Obálka

Přeji Rakovníku otevřené náměstí

Ačkoliv jsem z Rakovníka musel v roce 2005 odejít, stále se tam trochu cítím ještě doma. A tak, když přijedu, hned sáhnu na stole po Raportu a alespoň z něho zjistím, co se tu děje. Dříve se v něm i celkem často objevovalo moje jméno, ale to už odvál čas. Tento článek mě ale mimořádně praštil do očí. Prodejny Sinkule už tak nějak stabilně patřily na náměstí. Že končí, mě docela překvapilo. Pokud se náměstí stává něčím jiným, než místem pro obchody, kde se zákazníkovi věnují a je i na co se dívat, je něco špatně. Náměstí má žít, ne se vylidňovat.

Pana Sinkuleho znám osobně sice zběžně, párkrát jsem s ním jen mluvil. Ale také jsem začínal jako on, ještě před revolucí, na povolení tehdejších soudruhů. Byla to důležitá i těžká životní zkušenost, ale kdo měl výdrž a něco uměl, tak měl příležitost něco vybudovat. Pan Sinkule je určitě člověk, který takové vlastnosti má, a tak vlastně také cítím určitou nostalgii, že končí. Sice asi bude úspěšný i v novém oboru, ale nějak to beru podle sebe. Začal jsem jako „hudební podnikatel“ a stále jím zůstávám. Kdybych teď přešel na něco jiného, měl bych asi pocit, že mi to prostě nevyšlo.

Mohu ale dnes věc vidět z určitého nadhledu. Pan Sinkule mluví o zhoubném vlivu velkých obchodů, prodeje na internetu, srovnávání cen, či závoře u náměstí. To mě přinutilo k zamyšlení. Před deseti lety jsem přemístil svoje podnikání do Litoměřic, kde sídlím v centru u náměstí. Na náměstí je stále plno lidí, jedna prodejna vedle druhé a vše funguje. Například jen prodejen elektro je v nejbližším okolí pět a všechny prosperují. Obchodní řetězce jsou zde všude okolo také a vliv to na obchodní ruch na náměstí nemá. Internet má samozřejmě také každý. Takže jako jediná proměnná mi vychází to, co dělá vedení města pro oživení centra.

Možná by nebylo marné, kdyby se zastupitelé podívali třeba k nám. Na náměstí se stále něco děje, od kulturních akcí po různé prodeje, pokud má město zájem mít nějaký obchod v centru, poskytne výhodně pronájem. Když jsem do Litoměřic přišel, měl jsem hned články v tisku, rozhovory v rozhlase, aniž jsem o to usiloval. Na náměstí mám postavenu reklamu a nic za ni neplatím. Firma se stále rozrůstá a nakonec jsem si touto změnou podstatně polepšil. Náměstí působí především otevřeně. Můžete přijet, nebo jen projet. Případně zastavit a rychle něco vyřídit bez placení, nebo za mírný poplatek zaparkovat na hodinu. Delší doba je, myslím, dražší. Jsou tu parkovací automaty. Závora – nemyslitelné. To může být u vjezdu do fabriky, nebo u placeného parkoviště někde stranou, ale ne u vjezdu na náměstí. Otevřené náměstí říká návštěvníkovi „zveme tě dál, můžeš se podívat nebo zastavit, ale když tu budeš parkovat, tak za to něco málo chceme. Můžeš se svobodně rozhodnout. Když ale budeš chytračit a nedodržíš pravidla, máme zde rychlou městskou policii a botička tě nemine.“ To sice není pro hříšníka příjemné, ale stále má onu svobodnou vůli se nějak zachovat.

Závora u náměstí – kromě toho, že je velmi neestetická – říká: „aha, tak ty bys rád na náměstí a asi se ti nechce platit! Tak to my tě tady hned odchytíme a zkasírujeme, abys nám náhodou jen neprofrnknul a nic z toho nebylo.“ Na návštěvníka to tedy působí spíše odpudivě, chybí zde ona svoboda rozhodnutí a dokonce si může myslet, že ti Rakovničtí ho už předem podezřívají, že nebude chtít platit a asi jsou držgrešle, co si nechají pro korunu koleno vrtat.

Já jsem sice věc výběrčí budky už před deseti lety pustil z hlavy, ale když vidím, jak se to dlouho táhne, je to směšné a mohu to nazvat jen Kocourkovem. Snad jen ale mohu vedení města sdělit důležitý poznatek: závora sice všechny pochytá, ale náladu kazí. Otevřené náměstí je naopak milé. Většina motoristů parkovné zaplatí i bez závory a nemají pokažený dojem z potupné boudy se závorou. Na hříšnících a odemykání botiček se vydělá spousta dalších peněz a celkem s parkovným je to určitě daleko víc, než vydělá závora. Hříšníci si ale nestěžují. Vědí, že nedodrželi pravidla. Příště přijedou zase a parkovací lístek si zaplatí. Nakonec jsou všichni spokojeni.

Přeji tedy jen na závěr panu Sinkulemu úspěšné podnikání v nové oblasti a Rakovníku co nejméně závor a překážek.

Petr Suchomel, Litoměřice, dříve Rakovník

Zveřejněné dopisy nemusejí vyjadřovat názor redakce a za jejich obsah nesou plnou zodpovědnost jejich autoři.

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.