Obálka

Vzpomínka na prof. Josefa Podrabského

V příštím roce vzpomeneme sto let od narození akademického malíře a středoškolského profesora kreslení Josefa Podrabského. Proč si ho připomínáme právě v Rakovníku, když zde prožil jen malou část svého místopisně pestrého života?

Studia v Rakovníku

Narodil se 28. 11. 1912 na pražském Žižkově, ale již v raném dětství se stěhuje do Rakovníka, kde měli jeho rodiče hotel. V roce 1924 nastupuje na slavnou reálku, kde měl to ště­stí, že se jeho profesorem stal Rudolf Puchold, který určil jeho další životní osud. Po maturitě v roce 1930 nastupuje Josef Podrabský na České vysoké učení technické v Praze, na fakultu architektury a pozemního stavitelství, obor kreslení a deskriptivní geometrie. Jako absolvent reálky totiž nemohl být přijat na jiné vysoké škole, než právě na techniku. Zde byl žákem prof. O. Blažíčka a C. Boudy. O prázdninách maloval s přítelem – rovněž dobrým malířem, učitelem Jindřichem Donátem na Křivoklátsku, odkud pochází řada jeho velice zdařilých krajin. Již za studií se věnoval též užité grafice a plakátu. V této době se stává také členem skupiny RA, kde navrhl obálku jedné z prvních publikací tohoto sdružení.

Po absolutoriu v roce 1936 odchází do tehdejší Moravské Ostravy jako profesor kreslení na gymnáziu. Za svého ostravského působení se stává členem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců Ostrava, kde také pravidelně každoročně vystavuje na členských výstavách od roku 1938 do roku 1942. Ve stejnou dobu vystavuje i v Praze a na všech Rakovnických salonech. V nové tvorbě se přiklání k surrealismu, směru, který po svém vzniku v třicátých letech minulého století ožil krátce po druhé světové válce, aby byl zcela potlačen totalitním režimem po roce 1948. Proto je v publikaci Výtvarní umělci Severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě v r. 1900-1950 u jeho jména krutá zmínka. Ta zní: „Profesor v Ostravě, člen MSVU. Pro nízkou kvalitu díla zastoupen v galerijní sbírce není…“

Z Děčína do Českého Brodu

Od září 1945 působí jako profesor deskriptivní geometrie a kreslení na gymnáziu v Děčíně. Tam jsem ho poznal jako osobitého pedagoga, otce čtyř dcer a výborného učitele deskriptivní geometrie. V jeho hodinách jsme se skutečně naučili chápat úlohy v prostoru i v rovině a ne jen bez porozumění spojovat body, dělat kolmice a rovnoběžky, jak tomu bylo u některých jiných učitelů. V hodinách kreslení nás na­učil chápat i jiné výtvarné směry, než prosté realistické zobrazení skutečnosti.

Ke škodě děčínského gymnázia ho jeho neklidná povaha hnala dále a v roce 1950 se stal ředitelem Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Houšt­ce u Staré Boleslavi. Z těchto ročních kurzů vycházeli takzvaní ádekáři (absolventi dělnických kurzů), kteří měli posilovat pozici komunistické strany mezi studenty vysokých škol. Není mi známo, jak se Josef Podrabský do této politické funkce dostal, ale jisté je, že po dvou létech odchází na gymnázium do Českého Brodu, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1980 a také zde roku 1990 umírá.

Významného ocenění se mu dostalo až po sametové revoluci, kdy se projevil zájem o umělecké směry potlačované v minulosti. Účastnil se výstavy Umění avantgardy v Československu 1918-1938 ve španělské Valencii v roce 1993, výstav v Rakovníku i v Praze a dostává se zvolna i do encyklopedií a slovníků výtvarných umělců.

Pivoňky – socialistický realismus

Na profesora Podrabského mám řadu osobních vzpomínek, první se týká jeho osobitého smyslu pro humor. Jako člověk trochu bohémského zaměření nechodil do výuky do rozsáhlé kreslírny děčínského gymnázia vždy právě včas. Přišel a začal zapisovat do třídní knihy. Tam byla také rubrika Nepřítomni a vedle rubrika Pozdě přišli. Zápis vypadal tak, že hlasitě byli jmenováni spolu se zapisováním nepřítomni Zahrádka Václav, Lederová Eva, Linda Zdeněk a jako pozdě přišli se stejně vážnou tváří Podrabský Josef.

Druhá vzpomínka je z doby jeho ředitelování na přípravném kurzu, kam nás, jako zástupce maturitní třídy, pozval na tři dny na studijní pobyt. Hned nám navrhl tykání, a když jsem se ho zeptal na jeho současnou malířskou tvorbu, odpověděl se sarkasmem: „Začal jsem se socialistickým realismem. Udělal jsem pivoňky, byly hrozný…“ Z jeho slov byla cítit nespokojenost s tím, že mu někdo přikazuje, jak má tvořit. A tak pan profesor místo horníků, svářečů, dolů či milicionářů – symbolů socialistického realismu – namaloval pivoňky a ke všemu hrozné!

Poslední návštěva

Při mé poslední návštěvě v Českém Brodu bylo Josefu Podrabskému 77 let, protože mi toto číslo sdělil s vysvětlením, že se právě dožil průměrného věku mužů v naší republice. Měl pro mne připravený jako dar veliký obraz, takový, že jsem se zdráhal ho přijmout. Nejstarší dcera mi obraz vnutila s tím, že tatínkovi udělá velkou radost, když může obraz věnovat někomu, kdo ho ocení a dodala, že v Brodě o jeho dílo není zájem. Mistr ho nazval „Velká noční hudba“ a zajímavá kompozice budí oprávněnou pozornost všech, kteří mají možnost ho vidět. Obraz jsme zabalili a vzal jsem ho do vlaku. Znamenalo to sice čtyři přestupování v Poříčanech, Nymburku, Mladé Boleslavi a Turnově, ale jako kdybych tušil věci budoucí a nečekal na návštěvu příští, na kterou jsem chtěl přijet autem. Asi po roce jsem se ohlásil, že znovu malíře navštívím, chtěl jsem sepsat nějaké jeho paměti, ale rodina mi sdělila, že je ve vážném stavu v nemocnici. Pak už jsem přijel jen na poslední rozloučení.

Jiří Vacek, bývalý student prof. Podrabského

Zveřejněné dopisy nemusejí vyjadřovat názor redakce a za jejich obsah nesou plnou zodpovědnost jejich autoři.

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.