Obálka

Letní fejeton o putování v hloubi brdských lesů

„Hádej Matyldo“, zpíval kdysi Karel Hála na melodii australské písničky. Ta v originálu vypráví o toulavém ruksaku a jeho majiteli. Právě s takovým moderním, osmnáct kilogramů vážícím batohem jsem se čtyři dny, původně to mělo být šest, ale o tom později, toulal s přáteli po Brdech. A rád přináším několik cestopisných postřehů, varování a dobře míněných rad těm, kteří se chystají do přírody kdekoli po naší krásné vlasti.

Postřeh první – vlak

Na čundr se má jezdit vlakem. Je to stylové, obří batožinu s kytarou ve vagónu snáze umístíte a líbezná krajina odvíjející se za okny vás na pobyt v přírodě dokonale připraví.

Také průvodčí jsou na trampy a podobné existence zvyklí, utrousí vlídné slovo a cesta vám rychle uteče.

Postřeh druhý – zátěž

Jedete-li na dovolenou autem, je vcelku lhostejné, kolik krámů a zbytečností vás na cestě provází. Při pěší pouti je to jiné.

Hned první den pochodu byli všichni mí společníci nebývale štědří. Kus šišky salámu, pomazánka, pořádný krajíc chleba. To všechno se nabízelo zcela zdarma a opakovaně. Překvapivý altruismus kamarádů mi imponoval do chvíle, během níž jsem mimoděk vyslechl rozhovor dvou z nich:

„ Na to zapomeň, že se dneska bude jíst tvoje paštika. Vod tebe jsme jedli včera i předevčírem a já furt táhnu plnej náklad“. V batohu na zádech má každý dekagram svou „váhu“.

Postupně jsem se dovídal, kolik váží pěnová karimatka i alumatka (ta klouže a je děsně nepohodlná, to si můžete rovnou lehnout na holou skálu) a výkřik moderny, samonafukovací podložka (ta je sice relativně pohodlná, ale zase o poznání těžší).

Praví trampové zásadně nenosí stan, ale nejrůznější druhy celt, které provázky připevňují ke stromům. Nežene-li se nějaká sibérie, hodí s sebou na nejbližší rovné místo a ze spacáku pozorují hvězdy.

I kdybyste se rozkrájeli, nedostanete se s týdenní výbavou pod takových šestnáct až osmnáct kilogramů (o ta dvě kila méně za předpokladu, že máte na ultralehké vybavení, co přijde na několik tisícovek). Schválně si takovou zátěž doma vyzkoušejte. Vybavení neshánějte, stačí vložit do batohu čtyři pálené cihly.

Postřeh třetí – oheň

S každým soumrakem vyšlehne uprostřed trampského ležení oheň. Někteří skalní trampové tvrdí, že je posvátný a zapovídají do něj vhazovat cokoli, co není ze dřeva (sporný je například posmrkaný kapesníček). Trampové volnomyšlenkáři dělí odpad na spalitelný a nespalitelný. Do druhé kategorie překvapivě patří i plechovky od piva. Prý žárem zoxidují a rychle se rozpadnou!

Obě skupiny spolu nad ohněm vedou vášnivé ideové spory, které končí tím, že skalní tramp odejde na toaletu a tramp volnomyšlenkář svůj spalitelný odpad bleskurychle spálí.

Trampští zpustlíci, takoví se mnou ovšem neputovali, podle vyprávění odhodí prázdnou lahev (nejčastěji od whisky) daleko za sebe se slovy „ S…. (paní od vepře) zahrab se!“. Ale to jsem jenom slyšel.

Trampové rozdělají oheň ze všeho a vždycky. A umí ho udržet, i když lije jako z konve.

Postřeh čtvrtý – desinfekce

Jen co oheň vzplane, začínají kolem něho obíhat plastové flaštičky a nápisem Jupík, Kubík, Aquila 200 ml a podobně. Obsahují nejčastěji slivovici, vodku, rum, fernet a becherovku. Kdo by se s původními skleněnými obaly tahal, že?!

Kromě role obveselovací plní uvedené destiláty funkci desinfekce. (viz. postřeh nápoje).

Snad neprozradím příliš, když uvedu, že právě tento aspekt jsem při putování silně podcenil.

Postřeh pátý – kempy

Trampové budují ve stinných lesních zákoutích, zásadně mimo turistické cesty, vlastní kempy.

Ty tvoří bytelné ohniště (mnohdy s roštem), dlážděná plocha, lavice k sezení a občas malý dřevěný srub, ve kterém se dá spolu s pavouky, mravenci, myší a prošlou hořčicí přespat.

Tábořiště nesou jména jako Old Dakota, Bonanza, Allamo a na žádné mapě je nenajdete.

V Brdech jich je překvapivě mnoho, narazili jsme na ně (vedeni znalým průvodcem) přibližně každé tři kilometry.

Postřeh šestý – vaření

Trampovo nádobí se skládá z jednoho dílu hliníkového ešusu (hrnec, kastrol, papiňák, pánvička, mělký i hluboký talíř, sběračka atd.), plechového hrnečku (vše ostatní) a ohnuté lžíce. Občas vypomáhá zálesácký nůž, ale ten patří k univerzální výbavě.

Typická večeře vypadá následovně:

Tramp nabere vodu z nedaleké studánky, nalije ji do ešusu a ten umístí přímo do ohně na dvě šikovně položená, sousední polénka. Další tramp učiní totéž. Třetí v pořadí, ve snaze podložit vlastní polénko, obsah dvou vložených ešusů vylije a celý proces se opakuje.

Ještě zábavnější, protože slovním doprovodem zpestřená, je podobná scéna probíhající o něco později. To už se z ešusů nevylévá jen voda, ale také instantní polévky, fazole a kousky domácího špeku. Fajnšmekři znalí věci si proto nosí vlastní plynové minivařiče. Takovými novotami však skalní trampové pohrdají a raděj nosí nějaký ten instantní pytlíček navíc.

Postřeh sedmý – nápoje

Voda je kapalina o vysoké měrné hmotnosti a nosit kanystr na zádech opravdu nejde. Naštěstí jsou Brdy plné studánek, potůčků a tůní. A z těch se pije.

Voda z nich chutná různě, ale převážně lahodně. Mlsouni nosí práškové příchutě, které kromě chuti přebijí i „přirozenou“ barvu obsahu jednotlivých studánek.

Na pití si vodu nikdo nepřevařuje. Od toho je „desinfekce“, ideálně čtvrt litru slivovice denně.

Ti, kteří normu plní pod 50%, což je můj případ, nemusí dobře dopadnout. Taky můj případ.

Postřeh osmý – hygiena

Na čundru poznáte, že umýt se dá v plecháčku se dvěma decilitry vody. Tůňky jsou nečetné, mělké, těžko přístupné a někdy v nich žijí pijavice. Rybníků v Brdech mnoho není. A když, bývají za plotem.

Trampové tvrdí, že pokožka pokrytá vrstvou potu, prachem a blátem z cest (i v nejhorším terénu nosí sandály) a popelem z ohnišť, chrání před vedrem, chladem i útoky hmyzu.

Docela bych tomu věřil. Být komárem, takový druhý třetí den bych se k mužské části naší výpravy míň, jak na metr nepřiblížil.

Přesto zalézat v tomto stavu večer do spacího pytle a vedle hlavy mít pohorky souseda za vrcholný prožitek považovat nedovedu.

Postřeh devátý – Brdy

Brdy jsou lesnaté, přívětivé a vlídné pohoří nedaleko Prahy.

Lesnaté proto, že jdete skoro pořád pěkným, jehličnatým lesem. Přívětivé proto, že nejvyšší vrcholy nepřekračují 800 metrů n.m., většinou ani 700, takže se pořád nedrápete do strmého a nekonečného kopce jako v Alpách. Vlídné, protože odevšad máte kousek do civilizace, pohoří je protkáno cestami a stezkami a ani ve vojenském prostoru vám nikdo hlavu neutrhne (teda pokud vám ji omylem a nerad neustřelí).

Z mnoha míst doporučuji kamennou rozhlednu na vrchu Studený, kterou o víkendech otevírá postarší trampský pár nebo kamenné moře, na němž ten, kdo si ještě nikdy nevykloubil kotník, může přijít k novému zážitku.

Postřeh desátý – trpký osud nováčka

Po čtyřech dnech pochodu, s otlačeninami od batohu na ramenou, po hodinách hraní tříakordových písní po paměti na kytaru, po spaní pod celtou na šiškách, jehličí a kořenech stromů, jsem v důsledku nedostatečné desinfekce dozrál k závažným gastrointestinálním potížím, s životem v trampské družině zcela neslučitelným.

Všem trampským novicům proto doporučuji:

1. Poprvé raději na víkend než na týden.

2. Rada málo platná abstinentům – na trampu, marná sláva, desinfikovat.

3. Zkuste Brdy a poznáte, zda napřesrok Alpy. Co se mne týče, mám jasno napořád. Maximálně Brdy.

Tomáš Valer, Senomaty

Zveřejněné dopisy nemusejí vyjadřovat názor redakce a za jejich obsah nesou plnou zodpovědnost jejich autoři.

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.