Foto

Petr Dvořák – autoportrét.

 

Historicky první tiskový mluvčí ČHMÚ vystudoval novostrašecké gymnázium a bydlí v Roztokách

„Svět se nezhroutí, ani se tu neuškvaříme,“ říká meteorolog Petr Dvořák

„Vzhledem ke špatným rozptylovým podmínkám nadále trvá vysoká koncentrace poletavého prachu v ovzduší, zejména v kraji Ústeckém, Moravskoslezském, částečně Středočeském a v Praze. Perspektiva špatných rozptylových podmínek je odhadem do úterka až středy.“ Tak takovou a podobné zprávy můžou najít na svých mobilních telefonech stovky novinářů a redaktorů tiskových, televizních, rozhlasových a internetových médií, které má v databázi Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v Praze. Denně je rozesílá tiskový mluvčí této instituce RNDr. Petr Dvořák. Jen málokdo ví, že tento muž je absolventem Gymnázia J. A. Komenského v Novém Strašecí a už rok bydlí v Roztokách u Křivoklátu. Slovo dalo slovo a sešli jsme se s Petrem na kus řeči nejen o meteorologii, ale i o jeho velkém koníčku – létání…

Splněný klukovský sen

Petr Dvořák je Kladeňák. Tam se 13. 12. 1966 narodil a už jako desetiletý kluk se začal zajímat o meteorologii. Vysnil si, že se stane meteorologem. Proto se po absolvování základní školy rozhodl jít studovat na novostrašecké gymnázium. „Je přírodovědně zaměřené a navíc je to vynikající škola. Byla tam úžasná přátelská atmosféra a skvělí učitelé. S láskou vzpomínám na všechny, nejvíc na profesory Chocholu a Truxu,“ začíná své vyprávění Petr Dvořák.

Na střední škole svůj zájem o meteorologii prohloubil a rozhodl se ji studovat na vysoké škole. Podal přihlášku na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se tento obor vyučuje asi nejlépe. Bohužel, nebyl přijat. Prý byli velmi silný populační ročník a zájemců bylo mnoho. Petr zažádal o roční odklad vojny a odešel pracovat jako meteorologický pozorovatel na meteorologickou stanici na letišti v Praze-Ruzyni. „Opět se potvrdilo, že všechno zlé je k něčemu dobré. Tahle praxe mně pak při studiu hodně pomohla,“ tvrdí Petr, který byl už za rok na MFF UK přijat. Promoval v roce 1991, odkroutil si povinných devět měsíců vojny a po ní nastoupil na Odbor letecké meteorologie ČHMÚ.

„To je taková specifická část meteorologie. Letečtí meteorologové dělají speciální produkty, např. předpovědi pro letiště, pro letové tratě a podobně,“ říká Petr Dvořák.

Nabídku televize odmítl

Ptám se, proč si vybral jako celoživotního koníčka a zároveň povolání právě meteorologii. Tvrdí, že již odmalička měl velké zájmy – počasí a letectví. A oba spolu souvisejí. Prý bychom se divili, jak obrovské množství lidí má meteorologii jako své hobby.

Většina z nás však zná předpovědi počasí hlavně z televizních a rozhlasových relací. Jedná se o velmi sledovaný pořad a jeho moderátoři jsou u široké veřejnosti velmi populární. Stačí, když si připomeneme jména jako Alena Zárybnická, Taťána Míková, Ján Zákopčaník, Karla Mráčková nebo Michaela Dolinová. „Také jsem dostal od televize nabídku, abych šel moderovat předpovědi počasí. Ale ono to není vůbec snadné. Na ČT většinou předpovídají počasí meteorologové ČHMÚ, i když třeba Alena Zárybnická je pracovnicí České televize. Meteorologii ale studovala, takže je velmi fundovaná. Na komerčních televizích to jsou ale moderátoři bez meteorologické erudice, a ti se museli základní znalosti o počasí naučit. Nejde sednout si před čtecí zařízení a přečíst předpověď, jako třeba večerní zprávy. Navíc mluvit kultivovaně na kameru neumí každý, když si uvědomíte, že vás právě sleduje několik milionů diváků. Já to prostě neumím, navíc jsem trémista, a tak jsem poděkoval a nabídku odmítl,“ přiznává Petr Dvořák.

Historicky první mluvčí

Přesto svému „osudu“ neunikl. Když se ČHMÚ rozhodl, že zřídí funkci tiskového mluvčího, oslovil náměstek pro meteorologii a klimatologii RNDr. Radim Tolasz, Ph.D., právě Petra Dvořáka. Věděl, že má zkušenosti ze spolupráce s médii, protože čas dělal zpravodaje pro Mladou frontu Dnes. Navíc má na svém kontě 15 vydaných knih. „A tak jsem se stal historicky prvním tiskovým mluvčím ČHMÚ. Třeba mi jednou postaví pomník,“ směje se Petr.

„Tahle práce mě baví a dělám ji 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Stíhám ji souběžně se svými povinnostmi meteorologa Odboru letecké meteorologie ČHMÚ. Jsem noční pták, tak v práci sloužím výhradně noční služby a v noci média málokdy volají. Někdy se ozvou například z televizních zpráv brzy ráno. Přes den mám puštěný telefon a dost často se stává, že mne někdo z médií vzbudí. Tak se s ním domluvím, že za 10 minut budu připraven, podívám se na to, co potřebuje, a když zavolá znovu, odpovím na jeho otázky,“ vysvětluje Petr.

Na pranostiky nevěří

Zajímám se, na jak dlouho se dá seriózně předpovědět počasí. „Současná meteo-rologie už není to, co bývala třeba před 15 lety. Dneska se všechno modeluje na počítači. Jsou to nejsložitější matematické modely vůbec. Simulace vývoje počasí se počítá na velmi výkonném počítači. Ten, co máme v ČHMÚ, je nejvýkonnější v republice – superpočítač,“ odpovídá Petr. Matematický model, používaný v ČHMÚ, se jmenuje Aladin a počítač, na kterém se tento model počítá, má označení SX9. Meteorologové mu důvěrně říkají Saxana. Kvalitě odpovídá i cena, bratru nějakých 70 milionů korun. „Ale abych se vrátil k otázce. Seriózní předpovědi nejsou delší než na pět dní. S rostoucím časem přesnost předpovědi klesá, protože atmosféra se chová tzv. chaoticky.“

Na pranostiky Petr Dvořák příliš nevěří. Jsou podle něj pouhou statistikou. „Medardova kápě, 40 dní kape – to je poznatek, který vychází ze skutečného pozorování přírody. Kolem Medarda sem přichází takový ten pseudomonzun a přináší s sebou deště. Pochopitelně málokdy prší 40 dní. Považuji to spíš za jakousi uměleckou licenci. Statistika má ale své limity. My třeba můžeme podle statistiky říct, že v prosinci je na území ČR průměrná teplota + 1°C, ale třeba loňský prosinec byl 5 stupňů pod dlouhodobým normálem,“ vysvětluje meteorolog.

Foto

Zbečno z ptačí perspektivy.

 

Vodní pára nad člověka

Nemohl jsem se doktora Dvořáka nezeptat na neustále omílaný hit současné doby – na globální oteplování. A na to, jak moc ovlivňuje činnost člověka klima na zeměkouli.

„Víme, že v atmosféře jsou tzv. skleníkové plyny, které ovlivňují teplotu na Zemi. Čím víc těchto plynů v ovzduší je, tím větší skleníkový efekt to přináší. Z produktů činnosti člověka ovzduší nejvíc ovlivňuje kysličník uhličitý, který vzniká mj. spalováním uhlí nebo ropy. Člověk vyprodukuje ročně asi 7 miliard tun CO2. To je ale v rámci celé atmosféry tak málo, že se s tím atmosféra sama dokáže docela dobře vyrovnat. Třeba světové oceány vyprodukují přirozenou cestou mnohem víc kysličníku uhličitého než veškerá lidská činnost. Avšak plyn, který má úplně největší skleníkový vliv, je vodní pára. To si uvědomuje jen někdo. Chci tedy varovat před klima-alarmismem typu „nastává globální oteplení a zhroutí se nám svět“ nebo „se za 10 let uškvaříme“. To je pochopitelně nesmysl. Druhým extrémem je klima-skepticismus, který se klima-alarmismu vysmívá. Bohužel se z této problematiky dělá politikum a to je špatně,“ odpovídá Petr Dvořák.

Rosničky jsou pověra

Občas se stane, že počasí meteorology pořádně „vyšplouchne“ a zachová se úplně jinak, než oni předpovídají. „Vzpomínám si na slavný Silvestr roku 1978, kdy se po půlnoci ochladilo o 30 °C. V té době se ale ještě běžně nepoužívalo počítačové modelování. V poslední době se to téměř nestává,“ říká Petr a podotýká, že občas lze těžko předpovědět ,manýry‘ počasí, k nimž dochází na malém území. Třeba bouřka, která je na území 5x5 km a dokáže udělat značné škody. Čím je meteorologický jev menší, tím se prý hůře předpovídá.

Sypu z rukávu další otázku - opravdu se v minulosti dělávaly předpovědi počasí podle rosniček? „Já si myslím, že je to pověra. Někdy někdo viděl, když svítilo sluníčko, že rosnička leze někam nahoru, tak jí přisoudil vlastnost, že umí předvídat počasí. Ale není to pravda. Rosničky nikdy v meteorologii žádnou roli nehrály. Snad jenom tu, že se moderátorkám, které počasí předpovídají, začalo říkat ,rosničky‘ a to jim už asi zůstane navěky. Alespoň tady u nás v Čechách.

Padák mu učaroval

Petr Dvořák je nejen zapálený meteorolog, ale na Křivoklátsku je známý také jako letec na paraglideru, který léta dokumentoval krajinu z ptačí perspektivy. Ironií je, že paragliding je disciplína, kterou Petr dlouho odsuzoval. Od šestnácti let létal na větroni v Aeroklubu Kladno. Když studoval vysokou školu, požádali ho spolužáci, aby s nimi jel do Jablonce, kde někdo prodával padák. Protože sami neměli s létáním žádné zkušenosti a věděli, že Petr měl pilotní průkaz, přemluvili ho, aby padák koupil jakoby pro sebe.

„Měli strach, že by jim ho dotyčný neprodal. Šli jsme na sjezdovku, oblékli mě do padáku, jeho majitel mě poučil co a jak, já jsem si to zkusil a strašně se mi to zalíbilo. Byl to úžasný pocit. Těch deset vteřin, co jsem letěl, úplně změnilo můj názor na létání na tomhle svérázném křídle,“ popisuje Petr, kterak k létání na padáku přišel. Záhy si pořídil vlastní a s tehdejší přítelkyní začali létat na Rané, na Křivoklátsku a dalších místech. „Moje touha létat byla obrovská. Z každého kopečku, který jsme objevili, jsme létali. Je to nádherné a nesmírně romantické,“ říká nadšeně Petr Dvořák a dodává, že létal 17 let.

Snímky z ptačí perspektivy

V několika posledních letech brázdil oblohu na motorovém paraglideru, protože létání na bezmotorovém je v naší krajině poměrně složité. Prý je tu málo vhodných kopců, z nichž se dá létat. S motorem je to mnohem snazší. „Přijedeš někam na louku, rozbalíš padákové křídlo a za pět minut jsi ve vzduchu. Tohle létání mně umožnilo dostat se nad místa, kam bych se bez motoru nikdy nedostal. Z paraglideru je vynikající výhled, pohodlně se na něm sedí, a tak není problém vzít do ruky fotoaparát a fotit krajinu pod sebou,“ popisuje Dvořák.

Díky létání spolupracoval také se Správou CHKO Křivoklátsko. Fotografoval pro ni biotopy zajímavých rostlin z výšky 150-200 metrů. Tehdy ještě nebylo žádné letecké snímkování, tak to pro ochranáře přírody byly velice cenné záběry. Leteckých snímků z Křivoklátska pořídil Petr stovky. Některé z nich publikoval i v knize „Křivoklátsko v letecké fotografii“.

Každý chleba se jednou přejí

Létání nechal Petr Dvořák někdy v roce 2006–2007. Kvůli rodině. „S postupujícím věkem se člověk stává zodpovědnějším. Když je vám pětadvacet, jste do takovýchto aktivit nadšený. Když ale přijde čtyřicítka, najednou zjišťujete, že tohle nelze dělat do důchodu a začnete měnit názory. Tak jsem si řekl, že je potřeba trošku život změnit a věnovat se zase něčemu jinému. Také jsem se začal čím dál víc bát. Kdysi se mi létání na paraglideru zdálo úplně bezpečné, navzdory několika držkopádům. Dnes už si určitá rizika uvědomuji,“ přiznává Petr.

Během doby nalétal na paraglideru asi dva a půl tisíce hodin. „To je dost. Upřímně řečeno, každý chléb se jednou přejí. Mám na létání krásné vzpomínky, ale myslím, že jsem se rozhodl dobře. Možná se časem vrátím k plachtaření na větroních. Dostal jsem nabídku od kamarádů z Toužimi, abych létal v jejich aeroklubu. Takže uvidím, co bude,“ loučí se se mnou muž, který zasvětil život meteorologii a létání.

Tomáš Bednařík

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.