Foto

Miroslav Pangrác

Miroslav Pangrác odešel

RAKOVNÍK. Další citelná ztráta zasáhla rakovnickou kulturu. V úterý 19. června odešel naposledy ze svého ateliéru akademický sochař a malíř Miroslav Pangrác. Do kumštýřského nebe se odebral v nedožitých osmaosmdesáti letech v klidu ve spánku. Odešel z místa, kde kdysi přišel na svět, z ateliéru, který si kdysi sám vybudoval z maminčiny prádelny.

Když jsme si před třemi lety povídali – tehdy slavil pětaosmdesátku – říkal: „Do osmdesátky to šlo. To jsem se cítil jako mladý kluk, ale najednou mi bylo 81, začalo zlobit srdíčko, přišla mozková mrtvice, špitál, a jak si tě doktoři všimnou, už nepustí. Pokouší se o mě zelený i šedý zákal, mám čtvery brýle. Proto mi také Komárek vyšel pěkně nadživotní.“

Pro Mirka bylo typické, že neustále něco vytvářel. Zpočátku jej zajímalo malířství. Své první olejové barvy získal po Jožo Královi, jednom z posledních žáků Mařáka. Nevěděl tehdy, jak se s nimi zachází, ale prý ho velmi lákala vůně pravého francouzského terpentýnu.

Po krátkém intermezzu v Nonfriedově keramické dílně se s notnou dávkou ště­stí dostal na keramickou školu do Bechyně a bylo rozhodnuto. Byť se malbě věnoval celý život, prioritou se pro něho stalo sochařství. Dokončil AVU v Praze, jeho učiteli byli Karel Pokorný a Jan Lauda. My se dnes můžeme setkávat s mnoha jeho pracemi nejen v Rakovníku. Jeho sochy zdobí například Národní divadlo, Panteon Národního muzea i hrob skladatele Františka Škroupa v Rotterdamu. Miroslav Pangrác dokázal rekonstruovat podobu podle historických fotografií, takto dělal například jeden z posledních portrétů – J. K. Tyla pro zdejší Tylovo divadlo. Proslul však především dětskými portréty. Ne nadarmo proto rád v rozhovorech říkával, že jej jeho děti živily.

Celý život si psal deníky, v nichž zachycoval události, své myšlenky i nápady. Na závěr si dovolím citovat z prvního z nich: „Vzpomínám, co asi dělají naši. Bude pomalu devět, to se u nás chodí spát. Maminka, chudák, jako poslední. Hanička ještě běhá po sednici, táta už asi spí. Chtěl bych být na chvilenku u vás, ale dělí mě moc kilometrů. Jsem ve světě za svým lepším a věřím, že to někam dopracuji. Byl bych šťasten, kdybych měl hlínu a mohl někde modelovat. Věřím a cítím, že bych dělal velké věci. Zatím musím čekat. Loučím se s vámi, drazí doma, líbám vás...“ My se s Miroslavem Pangrácem rozloučíme v úterý 26. června v 10.15.

Lenka Pelcová

Anketa
Co říkáte novému parkovacímu systému na Husově náměstí, který město spustí od 1. 8.?
Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.