Foto

Barbara Novotny

 

Make-up Artist Barbara Novotny dělá svět krásnější

Spolupráce s Lucií Bílou nabrala nečekané rozměry­­

Cesta do světa celebrit je hodně trnitá, a přece není nepřekonatelná, což je příklad Barbary Novotny, která se dostala až na pomyslný vizážistický Olymp. Začala spolupracovat nejen na přípravě modelek, herců a hereček pro tuzemské televize, ale „promalovala“ se až do týmu nejlepší české zpěvačky Lucie Bílé.

Barbaro, tvoje jméno i příjmení je české, ale zní jinak. Je to umělecká forma?

Kdepak – tohle je moje pravé jméno i příjmení. Narodila jsem se v Belgii a rodiče vybrali jméno tak, aby fungovalo jak v České republice, tak v jiných zemích. Proto Barbara a sestra Catherine, vlastně Bára a Katka. Příjmení má také svůj důvod. V Belgii ho děti získávají po otci, proto dle rodného listu Novotny.

Většina děvčat si v mládí ráda hraje s panenkami, s vlasy, malováním. Měla jsi to také?

Samozřejmě. Dospívání pro mne nebylo snadné a vše nastartovalo. Nebyla jsem výkvět krásy a na základní škole mi to dávali pěkně „sežrat“. Spolužáci ke mně kvůli vzhledu nebyli zrovna přívětiví. Proto jsem se rozhodla, že na střední půjdu jako nový člověk. Začala jsem se líčit, česat, oblékat a zjistila jsem, jaký lze udělat „podvod“ na své okolí. Teď už vím, že sebevědomí není o tom, jak se kdo oblékne nebo učeše, ale jak se člověk cítí. Dnes si v klidu troufnu jít mezi lidi bez make-upu a je mi fajn, ale dřív tomu tak rozhodně nebylo.

Střední škola byla tedy zaměřena tímto směrem?

To byl právě ten paradox. Původně jsem se chtěla vyučit kadeřnicí, ale maminka zavelela, že bych měla raději zvolit Pedagogické lyceum v Berouně. Bylo mi totiž vysvětleno, že na kadeřnici mám moc dobré známky. Já tvrdohlavec si navzdory všem stejně nakonec prosadila svou. Bohužel (nebo bohudík?) ve třeťáku přišly zdravotní problémy a já prakticky celý rok „lítala“ po doktorech, abych se těsně před maturitou rozhodla, že studium ukončím. V devatenácti letech jsem se odstěhovala do malé pražské garsonky a šla na další střední školu, tentokrát už s uměleckým zaměřením, přesněji na obor vlásenkář a maskér. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života a škola se stala hrou. Nemusela jsem chodit na základní předměty, jako je čeština, matematika, jelikož jsem je absolvovala už v předchozích ročnících. Navštěvovala jsem pouze praxi a odborné předměty, jako byly například dějiny umění, které miluji dodnes.

Cítila jsi nový svěží vítr do života?

Foto

Takto okomentovala naši společnou společnou fotografii sama Lucie: „Takhle to dopadne, když mne líčí ségra“.

 

Hodně svěží. Byla jsem šťastná. Učili jsme se různé techniky vlásenkářství i maskéřiny a já nabírala základy této profese. Začala jsem chodit na praxi do televize i do divadel, což byla asi největší škola. Třeba i na dochvilnost. Přijít ve čtyři ráno do maskérny, byť jen o tři minuty později, není absolutně přípustné. Je ti okamžitě vysvětleno, že když se situace bude opakovat, tak už příště chodit nemusíš. Nikoho důvody zpoždění nikdy nezajímaly. Tím začal první kontakt s tvrdou realitou života. Jako student či brigádník si nevyděláš tolik, co maskéři. Nájem za tebe nikdo nezaplatí a život v Praze není rozhodně levný, proto jsem se rozhodla, že si nástavbu ukončenou maturitní zkouškou dodělám dálkově a začnu pracovat na plný úvazek.

Jak bylo těžké dostat se až na vrchol v této branži?

Je to o velkém štěstí a samozřejmě o talentu. Nejprve jsem pracovala v kanceláři a Make-up artistkou byla pouze o víkendu, což mi ale po roce nestačilo a dala jsem se konečně na svou vysněnou dráhu. Začala jsem tím, že jsem si udělala největší kurz Master Beauty v Make-up Institute Prague, který sice úplně nesplnil mé očekávání, ale byl to úžasný trénink. Začátky byly a jsou vždy náročné. Nemáte klientelu a vše se musí vybudovat od jména až po kladné hodnocení jako v každém jiném podnikání či oboru. Brala jsem i nabídky bez honoráře, ale na každé akci byli důležití lidé a nové kontakty. Tato práce je hlavně o nich.

Kdy přišel zlom a ty ses dostala k Lucii Bílé?

Opět v tom sehrálo velkou roli štěstí a moje připravenost. Ráda pomáhám a velmi slyším na charitu. V listopadu 2018, přesně 11. 11., se konala charitativní módní přehlídka na pomoc dětským domovům v Mostě. Pro mě byla osudová v několika směrech. Na Instagramu jsem jako fanynka sledovala Pavla Kortana, který je podle mého názoru jedním z nejlepších českých vizážistů. Tehdy napsal status o tom, že mu na tuto akci vypadla kolegyně. Já neváhala ani minutu a odpověděla mu, že bych měla zájem tuto akci podpořit. Nevím, z kolika nabídek Pavel vybíral, ale oslovil mě. Okamžitě jsme se spřátelili a začali spolupracovat. V té době měl Lucii Bílou na starosti pouze on. V lednu 2019 mi z ničeho nic zavolal, že by potřeboval vyplnit dva Luciiny termíny, na které nemá prostor. V tu chvíli se mi sevřel žaludek, ale řekla jsem si odhodlaně, že do toho jdu.

Jak to probíhalo?

Naštěstí jsme si s Lucií padly hned do oka. Já ji obdivovala už dávno předtím a jsem přesvědčena, že lepší zpěvačka u nás není. Nakonec dopadlo všechno jinak. Pavel má svých zakázek tolik, že já zůstala na plný úvazek u Lucie a jsem za to velmi šťastná i vděčná. Nepotkala jsem nikdy nikoho srdečnějšího a hodnějšího, než je právě ona.

Byla jsi nervózní, když jsi ji poprvé připravovala na vystoupení?

Asi nedokážu vyjádřit, co se mi honilo hlavou. Chtělo se mi vnitřně brečet, křičet a zvracet. Když jsem na Lucii poprvé sáhla, šíleně se mi klepaly pastelky. To jsem jí prozradila až po dvou měsících a obě jsme se tomu zasmály. Dnes už ji mám napozorovanou a vím, co má ráda. Zkouším do toho dávat i trochu sebe, a protože nic nenamítá, dokonce mě k mé velké radosti i chválí, tak věřím, že je spokojená. Bulvár z nás nedávno udělal sestry, a jelikož jsme si asi opravdu něčím podobné, tak na tom zřejmě něco bude.

S jídlem roste chuť. Máš jenom Lucii, nebo bereš i jiné nabídky?

Foto

Největší výběrová přehlídka designu a módy ve střední Evropě „Designblok“.

 

Lucie je číslo jedna! Za začátku jsem samozřejmě spolupracovala i s jinými subjekty, jako jsou Česká Miss, televize Prima, nebo ELLE Czech. Součástí mé práce byla příprava modelek pro Photo shoot a samozřejmě i pro módní přehlídky. Přestože vlastní svatbu zatím neplánuji, tak i budoucí nevěsty patřily mezi moji oblíbenou klientelu. Teď už je situace taková, že můj diář plní pouze Lucie. Abych se přiznala, jsem ráda, že tomu tak je a snad dlouho bude.

Když se zeptám neomaleně – copak je problém někomu namalovat pusu?

Není to vůbec jednoduché. Každé líčení má svá pravidla, večerní make-up je jiný než denní, a svatební nelze srovnávat s filmovým. Například když pracuješ na televizním seriálu, který se točí po nenávazných obrazech, a ty si musíš pamatovat každou scénu, jaký měl kdo make-up a vlasy. V praxi to vypadá tak, že v ději, kde měla herečka cop na pravé straně, to tak musí zůstat. Když se scéna točí opakovaně, musíš kontrolovat kamery a hlídat, aby ho měla totožně na stejném místě. Výhodou je fotografická paměť, kterou naštěstí vlastním, a hodně nám při práci pomáhá i tablet.

Najdeš si čas na odpočinek?

Samozřejmě. Miluju svůj volný čas a pomalá rána. V takovém dni si udělám kafíčko se snídaní do postele. Ráda si zajdu zaběhat, pravidelně chodím na thaibox s Martinem Míčou, do wellnessu, nebo na dobré jídlo. Největším odpočinkem pro mě je, když vidím Lucii na pódiu. Třeba recitály s klavíristou Petrem Maláskem, to je něco nádherného. Někdy se až neubráním dojetí. Hudbu od dětství miluji a tohle je na mé práci ten nejkrásnější benefit.

Chceš mluvit o rivalitě v branži?

Každý si asi dokáže představit, jaké to může být. Česko ovládá závist a stejně tak to bývá i v mé branži. Co pracuji pro Lucii, zjišťuji, že se mi nenápadně ztenčuje okruh přátel. Dokonce jsem párkrát zaslechla, že nemluvím o ničem jiném, než o své práci. Marně se snažím v tomto případě vysvětlit, že nic jiného nezažívám, a tak o ničem jiném ani mluvit nemohu. Co se týče kolegyň a kolegů, už ani s nimi v kontaktu moc nejsem. Osobně si nemyslím, že bych se nějak změnila, protože se cítím stále stejně střelená a vysmátá. Třeba je to tím, že úspěch se někdy neodpouští.

Co tě čeká v dalších dnech, týdnech, měsících?

Dnes už je jisté, že do 31. 12. 2019 mít příliš volných dnů nebudu, protože nás kromě jiného čeká velké zimní turné – Bílé Vánoce Lucie Bílé. To bude teprve každodenní maraton.

Co Hollywood? Neláká tě?

Nikdy neříkej nikdy, říká se. Hollywood nebyl a není cílem, o který bych usilovala. Mám ráda Česko a jsem rodinný typ, takže hrozbu ve formě stesku raději neriskuji. Momentálně budu šťastná, když vše zůstane tak, jak je. Nikdy mi totiž nebylo líp. Spřádání plánů, které se týkají mého podnikání, se v mém věku rozhodně nezříkám. Jednou bych chtěla mít vlastní školu make-upu a vlasového stylingu, svoji značku kosmetiky a možná i něco dalšího, ale to je poměrně daleká budoucnost.

David Svoboda

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.