„Co jde od srdce, jde k srdci,“ pravil ústy Vladimíra Matějčka Jakub Jan Ryba

Vladimír, Vladimír, Václav a Jakub Jan

RAKOVNÍK. V časech, kdy se zdá, že nikomu nic – natož blaho republiky – není svaté, připomínat v křesťanském kostele dvě století stará hudební díla a myšlenky s vlasteneckým podtextem... To tedy nejsou právě ideální vstupní předpoklady pro masově navštívenou kulturní akci. Stokrát bohužel, ale je to tak. A ještě jedno stonásobné postesknutí, že to v pátek 16. října dopadlo tak, jak se dalo čekat.

Toho večera Muzeum T. G. M. v Rakovníku v chrámu sv. Bartoloměje, k tomuto účelu laskavě zapůjčeném zdejší římskokatolickou farností, realizovalo umělecky velmi přínosný pořad „Zpěv srdce“. Varhaník Vladimír Roubal a herec Vladimír Matějček se v něm ohlédli za hudební a literární tvorbou pohříchu opomíjeného českého klasicistního umělce Jakuba Jana Ryby. A to formou stručnou, leč nikoli zkratkovitou. Naopak, formou sevřenou, s velkou výpovědní hodnotou.

Hodinové slavnostní vystoupení zasvěcené 91. výročí založení samostatného Československa těžilo z Rybova životopisu „Můj hudební životaběh“ (1801). Hudební složka čerpala především z Rybova rukopisného sborníku „Novae et liberae cogitationes“ (1798).

Roubalův výběr ze zmíněného nedokončeného varhanního cyklu ještě obohatil pěvecký sbor Václav z Čisté. Majestátný, takřka „božský“ projev největšího a mechanicky nejsložitějšího hudebního nástroje vhodně vyvážil laickým, upřímným, takřka „sousedským“ přednesem.

Nejprve zapěl svatodušní hymnus „Přijď, ó Duše Svatý“, k němuž český překlad z latiny pořídil sám Ryba. Poté, rovněž z kůru, ovšem již s vlastním klavírním doprovodem, Václav přidal vlasteneckou sborovou píseň „Na Čechy“ z roku 1802 s textem Jana Nejedlého.

Pokud byl Václav vpravdě „lidský“, výrazu Vladimíra Matějčka, někdejšího hosta činohry ND, jenž se v poslední době specializuje na autorské projekty o českých a světových kulturních či duchovních velikánech, vévodil ryzí patos.

Ač toto označení mívá pejorativní podtext, k době vzniku Rybova literárního díla – tedy na pomezí klasicismu a především romantismu – patos patří. Magickou atmosféru navíc řečník umocnil dvěma vysokými svícemi, mezi nimiž hovořil. Planoucím knotům vydatně pomohl i zpola zhasnutý chrám. U deklamací zvučným tenorem se Matějček ovšem nezastavil. Vyslovoval přímo hyperkorektně; např. zdvojené hlásky („nákloNNost“, apod.) či „Dcera“ (rozuměj: s mamutím důrazem na „D“). Doprovázel to „šlechetnými“ pohyby paží a „významnými“ pohledy kamsi vzhůru či do neznáma.

Přesto opravdu stálo za to pečlivě poslouchat tomu, co pan Vladimír říká. Účelně totiž dávkoval informace biografické povahy s Rybovými ušlechtilými úvahami; ať již na téma vznešené a nezastupitelné úlohy rodičů a učitelů, nezbytnosti zcela upřímného přístupu k umění a hudbě zejména, či bezpodmínečné pokory před všeprostupujícím Bohem.

„Co jde od srdce, jde k srdci,“ pravil hercovými ústy autor slavné České mše vánoční. Přesně tak vyzněl i závěr pořadu „Zpěv srdce“. Sbor Václav totiž sešel z kůru, s rozžatými svíčkami důstojně předstoupil před kostelní lavice a za doprovodu varhan zapěl obě sloky písně „Kde domov můj“. Tato emocionálně vypjatá chvíle, jakožto i celý pořad, rozehřála srdce pouhých tří desítek přítomných.

Marek Bradáč

Anketa
Co říkáte novému parkovacímu systému na Husově náměstí, který město spustí od 1. 8.?
Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.