Foto

Aleš Nosek hraje na varhany v petrovickém kostele Navštívení Panny Marie. Foto -faf-

 

Varhany jsou symfonický orchestr v jednom nástroji. Dá se na ně zahrát všechno.

Aleš Nosek varhanům zcela propadl. Zasvětil jim svůj život

Čemu lidé často říkají varhany, bývají jen klávesy. Varhany jsou vždy nástroj s píšťalami, měchy, s několika klaviaturami a stojí z 90 % v kostelích, zbytek v koncertních síních. V rakovnickém sv. Bartoloměji na ně jako hlavní varhaník hraje Aleš Nosek.

Proč vás oslovily právě varhany?

Seznámil jsme se nimi ve zdejším kostele už jako kluk. Farář Jaroslav Kučera brával nás ministranty do Prahy do Svatovítské katedrály. Velebný zvuk varhan mě natolik uchvátil, že jsem měl záda husí kůží jako struhadlo. Chtěl jsem na ně hrát. Začal jsem ale docela pozdě, až v devatenácti letech. Vyučil jsem se automechanikem a věnoval se v té době tahací harmonice. Na varhany jsem uměl všehovšudy třemi prsty. Ale sám mistr v učení mi říkal, ať raději hraju, než opravuju auta, tak jsem se do toho pustil. Nejdřív jsem musel dobře zvládnout klavír. Na konzervatoři z něho budoucí studenti varhanní hry dělají přijímací zkoušky.

Jak dlouho se studuje na varhaníka?

Strávil jsem šest let na konzervatoři v Českých Budějovicích a poté dalších pět na vysoké škole. Tři roky na Akademii múzických umění v Praze a dva roky magisterského studia na Hochschule für Kirchenmusik v bavorském Regensburgu.

To už asi všechno umíte.

Určitě ne, studovat by se dalo pořád. Získal jsem dobrý vhled do oboru varhanní hry. Průběžně objevuji nové věci. Jak varhany, tak varhanní literatura se v různých zemích odlišují. Jinak se psaly varhanní skladby v Německu, jinak ve Francii a úplně jinak ve Španělsku. Někteří varhaníci jsou specialisté třeba na romantickou hudbu, jiní zas hrají jen barokní. Já nejsem jednoznačně vyhraněný, mám rád všechny skladby, jak se říká „od Bacha po Vlacha“.

Varhany mohou znít i orchestrálně.

Hlavně v 19. století se stavěly nástroje tak, aby imitovaly celý symfonický orchestr a jsou proto nazývané orchestrální. V jejich zvuku najdeme flétnu, trubku, housle, každou hudební sekci-dokonce i bicí. Na varhany se dá zahrát snad úplně všechno.

Záleží asi na tom, jak jsou postavené.

Ano. Varhany v rakovnickém sv. Bartoloměji postavil v roce 1896 proslulý pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr. Bohužel asi neměla rakovnická farnost tehdy dost peněz, zdejší kostel by totiž potřeboval nástroj o třetinu větší. Jedná se o romantický-orchestrální typ nástroje, který zní temněji než třeba barokní varhany v pražském Týnském chrámu. Ty mají krásný slavnostní, lesklý až stříbřitý zvuk. Rakovnické tak byly záměrně koncipované, píšťalové řady zde znějí o nějakou oktávu níž. Výdobytkem 20. století jsou univerzální varhany vhodné jak na barokní, tak romantickou varhanní hudbu, což ale není nikdy ideální. Často to tím pádem nejsou špičkové nástroje.

Kdy se varhany objevily poprvé?

Mají velmi dlouhou historii sahající hluboko před náš letopočet. Jejich pravděpodobnou kolébkou bylo Řecko. Ale i Židé měli obdobný nástroj zvaný magrefa a Číňané zase seng. To byla vodorovná děrovaná trubka s napíchanými rákosovými píšťalami.

A v tom Řecku?

Nástroj vycházel z Panovy flétny, tedy svazku rákosových píšťal.

Výrobce mechanických hraček Ktesíbios sestavil někdy ve 3. století př. n. l. složitější předchůdce varhan a hrála na ně jeho žena Thais. Byla první varhanicí na světě!

Tento antický nástroj měl asi dvě řady píšťal i jakousi klaviaturu. Nevypadala jako ta dnešní, měla šoupátka, která se vytahovala a zastrkovala. Rozsah byl pouze jeden a půl oktávy a hrálo se pomalu. Kromě varhaníka byl nutný ještě někdo na vhánění vzduchu do měchu, tzv. calcant. Tyhle varhany se používaly třeba v římském Koloseu při gladiátorských zápasech nebo při slavnostech v palácích.

Foto

Aleš Nosek rád koncertuje se svou ženou Blankou. On hraje, ona zpívá, prostě nádhera.

 

Dalo by se na ně dnes zahrát?

Leckde se doteď používají novější, gotické přenosné varhánky, tzv. portativ. Varhaník mačká loktem měch podobně jako u dud, jednou rukou nástroj drží a druhou hraje na klaviaturku. Portativ má pouze jednu oktávu a uplatňoval se pro bohoslužebné účely a při procesích.

O něco větší nástroj je positiv. Ten už stojí na zemi, má většinou čtyři píšťalové řady (registry), ale ještě se dá přenášet.

Proč jsou varhany typické pro kostely?

V 9. století přikázal papež stavět je v kostelích, aby byl zpěv věřících doprovázený právě jejich hudbou. Prvními staviteli velkých varhan byli kněží a mniši a stali se také jejich prvními varhaníky. Ve Svatovítské katedrále v Praze je zmínka z roku 1310 o kanovníku Petrovi jako o prvním varhaníkovi. V katedrále ve Westminstru je dokonce první zmínka o varhanách už z 8. století. Měly neuvěřitelných sedmdesát měchů a obsluhoval je stejný počet lidí.

A nejstarší dochované varhany?

Ve Švýcarsku ve městě Sion mají gotické varhany ze 14. století. Jsou postavené na podestě na zdi, tzv. vlaštovčím hnízdě a pořád hrají. Samozřejmě byly během staletí opravované, ale jejich zvukový ráz zůstal stejný. U nás jsou nejstarší hrající varhany ve Smečně u Slaného z roku 1580. Jsou renesančního typu, který se vyvinul z předchozího gotického stylu. Původně měly totiž po stranách zavírací dřevěná křídla tak, jak se stavěly gotické oltáře. Křídla se zavírala v době půstu či adventu. Varhaník mohl hrát, ale hudba byla tišší, jak to liturgické období vyžadovalo. Dveře se ve Smečně nezachovaly, proto dnes působí nástroj subtilně, jako poněkud divně vysoký.

V dávných dobách byly varhany to nejsložitější, co člověk dokázal vyrobit.

Hrálo se vždy podle not?

Dlouho varhaníci jen improvizovali, notové zápisy pro varhany neexistovaly. Teprve od začátku 16. století si poznamenávali určité značky, aby jednu věc dokázali přehrát víckrát stejně. Těm rozuměli jen oni sami, nepsali je do notové osnovy. Dodnes se částečně improvizuje při bohoslužbách, jinak to nejde.

Vy také?

Musím si s tím umět poradit. Občas si vypomohu i vhodnými varhanními skladbami.

V rakovnickém kostele jste jediným varhaníkem?

Střídám se s Hanou Staňkovou, která vede i Chrámový sbor. Občas také hraje sestra vikáře Vojtěcha Nováka. V české katolické církvi je placen pouze tzv. dómský, nebo-li katedrální varhaník. Těch je v celé republice pouze devět, tolik je u nás katedrál-biskupských chrámů. V Bavorsku titulární (hlavní) varhaník uživí z platu celou rodinu, to u nás nejde. Učím tedy zatím v ZUŠ klavír.

Jsou varhany těžší než klavír?

Těžko srovnávat. U klavíristů by měla být vybudovaná brilantní technika, která umožní patřičnou virtuozitu. Varhany zase vyžadují práci všech končetin. Mají často mnoho klaviatur a každá ovládá určitý počet píšťalových řad (registrů) od nejsilnější po nejslabší. Lze hrát různě silně, melodii třeba nohama a rukama se doprovázet. Kombinací je spousta. Ale pozor, vytáhnu špatně registr či sáhnu vedle a okamžitě je tato chyba slyšet v akustice kostela. Žádný nástroj se nemstí tak jako varhany.

Lída Faflíková

Stane se v Rakovníku zázrak?

Aleš Nosek založil v létě Spolek na obnovu a rozšíření varhan v kostele sv. Bartoloměje. Cílem spolku je nashromáždit potřebné finanční prostředky. Nemalé. Od jednoho do několika milionů korun. Prý otázka pěti až deseti let. Peníze na projektovou dokumentaci už jsou pohromadě a teprve projekt ukáže, kudy cesta spolku povede dál. Jisté je, že benefičními koncerty se potřebná částka nenashromáždí. „Staly se i takové zázraky, jako je bohatý mecenáš. Například v Humpolci zaplatil repliku neobarokních varhan majitel pivovaru Stanislav Bernard,“ usmívá se Aleš Nosek.

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.