu prasat, takže je naše země u vepřového masa soběstačná jen zhruba z 50 procent. Další problém je propad stavu drůbežího masa a pokles stavu dojnic. Konkrétně živočišná výroba u nás na okrese Rakovník je vyloženě zdevastovaná. Podniků, které mají živočišnou výrobu, zůstalo jen pár. To je velká škoda nejen pro spotřebitele, ale i z důvodu, že jsme chmelařský okres, a vždy se říkalo, že do chmelu je potřeba dávat organickou hmotu, a nejlepší je hnůj. A to už bohužel v dnešní době nejde.

V čem je hlavní důvod, proč vepříny a kravíny téměř zmizely?

Je to především celkovou politikou státu. Léta tu přetrvává názor, že všechno vyřeší trh. Že jsme jedna Evropská unie, tudíž jsme schopni všechno dovézt a navíc levně. To je základní problém. Dnes už ale i EU přichází na to, že potraviny budou mít strategický význam. Je obecně známý fakt, že počet lidí na světě přibývá a orné půdy rapidně ubývá. Zatím to ještě není kritické, ale pokud by tento trend pokračoval, dojde k tomu, že bude jednou nedostatek potravin. I u nás není neobvyklé, že se na kvalitní orné půdě staví obchodní centra, solární elektrárny, skladové haly apod. Zatím to tu nikoho netížilo, protože se přeci mohou potraviny dovážet.

Přitom ale v poslední době vzrůstá obliba farmářských trhů, kde se prodávají produkty z regionu, tedy nic, co by dozrávalo až cestou ze zahraničí?

Konečně lidé přicházejí na to, že nejlepší potraviny jsou přímo z jejich regionu. Ale když se zaměříte konkrétně na náš okres, tak zjistíte, že výrobci, jejichž produkty byste si mohli koupit, už u nás téměř nejsou. Zůstala rostlinná výroba, ale u speciálních oborů jako je ovocnářství, zelinářství, pěstování cukrovky nebo brambor, došlo k totálnímu omezení. Z našeho trhu byli regionální výrobci vytlačeni levnými dovozy, které jsou různě dotované. Protože naše zemědělce nikdo nedotoval a nebyli to dlouhodobě schopni ekonomicky zvládat, tak s podnikáním přestali.

Čím si vysvětlujete, že lidé slyší spíš na nižší cenu než na kvalitu?

Až v posledních dvou letech se klade důraz na kvalitu českých potravin, jinak od revoluce přetrvával většinový názor, že všechno, co je zahraniční, je lepší. Nikdo nechtěl slyšet o tom, že jsme také schopni dělat kvalitní a dobré věci a v mnohých oborech i daleko lepší než v zahraničí. Až dnes se přichází na to, že regionální potraviny jsou čerstvější a tím pádem zdravější, než potraviny dovezené, které cestují přes polovinu Evropy. Na poptávku sice někteří výrobci zareagovali, ale spíš menší nebo střední farmáři. Veliké podniky jen pouhé farmářské trhy nezachrání. Jim by mohly pomoci jen v tom, že bude díky nim lepší pohled veřejnosti na české potraviny a české zemědělství. A že si budou i v supermarketech lidé vybírat naše potraviny. Byl bych rád, aby potraviny, které jsou původem z Česka, byly na regálech vždy označeny českou vlaječkou. Aby člověk, který přijde do supermarketu, na první pohled viděl, odkud potravina je. Myslím, že plno lidí by se podle toho při nákupu orientovalo.

Myslíte, že označení Klasa na to nestačí?

Značka Klasa určitě zemědělcům pomáhá. I když na valné hromadě agrární komory teď zazněly i hlasy, že už je stejně pozdě, že nám ujel vlak a u nás na okrese zejména. Osobně si ale pořád myslím, že je čas zarazit pokles rozměru českého zemědělství a že kdybychom to udrželi alespoň na současné úrovni, tak zaplať pán­bůh za to.

Mohla by se agrární komora nějak angažovat v tom, aby se farmářské trhy konaly i v Rakovníku? A bylo by na nich vlastně co prodávat, pokud by se mělo jednat jen o výrobce a pěstitele z Rakovnicka?

Určitě by bylo co prodávat. Máme tu výrobce medu, brambor, masa, masných výrobků, někdo dělá husy, krůty, někdo ovce. Je naším záměrem pozvat během května všechny tyto potenciální zájemce, udělat si s nimi schůzku a promluvit si, jak bychom jim mohli pomoci, co by od nás očekávali a zkusili bychom to. Pokud by to nebyly přímo farmářské trhy, tak bychom chtěli udělat regionálním producentům velkou propagaci prodeje ze dvora. Jsou tu různí drobní prodejci, o kterých se neví. Jejich propagace by pomohla jak občanům Rakovnicka, kteří by věděli, kam si pro čerstvé a kvalitnější potraviny zajet, tak výrobcům samotným. Bohužel na okrese nemáme zeleninu nebo ovoce, tedy to, co se dá na farmářských trzích nejlépe prodávat. U masa a masných výrobků je problém, že potřebují chlazení a nedají se prodávat jen tak ve stánku.

Brambory ještě občas někdo na Rakovnicku pěstuje, ale třeba květák, okurky nebo papriky tu asi žádný farmář na prodej nemá?

Nikdo se nemůže divit, že tomu tak je. Když u nás někdo vypěstuje květák, tak ho neprodá, protože v supermarketu se prodává za poloviční cenu. Hlavní problém je v tom, že se u nás 70 až 80 procent potravin prodává přes obchodní řetězce a ty nejsou v českých rukách, proto upřednostňují zahraniční potraviny. Je tedy těžké donutit řetězce, aby braly potraviny od českých výrobců a prodávaly za rozumné ceny. Oni dovážejí zboží za dumpingové ceny, kterým nejsme schopni konkurovat. Ale kdyby zákazníci vyžadovali české potraviny, ptali se po nich, tak na to řetězce budou muset reagovat. A právě viditelné označení českých potravin by nám v tom obrovsky pomohlo. Kromě toho dělá agrární komora kampaň na podporu mléka a mléčných výrobků Bílé plus, dále program Mléko do škol, a teď by měl Středočeský kraj rozjet i projekt Ovoce do škol. Jeho představa je taková, že by do škol a dalších státních institucí, jako jsou nemocnice a domovy důchodců, šly místní potraviny. S regionálními zemědělci a výrobci by byly dlouhodobé smlouvy a oni by měli zajištěn odbyt.

Zmínil jste mléko, dalším fenoménem jsou i mlékomaty nebo pojízdné prodejny mléka, i tuto oblast by chtěla agrární komora podpořit?

Určitě ano a nejlépe právě v rámci podpory prodeje ze dvora. Když se automaty na mléko rozjížděly, byl jsem se na jedny z prvních podívat a hrozně se mi to líbilo. Určitě je to cesta, i když, stejně jako u farmářských trhů, spíše pro menší farmy, protože opravdu velkým podnikům tak malý odběr nepomůže. Pro ně je to jen jedno nebo dvě procenta z tržeb.

Jak by měl stát motivovat podniky, které dělaly živočišnou výrobu, aby se k ní znovu vracely?

Já se bojím jedné věci, že když to jednou někdo přestane dělat, už se k tomu nevrátí. Navíc naše kontrolní orgány jsou mnohem přísnější na dodržování hygienických a veterinárních norem, než na západě. Byl jsem v různých zemích a když jsem viděl, jak to někde vypadá, jaké mají například chlévy, tak takové by u nás být nemohly. U nás cokoli nového chcete rozjet, tak máte před sebou tolik překážek a byrokracie, že to člověka odradí. Nehledě na to, že to výrobu i hrozně prodražuje.

Váš Lupofyt je úspěšná společnost, troufli byste si na živočišnou výrobu?

Ne. Hned od začátku jsme šli cestou rostlinné výroby a úzkou specializací především na olejniny, u kterých víme, že nám vycházejí ekonomicky nejlépe a máme na ně odbyt. Děláme zejména řepku a mák. Na živočišnou výrobu bychom si netroufli, ani na ni nejsme odborně zdatní.

Má ještě české zemědělství naději na přežití?

Já to nevidím až tak černě. Když nám vláda nastaví srovnatelné podmínky, jako mají ostatní zemědělci v Evropské unii, tak se o budoucnost českého zemědělství nebojím.

Markéta Hartlová

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.